Kdy půjdu v Česku na fotbal

Odpovídám. Když nebudu muset poslouchat v hledišti vulgarity, budu se cítit bezpečně a aktéři nebudou podplacení. Když hráči nebudou plivat a smrkat na trávník či se tahat se za pindíka, žalovat na soupeře, filmovat.....

Zápas mezi Baníkem Ostrava - Spartou Praha na konci sezóny 2014 doprovázela bitka „fanoušků“ s policií, demolování tribun a hořící pyrotechnika. Hráči si ale pochvalovali „fantastickou“ atmosféru na stadionu. Jeden z nich, Martin Foltýn, tento opravdu vydařený mač před televizní kamerou korunoval slovy „toto k fotbalu patří“. Určitě nepatří. Kdyby podobná prohlášení bylo důsledkem častých hlavičkových soubojů a z nich vyplývajících nárazů do hlavy, bylo by to ještě dobré. Spíše ukazuje, jak moc se lidé od fotbalu ocitli mimo realitu. V následujících zápasech jarní části rozhodčí přerušovali zápasy v reakci na vulgarity „fanoušků“. Dnes je ale vše zapomenuto, bude se hrát bez přerušení. „Fanoušci“ opět mohou řvát (možná i dělat) co chtějí.

Letos se kluby Sparta Praha ani Viktorie Plzeň nedostaly do Ligy mistrů, a to více než ostudným způsobem. Divím se Danielu Křetínskému, majiteli Sparty, že jej ještě baví financovat tyto neprofesionály, kteří mu jsou pouhopouhou laxností schopni promrhat za 30 minut cca 100 milionů korun. (Klasik by řekl: „Do michelinky s nima, tahat pneumatiky“). Fotbalový zápas Zlín – Baník Ostrava (15.8.2015) byl opět přerušen kvůli řádění fanoušků. Rozum nebere, proč nebyl úplně ukončen, a to s kontumací (zde). V současnosti fotbalovým svazem pomalu probublává další skandál s ovlivňováním rozhodčích (zde).

Připadá mi logické, že cílem fotbalu je pobavit co nejvíce lidí a díky tomu získat pro kluby co nejvyšší příjmy. Od sponzorů, z reklamy, ze vstupného, prodeje reklamních předmětů a vysílacích práv. Současná 1. fotbalová liga však směřuje opačným směrem, ale co chtít za myšlenky od současných bafuňářů Fotbalové asociace České republiky. Jejich představivost a úroveň odpovídá hře "Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?" a to vše okořeněné podnikatelským rozhledem pivního strejce z místního přeboru. I blbci musí být zřejmé, že fotbaloví chuligáni mají oproti středostavovské příjmové skupině velice nízkou kupní sílu (zde), tzn. žádný byznys z nich nekouká. Tak proč je tolerovat nebo dokonce podporovat.

Těchto několik set potížistů odrazuje od návštěvy stadionů, ale i od fotbalu obecně, statisíce movitých zákazníků. Jestliže má extraliga získat široké publikum ze střední třídy, rodiny včetně žen a dětí, musí dojít k eliminaci dosavadních „fanoušků“. Nějaké plačtivé řeči o věrnosti klubu jsou naprosto k ničemu. Tak se prostě bude hrát v tichu, pouze za obdivného vzdychání a potlesku nad krásnými fotbalovými momenty. No a co? Normálním lidem je v podstatě jedno, které mužstvo vyhraje. Chtějí se bavit. V klidu a bezpečí.

Moje představa o odpoledni stráveném na fotbalovém zápasu je následující. Za pěkného, teplého počasí přijdu se svými dětmi na stadion vybavený pohodlnými sedadly. Fotbal je totiž letní sport. Nevím proč se liga hraje v listopadu nebo únoru, kdy pobyt na stadionu těší snad jen veterány od Stalingradu. Až na místo a bez čekání ve frontách, mi prodavači donesou studené pivo a dobroty pro děti. Rodina nebude muset poslouchat v hledišti žádné sprosťárny. Pokud zazní, pachatelé se dočkají trestu jako za výtržnictví (ono to totiž po právní stránce je výtržnictví minimálně v podobě přestupku), zápas se ukončí a klub vrátí všem divákům vstupné. Je na něm, aby tito „fanoušci“ příště na tribuny již nepronikli a vyřvávali leda doma v hospodě.

Hráči nastoupí na hřiště s vědomím, že hrají kvůli divákům a jsou jimi placeni za nasazení i radost ze hry (nebo to musí alespoň předstírat). Nebudou plivat a smrkat na trávník či se před publikem tahat za pindíka. Hlavně ale nesmí žalovat na soupeře, filmovat, dělat gesta „já nic“, diskutovat či se dokonce hádat s rozhodčím. Rugby je daleko kontaktnější sport, ale žádné podobné kousky tam nejsou vidět.

Je opravdu odporné, když hráč zcela vědomě kopne soupeře, až mu vyletí nohy za uši a současně zvedá ruce na znamení „já nic, já muzikant“. Vedle červených karet udělovaných ve hře, strašně moc chybí trestání disciplinární komisí na základě videozáznamů, a to právě za filmování, nesportovní chování a likvidační fauly. U hráčů bych také uvítal dresy s dlouhými rukávy a rolákem nebo nějaký make-up. Jejich tetovaní vzbuzuje dojem, že k večeři ukusují živým králíkům hlavy, ale slabošské žalování, simulování, předstírání bolesti dokazuje, že modré ruce a krk sami o sobě z nikoho tvrďáka nedělají.

Korupce, nečestné jednání, vulgarity se vinou fotbalem od nejmenších žáčků. Trenéři jsou ochotni na cizí registrační kartu postavit staršího a většího hráče nebo prodat za přepravku limonád celý zápas. Poslouchat rodiče těch nejmenších hráčů, jak řvou na své děti (už asi mají před očima ty miliony eur za přestup) je také nechutné. Ostatně právě herecké výkony předváděné v zápasech vedou k otázce, zda podvod není součástí tréninkových metod již od mládeže. Vedle kličky, střelby na bránu a hlavičkování.

Sport baví pouze když není dopředu jasné kdo vyhraje. Chápu náročnost funkce rozhodčích, kteří se musí ve vteřině rozhodnout. Za to jim patří obdiv. Líbilo se mi třeba gesto jednoho z rozhodčích v nižší soutěži. V reakci na pořvávání „fanouška“ zápas přerušil, došel k tribuně a píšťalku nabídl tomuto chytrákovi se slovy „na, pojď si to zkusit“. Na druhé straně, ligu měli v zájmu nestrannosti dávno pískat zahraniční rozhodčí losovaní krátce před zápasem.

Hlavní překážkou, aby na fotbalové, ale i hokejové stadióny chodily ženy a celé rodiny i s dětmi, jsou vulgarity a hrozba násilí. Samotné kluby musí dát jasně najevo, že sprosťáky za fanoušky nechtějí. Klidně ať si zůstanou doma v hospodě. Ale i odtud by je za chování, které předvádí na fotbalových stadionech, vyhodili na ulici. Když si v Anglii na Premier League někdo stoupne ze sedadla, okamžitě jej pořadatelé vyvedou za „nosní dírky“ (přiznám se, že jsem viděl výjimky). A problémoví hoši sledují fotbal leda v televizi.  Proto je nutné prodávat vstupenky na jméno a rodné číslo. Agresivní „fanoušci“ prostě nesmí na stadion a potíže se musí řešit v zárodku. Opravdu česká liga čeká na prvního mrtvého diváka?

Jestliže extraligu nelze hrát fair play, bez koupených rozhodčích, vulgarit a „fanoušků“ budících obavy o zdraví, ať se raději nehraje vůbec. Je naprosto nepochopitelné, proč za současné situace vrcholový fotbal (jedná se o něco jiného než žákovská družstva) sanují veřejné prostředky (od státu, měst, obcí) a firmy v něm utápějící peníze. Toto prokrmování může mít různé formy. Od přímých peněžních dotací po pronájem městského stadionu za „zvýhodněnou“ cenu. Jedná se o ryze podnikatelskou činnost, takže podle pravidel Evropské unie se jedná o nedovolenou veřejnou podporu. FAČR by naopak měla platit České televizi za to, že fotbal vůbec pustí do vysílání. Jako koncesionář ČT si nepřeji, aby moje peníze podporovaly toto korupční prostředí.

Vzhledem ke stavu, v jakém se český fotbal nachází, daňoví poplatníci i soukromí sponzoři (zde je to opravdu s podivem) vlastně podporují nesportovní chování, sprosťárny a korupci. Dokud budou nejvyšší soutěže dotovány z veřejných peněz, nic se nezmění. Jestli to nevadí soukromým firmám, jde o jejich rozhodnutí. Jako daňový poplatník však nechci mít s „vrcholným“ fotbalem nic společného.

(článek byl publikován v MF Dnes dne 19.8.2015)