Čekejme krach, současný státní dluh nejde splatit

7. 04. 2015 9:34:51
Současné státní dluhy jsou v režimu demokracie a za současné míry svobody nesplatitelné. Státní dluhopisy s končící splatností se nahrazují novými, ale ve větším objemu. Klín se vyráží ještě větším klínem.

Všichni víme, že jednoho dne zemřeme. Stejně tak všichni víme, že státní dluhy nejde kupit donekonečna. Jenom na nepříjemné skutečnosti nechceme myslet ani se jimi jinak zabývat. Pravda, někteří z nás si ještě za života pořídí pomník a vyberou písničky, co chtějí zahrát na pohřbu, ale na krach dnešní ekonomiky se nepřipravuje vůbec nikdo.

Sněmovna 10.prosince 2014 ve třetím čtení schválila zákon o státním rozpočtu na rok 2015 s deficitem 100 miliard korun. Osmnáctý rok v řadě český stát jenom vytváří dluhy. Věci došly tak daleko, že rozdíl mezi příjmy a výdaji ve výši 100 miliard korun politici vydávají za zdravé státní finance a bod nula. Když letos veřejný dluh vzroste pouze o 85 miliard korun, budeme svědky oslav a poplácávání po ramenou. Možná ministerstvo financí uspořádá (na dluh) i ohňostroj. Co by se stalo, kdyby nebylo možné nahrazovat jeden dluh, dluhem dalším, tedy vyrážet klín klínem? Ukázalo to hlasování sněmovny 23. ledna 2015. Tehdy neprošlo vydání státních dluhopisů za 674 miliard korun (koaliční poslanci se asi zapomněli v bufetu) určených k přeúvěrování dřívějších dluhů. Situace v jednacím sále šla popsat slovy „všichni čučeli jako puci“. Naštěstí pro rozhazovačnou vládu, změna zákona umožnila, že o této podružnosti parlament již nemusí hlasovat.

Ještě je třeba vysvětlit tvrzení, že v minulém roce se Andreji Babišovi podařilo snížit státní dluh o 20 miliard korun. Šlo v podstatě o technickou operaci, kdy shromážděním prostředků státu na jedno místo (projekt státní pokladna), jde lépe řídit výdaje a příjmy. Současně byly v roce 2014 rozpuštěny státní rezervy ve výši 63 miliard korun (zde je podrobný popis). Z tohoto důvodu nemuselo Česko vydávat dluhopisy za 20 miliard korun. Toť vše. Nic jiného, za situace stálého deficitu, nikdo se zdravým rozumem nemůže tvrdit.

Na konci roku 2013 Spojené státy ochromil vnitropolitický spor o zvýšení dluhového stropu. Byly uzavřeny národní park i památníky (nikoliv z nutnosti, spíše jako zlomyslná odveta administrativy Baracka Obamy vůči republikánům), půl miliónu státních zaměstnanců postihla 14-ti denní výluka z práce. Nejde podat lepší důkaz, že chod státu stojí i padá s neustálým růstem zadlužení a pouhé jeho zastropování vede ke kolapsu tzv. státních služeb. Tak jako většina zemí Západu i Česko hradí u státního dluhu pouze úrok (v roce 2014 55,69 ml. Kč), nikoliv však jistinu. Státní dluhopisy s končící splatností se nahrazují novými, ale ve větším objemu. Klín se vyráží ještě větším klínem. Žijeme doslova ve vypůjčeném čase. Dělat nové dluhy na úhradu těch starých znamená, že stát se nachází v bankrotu.

Voliči, novináři, absolutně nikdo se politiků neptá, jakým způsobem se tyto dluhy splatí. A co není v mediích, jakoby neexistovalo. Chybí zde někdo jako reportérka Daniela Drtinová. Vzpomeňme si na její dnes již legendární duel s Michalem Haškem po "Lánském puči", kde jej donutila přiznání lži. Stejně tak by novináři neměli nechat ministra financí vyklouznout z jednoduché otázky (opakovali by ji stále dokola): „Jak si představujete splacení veřejného dluhu? Jak si představujete splacení veřejného dluhu? Jak si představujete......“.

Jediná vyjádření politiků k této věci znějí následovně:

v dnešní době nízkých úrokových sazeb je financování pomocí dluhu výhodné, dělají to všechny zdravé firmy (o tom co se stane až skončí éra nízkých sazeb nikdo nepřemýšlí, za další, stát není žádná zdravá firma),

musíme hasit akutní problémy způsobené minulými vládami (opačného politického znaménka), proto deficit,

pracujeme na programu snižování dluhu (slibem nezarmoutíš),

připravili jsme program snižování dluhu (pro nadcházející volební období, až nebudeme u moci; ať šetří jiní),

z dluhu „vyrosteme“, prostřednictvím růstu HDP se jeho poměr k státnímu dluhu bude snižovat, k tomu možná v současnosti dochází, ale jde o přechodný jev (poměry a statistiky nás „určitě“ zachrání),

náš dluh nedosahuje ani úrovně stanovené maastrichtskými kritérii (jsou to ad hoc určená pravidla bez ekonomického fundamentu; ke stejně dobrým číslům dojdeme počítáním mraků na obloze),

zdroje budou.

Jde o plané řeči, které mají odpoutat pozornost od podstaty problému. Dluhy totiž nezmizí okecáváním, účetními kouzly ani mávnutím kouzelného proutku. Jednoho škaredého dne, nejpozději až nastane opětovně krize a stát budou táhnout do bankrotu mandatorní výdaje, schválené v současné euforii růstu 3,3 % HDP, nás všechny dostihnou. Co na to, že v současnosti tak nějak nedopatřením bude státní rozpočet vyrovnaný (psáno 27.9.2016). Základní problém je, že nikdo z politiků neplánuje státní dluh splatit, tzn. zadlužování bude neustále pokračovat s mírnými a v podstatě nezamýšlenými epizodami (o to více marketingově využívanými politiky) zmírnění růstu dluhu.

Státy v průběhu nedávné krize rapidně zvýšily své zadlužení, aby mohly sanovat soukromé banky a udržet zdání, že hospodářství funguje. Centrální banky ze stejného důvodu stlačily úroky (cenu peněz) k nule a současně pustily od roku 2007 do oběhu přes 4 bilióny dolarů. Většina těchto prostředků naštěstí zůstala vázána uvnitř bank, ale pokud se v podobě úvěrů dostanou do ekonomiky, tak ji rozvrátí. Představují tikající bombu. V původním významu slovo inflace znamenala růst peněžní zásoby. Ta fakticky již nastala a jde jen o to, kdy „z ničeho vyrobené“ peníze začnou deformovat ceny.

Dnešní postup politiků a centrálních bankéřů připomíná počínání obsluhy rektoru v Černobylu (zde je článek proč nemusí být inflace). Ta se v průběhu experimentu snažila odstraněním moderačních tyčí a ochran zvýšit jeho výkon, aniž věděla, jaké procesy uvnitř probíhají. I dnes chceme zvýšit výkon hospodářství „tiskem“ peněz, manipulací s jejich cenou a vršením veřejných i soukromých dluhů. Pro jistotu, aby se lidé nevzpěčovali, snaží se státní propagandisté vydávat růst cen (inflaci) za dobro a jejich pokles (deflaci) za zlo. Cílem je potlačit přirozené lidské instinkty vyvinuté za čtyři tisícovky let soužití se státem a jím prováděným znehodnocováním peněz.

Účinek popsaných masivních zásahů do ekonomiky se zatím nedostavuje, varovné signály v podobě inflace chybí (zatím je "pouze" 2,5 %, 9.7.2018), a tak politici dál „přitápí pod reaktorem“. Třeba tím, že Evropská centrální banka zahájila nákup cenných papírů sestavených z balíků komerčních úvěrů. Nezačala ale náhodou tato krize obchodováním s balíky bezcenných hypoték? O tom co se děje uvnitř ekonomiky, v myslích milionů samostatně se rozhodujících jedinců, jejichž chování je daleko složitější a nevypočitatelnějším než chování atomových jader nebo technických zařízení, přitom nikdo nic neví a ani vědět nemůže. Kolik asi nerovnováh a tenzí v hospodářství vzniklo právě díky levným penězům a jak velkou paniku vnese na trhy první negativní impuls? Je pouze otázkou času, kdy se začne dít něco, s čím političtí „operátoři“ nepočítali a potom bude pozdě snažit se zastavit „řetězovou“ reakci. Výbuch nikdy nejde "nacpat zpět".

Současné státní dluhy jsou v režimu demokracie a za současné míry svobody nesplatitelné. Tečka, basta, howg. Nelze vyhrát volby s heslem "Nic vám nedáme, výhody vám odebereme". Prostě lidé ke své vlastní škodě změnu nedovolí. Skutečné změny přichází až samovolně, pod tlakem a lidé na jejich průběh nemají vliv. Vždyť výdaje státního rozpočtu by se musely snížit minimálně o 200 ml. korun, a to zrušením deficitu 100 mld. korun a splátkami dluhu 100 ml. korun. Teprve za cca 14 let by byl dluh umořen. Po celou dobu se nesmí zvýšit úroky placené z tohoto dluhu, nesmí přijít žádná krize, nesmí růst podíl mandatorních výdajů na tzv. sociální účely (což se samozřejmě děje, a to rychleji než je růst HDP). Nesmíme také zapomínat, že probíhají masivní investice částečně financované z fondů Evropské unie (jsme ovládání cynickou myšlenkou, proč bychom nebrali když dávají, jenom trochu přidáme ze svého, přesněji z peněz daňových poplatníků). Díky tomu vznikají projekty, které vyžadují provozní financování a pokud se z nich nemají stát zříceniny, tak i údržbu a opravy. Jako symbol těchto "investic" vyvolávajících další výdaje uvádím projekt hejtmana Jihomoravského kraje Michala Haška, Multifunkční konferenční centrum Lednice za cca 500 milionů korun - http://www.mczl.cz/). Takových projektů jsou po Česku stovky. Údržba, opravy a provoz této zbytečné veteše bude zatěžovat daňové poplatníky již "věčně".

Jenže 100 mld. korun výdajů státního rozpočtu znamená pro tzv. vládní ekonomy 1-2 % HDP. Splácení dluhu by znamenalo zřeknout se cca 4 % HDP, což je v době krátkozraké politiky naprosto nereálné.

Zoufalá státní opatření, jako celosvětového hledání daní ze zisku firem, (které nahradily předchozí úvahy o úplném zrušení této daně), nastupující zákazy hotovostních transakcí, přímé napojení státu na účetnictví firem (ona evidence tržeb Andreje Babiše), prolamování bankovního tajemství pomocí nákupů ukradených bankovních dat, nic z toho negativní trendy nezmění. Místo aby stát změnil své chování a začal šetřit, dochází k omezování lidské svobody.

Pomíjím další rizika, jako blížící se kolaps důchodového systému, růst nákladů na zdravotní péči při současné neefektivitě jeho socialistického modelu, degradaci kvality školství, ničení průmyslu omezováním emisí CO2, infantilnění (dětinštění) veřejnosti, zbytečné řešení tzv. příjmové nerovnosti v nejbohatší společnosti lidských dějin, mravní a kulturní relativismus (ono multi-kulti spolu s politickou korektností), byrokratizace západní společnosti, neochotu Západu válčit spojenou s vnějším ohrožením Ruskem a islámem. Toto poslední dilema se ostatně již vyřešilo samo. Jsme již tak zdegenerovaní, že stejně jako starověký Řím v době úpadku, utrácíme peníze místo na armádu (primárním úkolem státu je zajištění vnější a vnitřní bezpečnosti), na důchody a dotace (na sekundární, podružný úkol státu).

Západ přestal být hrdý na koloniální éru a stále se omlouvá za nějaké domnělé viny. Postupně ztrácí agresivitu a vede sebemrskačské diskuse nad tématy, kde by bylo zcela na místě říci „o těchto věcech se nediskutuje“. Stejně jako s námi nikdo v Saudské Arábii nediskutuje o povolení na stavbu křesťanského kostela. Lidská společnost je součást přírody, kde platí, že buď budeme růst, nebo se staneme kořistí okolí.

Jde pouze konstatovat neochotu lidí Západu snášet nepohodlí nebo smířit se s nevyhnutelným. Dva dny byla omezena vlaková doprava kvůli náledí, pár stovek lidí zůstalo ve vagonech na trati a několik hodin nejedlo. Ihned se hledá, kdo za to může, koho žalovat, jak je možné, že vlaky stojí. Kritické zkoumání jakéhokoliv děje v zájmu poučení z chyb vede k pokroku. Mám ale obavu, že většina z nás si nepřipouští sílu přírody, ani fakt, že větru ani dešti neporučíme. Važme si našeho blahobytu, vzpomeňme si při těchto „katastrofách“ na lidi co se mají ještě hůře. Na Ukrajině museli žít v nevytopených domech celou zimu. Když se díváme z okna bytu na nevlídné počasí, představme si sami sebe a naši rodinu jako uprchlíky, jak v jedněch šatech s rancem věcí spíme pod igelitem někde v lese.

Hypoteticky by měli státní zadlužování dávno ukončit bankéři. Z jejich strany by stačilo říci „král je nahý“, přesněji státní „cenné“ papíry jsou nebonitní a odmítáme s nimi obchodovat. Naneštěstí se tito bankéři podlehli kolektivnímu bludu o "trvale udržitelném zadlužování" a budou posouvat systém až na samotný okraj propasti. Ekonomická "elita", která stála u vzniku hypoteční krizi v roce 2007, opět osvědčuje svoji slepotu k systémovým rizikům a stále provádí transakce s bezcennými státními dluhopisy za neexistující, ničím nekryté peníze.

Prostřednictvím opakovaného nakupování státních dluhopisů dávají bankéři prostředky svých klientů všanc státním bankrotářům a ještě tím udržují veřejnost ve zdání, že „král je oblečený“.

Teoretici dovozují vysokou bonitu vládních cenných papírů z předpokladu, že stát za účelem jejich úhrady může"

a) zvýšit daně,

b) provést znárodnění (tvrdší forma zdanění),

c) natisknout peníze.

Právě tyto tři zdánlivé „jistoty“ však vytváří absolutní ekonomickou nejistotu. Vlastníka vládních dluhopisů, který je zároveň daňovým poplatníkem, může erár kdykoliv donutit zaplatit fakticky sám sobě. Stát však k zaplacení jeho dluhů nelze donutit, jeho majetek na rozdíl od firemního nepodléhá exekučnímu ani insolvenčnímu řízení. Je jenom dobře, že dluhopisy drží zahraniční investoři, protože s těmi vláda nemůže tolik "mávat".

Malá vsuvka o průběhu státního bankrotu. Když vláda řekne, že nemůže platit (nebo nechce), celkem se nic nestane. Pokud by státu, který nehradí své závazky chtěl někdo z věřitelů něco vzít, nastoupí armáda a další bezpečnostní složky, které budou bránit tzv. státní svrchovanost a nezávislost. Možná obezřetnější investoři přestanou kupovat dluhopisy takového vzpurného státu (je odstřižen od mezinárodního finančního trhu), ale to je tak všechno. Takto fungovala 14 let Argentina, dnes po dohodě s fondy držícími dosud nesplacené dluhopisy, se vrátila na finanční trhy. Řecko od svého vzniku "zkrachovalo" pětkrát. Jestliže media hovoří o krachu či bankrotu státu, jedná se o pojmy, které mají absolutně jiný význam než v případě soukromých subjektů.

Není také výhrou, když je veřejný dluh uhrazen inflačními penězi, kterých si stát může „vyrobit“ nekonečně mnoho pouhým připsáním nul v bilanci centrální banky (Již se ani nemusí fyzicky tisknout, stačí několik kliků na klávesnici počítače. Takto si Česká národní banka vyrobila do poloviny roku 2016 do konce intervencí přes 2 bilióny korun, které použila na k jejímu oslabení. Stačí se podívat na vývoj bilance ČNB).

Těžko říci, zda si komerční bankéři uvědomují rizika, že jejich bonusy obdržené za obchod se státními papíry jim může stát zdanit třeba 100 procenty nebo znehodnotit tak, že si za ně nekoupí nejen vytoužené Audi TT, out-fitové sáčko, špičaté botičky a kabelečku, ale nanejvýš jedny papírové kapesníky na utření slz. Možná ale věří, že z tohoto kolotoče dokáží vyskočit dříve než jiní protože jsou chytřejší nebo, a to by bylo daleko, daleko smutnější, věří tomu co dělají.

Když ne od bankéřů, určitě nečekejme záchranu od politiků. Jsou ve vleku davu požadujícího „chléb a hry“. Otázkou tedy je kdy a jak se na den O (velkého Okradení) připravit a jestli je to vůbec možné. Ekonomové již diskutují o plošném majetkovém zdanění nebo eliminaci dluhů prostřednictví inflace (zde je článek vycházející z rozhovoru s takovým "ekonomem" ). Mějme na paměti inspirativní vzor československé měnové „reformy“ roku 1953.

Další cestou může být záporná úroková míra. Připravuje se program "bankovní účet pro každého". Myslím, že dokonce vychází z nějakého aktu Evropské unie. Když budou mít všichni bankovní účet, stačí omezit platby v hotovosti (v roce 1934 za vlády prezidenta Franklina Delana Roosevelta bylo zakázáno fyzicky držet zlato a mělo být odevzdáno vládě; historie ještě dostatečně "neocenila" tohoto fašisty, prosím nezaměňovat s nacismem; poučením je, že nic není nemožné) a na bankovní účty uvalit z rozhodnutí státu záporný úrok na tyto účty, vlastně daň na držbu peněz. Lidem by nezbylo, než začít utrácet v tempu naplánovaném centrálními plánovači. Konečně by se dostavila inflace a tak jak vidíme na jednání ECB a Federální rezervní banky, kdy se kvantitativní uvolňování nezastavilo, zřejmě by došlo k cílenému vystupňování inflace, která by redukovala dluhy (ale i úspory). Tato inflace bude státními propagandisty dávána za vinu kaťasům a spekulantům, určitě ne vládě a centrální bance.

V Evropě vyrostly extremistické strany jako Syriza v Řecku nebo PODEMOS ve Španělsku, Pět hvězd v Itálii, které nepokrytě mluví o nutnosti "restrukturalizovat" (v jejich rétorice vyrušit) státní i soukromé dluhy. Syriza se v roce 2015 mohla projevit a podle mě jistě není všem dnům konec). Po různých tanečcích zkoušejících trpělivost Západu jde očekávat, že jako správní bolševici odmítnou platit dluhy za „cara“. Pro „restrukturalizaci“ si stačí vzít za příklad český insolvenční zákon. Dlužníkovi na úkor věřitele umožňuje zaplatit ve lhůtě 5 let pouze 30 procent pohledávek, které se ke všemu během tohoto období neúročí. (Uvidíme, jak se k tomuto vyvlastní bez náhrady postaví Ústavní soud). Co brání jednotlivým vládám uplatnit společně stejný model?

Nejpravděpodobnější se ale zdá scénář zdánlivě „samovolného“ rozpoutání hyperinflace v několika západních zemích současně, což povede k anulování závazků státu i soukromých dlužníků a samozřejmě ukradení úspor střadatelů. Dlužníci se budou radovat, věřitelé plakat. Z růstu cen totiž politici mohou vždy někoho obvinit, třeba spekulanty, panikáře a jiné temné síly. Můžeme si být jisti, že stejně jako v Argentině policie a armáda nebude střílet plynovými a gumovými granáty po politicích a centrálních bankéřích, tedy po skutečných pachatelích hyperinflace, ale po lidech domáhajících se svých úspor před branami bank. A každý snad zná z historie, co nastalo v Německu po smršti hyperinflace ve třicátých letech. Politici provokují bouři, ale sami zůstanou v závětří. Neudržitelnost veřejných a soukromých dluhů bude podle všeho příčinou kolapsu současné civilizace.

Je nejvyšší čas seznámit se s ději rozpadu společnosti a státu, které probíhaly ve Výmarské republice, Argentině, současném Řecku, poválečném Maďarsku (Zde malou odbočku. Pengö mělo asi nejvyšší inflaci všech dob. Nominální „hodnota“ se ani nevešla na známku a úřady musely vymýšlet nová slova. České známky jsou na tuto eventualitu připraveny, místo peněžní hodnoty je zde znak např. A, takže jestli se budou prodávat za 50.000 trilionů korun, nebude třeba tisknout nové známky nebo provádět přetisky nominálů, tak jak bylo dříve zvykem. Jo, jo, pokrok je pokrok.). Nikoliv náledí, ale rozpad společnosti je téma pro Bezpečnostní radu státu, pro krizové a mobilizační plány.

Úvaha co dělat je spíše alegorií bezmoci než návodem, kterým bych se chtěl řídit. Zbavujme se papírových peněz výměnou za nemovitosti, zlato a diamanty. Neinvestujme do státních dluhopisů ani produktů, které jsou na nich založeny. Udržujme zásoby konzervovaného jídla, pití a dalších základních životních potřeb. Připravme se na přerušení dodávek plynu, vody a elektřiny. Zpevněme sklep, okna, vstupní dveře domu, nakupme ostnatý drát a pořiďme si zbrojní pas i zbraně. Pro případ útěku za hranice mějme připravený cestovní pas, listiny pro případ budoucích restitucí, pohodlné boty a batoh. Pokud někdo chce tvrdit, že jde o panikaření, ať odpoví na otázku: „Jak se zaplatí dnešní dluhy?“

Egyptolog Miroslav Bárta a další členové platformy Otevřené společnosti sice varují před mýtem věčného vzestupu a zákonitostí kolapsu, resp. transformace společnosti. Již ovšem nemluví o tom, jak takový kolaps "bolí", mlčí o zdivočení civilizace, rozpadu systému vnitřní a vnější bezpečnosti, zdravotních a sociálních služeb a jiných rizicích, která tento zlom provází. Výsledkem činnosti dnešních "dluhopolitiků" může být diktatura bez jakékoliv svobody.

Ostatně si myslím, že současné státní dluhy není možné normálním způsobem splatit. Nebo snad někdo víte jak?

(ve zkrácení podobě bylo uveřejněno v MF Dnes 12.12.2014)

Autor: Vilém Barák | úterý 7.4.2015 9:34 | karma článku: 36.36 | přečteno: 3952x

Další články blogera

Vilém Barák

Nejsou „zemědělci“ jako zemědělci

Pěší demonstrace na Václavském náměstí sebou nese riziko, že se pár stovek účastníků vystaví posměchu. Když se stejný počet „demonstrantů“ posadí do traktorů, města včetně Prahy kolabují, účinek je o několik řádů vyšší.

25.3.2024 v 16:46 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 431 | Diskuse

Vilém Barák

Já jsem zemědělec, kdo je víc?

Zažíváme protesty zemědělců, někdy se proti systémoví demonstranti v Česku, Polsku, Bruselu, kteří místo pěšky jedou na traktorech, za zemědělce pouze maskují. Lehkost, s jakou ovládli Prahu ukazuje, jak by se dal provést puč.

13.3.2024 v 11:31 | Karma článku: 20.17 | Přečteno: 528 | Diskuse

Vilém Barák

Česko musí disponovat jadernými zbraněmi

Jsme připraveni hrát vabank způsobem „raději radioaktivní než ruský“? Nebo v zájmu osobní existence a „životů“ našich blízkých akceptujeme ruskou okupaci, přikrčíme se a budeme doufat, že za 40-50 let se zbavíme otroctví?

6.3.2024 v 16:56 | Karma článku: 16.79 | Přečteno: 495 | Diskuse

Vilém Barák

Vládo, postav se šíření ruského vlivu a strachu

Proč se šíření ruského vlivu a strachu česká vláda aktivně nepostaví? Je to nedůstojné a budí pohrdání tímto státem. Situace vyžaduje razantní sdělení, které pochopí i „žížaly“ v Kremlu, že na hlavu si kálet nenecháme.

28.2.2024 v 10:20 | Karma článku: 37.23 | Přečteno: 3001 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jiří Žamboch

Prokazatelně lživý titulek o spotřebitelské náladě:

Titulek Seznam Zprávy: "Blbá nálada ustupuje, Češi se cítí ekonomicky nejlépe za tři a půl roku" znamená, že autor neumí napočítat do tří (let). Důkazem jeho lživosti jsou přitom informace přímo z článku.

29.3.2024 v 9:14 | Karma článku: 25.34 | Přečteno: 353 | Diskuse

Michal Sabó

Nechte nám Mrazíka! Proč Češi stále milují Rusko a staré časy?

Česká veřejnost je rozdělena na dvě poloviny. Jedna podporuje Ukrajinu, druhá si stojí za Ruskem. Co vede lidi k hájení tyranie?

29.3.2024 v 6:45 | Karma článku: 23.52 | Přečteno: 956 | Diskuse

Jiří Žamboch

Putinovo dnešní vojenské srovnání NATO a Ruska záměrně kulhá.Situace Ruska je o dost lepší

Dnešní srovnání NATO Putinem dalším chytrým Putinovým tahem.Prohlášení "Rusko vydává desetkrát méně na obranu než Spojené státy, tak je ruský útok na NATO nesmyslný." má ukolébat veřejnost evropských členů NATO.Je to však jinak.

28.3.2024 v 20:10 | Karma článku: 15.68 | Přečteno: 425 | Diskuse

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 15.00 | Přečteno: 254 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 29.96 | Přečteno: 676 | Diskuse
Počet článků 287 Celková karma 21.38 Průměrná čtenost 2248

Každý má právo hledat své štěstí, pokud to není na újmu jiným lidem. Vycházím ze zásady, že stát je tu pro občana a nikoliv naopak. Každý z nás má právo hodnotit, zda pravomoci vykonávané státem by nešly vykonávat lépe nebo jinak, například zda je nevrátit občanům. Neustále je třeba hledat, jak věci dělat levněji, rychleji, přesněji, prostě efektivněji.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...