Ze života jedné obce

Správa obce není pouze o budování chodníků a kanalizace, respektive o utrácení peněz. Čím je komunální politik slabší, tím větší tolerance k porušování pravidel a tím větší vyzdvihování budovatelských úspěchů za peníze druhých.

Singapur považují nejen zahraniční návštěvníci, ale i sami jeho obyvatelé za místo z nejvyšší kvalitou života. Pořádek, čistota, mizivá korupce, nízká nezaměstnanost. Kdo by tak nechtěl žít? Čím to je? Při bližším pohledu s údivem zjistíte, že pravidla (zákazy) jsou u nás i v Singapuru v principu stejná.  I v Česku nesmíte jíst ve veřejné dopravě, odhazovat nedopalky a žvýkačky na zem, zabírat svévolně  cizí pozemky, přecházet na červenou nebo mimo přechod, parkovat kde si zamanete, nechat psy kálet a čurat na cizím….. Jediný rozdíl mezi Českem a Singapurem je v respektování pravidel, v mentalitě obyvatel tohoto ostrova. Intenzita vymáhání pravidel (drastické pokuty za vyplivnutí žvýkačky na zem nebo odhození odpadků, výprask rákoskou za sprejování) hraje sice významnou, ale nikoliv hlavní úlohu. Proto při zhruba stejných pravidlech může existovat pořádek (v Singapuru) i nepořádek (v Česku). Správa obce není pouze o budování chodníků a kanalizace, respektive o utrácení peněz. Čím je komunální politik slabší, tím větší tolerance k porušování pravidel a tím větší vyzdvihování budovatelských úspěchů (za peníze daňových poplatníků). Takže se postaví bezbariérový chodník s vodícími pásy pro nevidomé a potom na něm parkují auta. Nevidomí i maminky s kočárky je musí obcházet po silnici, pěkně v hustém provozu.  A starosta řekne „než bych se hádal, tak to neřeším“.

Respekt k vlastnictví druhého je jedna z mála věcí, co nás odlišuje od pralidí (ti si brali co chtěli a když tak přidali úder sekeromlatem do hlavy) a co umožňuje pokojné soužití v moderní společnosti. K vlastnictví patří volnost v rozhodování majitele o využití toho co vlastní, ať se jedná soukromou osobu nebo obec. Takže je jedno,  zda se někdo domnívá, že cizí majetek leží „ladem“, „neublíží mu to“, zaberu jej „jen kousek“,“ na chvilku“. (Klasický argument psíčkařů nebo jezdců na čtyřkolce zní „a komu to ublíží“). Po tom je každému houby.

Někdo si neposeče ani předzahrádku, o další ploše před domem ani nemluvě, ale zelený pás (obecní pozemek) užívá k parkování. Místo pokuty mu toto „parkoviště“ ještě udržuje Rychlá rota.  Od doby, co mi při bezohledném couvání jedem z těchto „okupantů“ málem až na chodníku přejel dítě (byl s autem 5 metrů od silnice, tam kde nemá co dělat a bezostyšně prohlásil, že tady má parkován), nějak mi dochází trpělivost.  Nejlepším řešení je fyzické znemožnění páchání nějakého přestupku. Doufám tedy, že v naší obci se po vybudování parkovacích míst podél komunikací fyzicky (kameny, sloupky s řetězy) uzavře přístup dále na travnaté plochy a toto parkování se začne pokutovat.  I když protiprávní je již teď.

Za úplně normální se považuje uskladnění (stavebního materiálu, dřeva, sutě, posečené trávy…) opět na  veřejném prostranství. V mluvě přestupkového zákona se jedná o nedovolené užívání cizího majetku, zábor veřejného prostranství  nebo založení skládky, vše s pokutami  od 15.000 až do 50.000 korun. Platí nedělej, co nechceš, aby jiní činili tobě.  Chtěl bych vidět reakci, kdyby na soukromou zahradu toho, kdo současně okupuje obecní pozemek, obec vysypala fůru štěrku s chlácholením „Franto, jenom na chvilku“. Nebo si tam soused zaparkoval auto či cvrnkal přes plot vajgly.

Vjezdu do některých míst okolo obce by měl být možný jenom pro majitele zde ležících pozemků. K diskusi je i omezení pohybu v některých místech se psy. Proč by měli lidem kálet a čurat do zahrad. Ať si to dělají třeba doma v obýváku.  Kdo má potřebu, ať si závodí v autech, na čtyřkolkách a motorkách doma na zahradě, nikoliv na polních cestách. Snížilo by se také riziko vzniku černých skládek i sklizeň cizích hroznů, česneku, meruněk…. .

Vyhláška obce o veřejném prostranství spolu s mapou je zpravidla umístěna jejich webových stránkách a na stejném místě (Geoportálu) jde snadno zjistit co je čí pozemek, komu co patří a kde kdo nemá co dělat. I když možná by pomohly pouze ocelové traverzy a natáhnutí řetězu.

Považuji  za znak slušnosti před domem zamést chodníky, odhrnout sníh, upravit předzahrádku, posekat trávu, a to bez ohledu zda patří obci. Řeči typu „však platím daně“ jsou znakem křupanství. (Příznačné, že ti co nic nedělají, jako první sklízí úrodu na obecních stromech.). V opačném případě, proč by obec měla vycházet vstříc lidem, kteří znají pouze svá práva. A proč, dovedeno do extrému, by na svůj pozemek před jejich dům, nemohla umístit třeba kontejnery na separovaný odpad?

Celkem se podařilo vymýtit parkování na chodnících, i když na začátku bylo zastupitelstvo za exoty a první reakce zněly: „…..přece se to tak dělá všude a pořád“. Dnes takto parkují pouze burani z velkých měst, když přijedou na návštěvu. Starostové z jiných obcí zdejší pořádek obdivují.

Když přijedete z centra Brna (Co se mi nelíbí v Brně) plného odpadků, zašlapaných žvýkaček a špíny kolem obchodů a hospod (jakoby se úklid v jejich okolí v Česku zásadně nenosil, neviděl jsem, že by někdo zametl před svou provozovnou, spláchl prach na chodníku, např. v Itálii je samozřejmé, že hostinský sbírá třeba vajgly od cigaret a ještě si u toho zpívá) zpět do naší obce, je to jako balzám na duši.  Stačí, když bude respektováno vlastnictví, ať se jedná o  obec, jiné lidi či firmy.