Státní se opět vydává za lepší než soukromé

Cílem zákona o registru smluv z roku 2015 bylo vnést transparentnost do hospodaření s veřejnými prostředky. Ministerstvo zemědělství navrhlo jeho novelizaci v podobě výjimky ze zveřejňování informací pro národní podnik Budějovický Budvar. Příležitosti využili nepřátelé registru a pokusili se zavést plošný pardon pro všechny státní podniky a firmy s většinovou účastí měst, obcí a krajů. Mimo kontrolu veřejnosti by se rázem dostalo 80 procent všech smluv, kterých od loňského roku registr publikoval již 470 tisíc za více než 2,24 bilióny korun (přitom sankce za neuveřejnění se neuděluje). A zdůrazňuji, k žádnému zhroucení sektoru veřejných podniků nedošlo.

Senát vrátil Poslanecké sněmovně návrh očištěný o nápady „zatmívačů“ a nad to podrobil režimu zákona o registru smluv i obě komory Parlamentu včetně Kanceláře prezidenta. Napravil by se  skandální stav hodný banánové republiky, kdy tvůrci pravidel-zákonodárci jsou povzneseni nad tato pravidla. V současnosti politici provádí úhybný manévr typu „dát vlkovi nažrat, aby koza zůstala celá“. Neexistuje totiž dostatečná většina 101 poslanců, která by měla odvahu sehrát roli veřejných padouchů a přehlasovat proinformační úpravy Senátu. Proto v přítmí poslaneckých kuloárů vznikl (staro)nový, tzv. kompromisní návrh, jako podklad pro nové kolo ohlupování veřejnosti.

Principy i účel zákona byl v médiích diskutován z mnoha stran, ale nejdůležitější hledisko zůstalo nepovšimnuto. Proč mají být podniky státu a samospráv vyňaty z informační povinnosti? Odpověď „zatmívačů“ zní, že konkurence uvidí, kdy, s kým a jak obchodují, což pro ně znamená znevýhodnění na trhu.

Veřejné podniky však hospodaří s majetkem přiděleným na základě politického rozhodnutí. Nikdo na ministerstvu nebo v zastupitelstvu nenese důsledky jejich špatného hospodaření. Jedná se o pseudopodnikání umožňující nekalou soutěž. Poslanci nedávno rozhodli, že obce nemusí ctít hledisko nejlepší péče. Jen do času, kdy se tento nevídaný generální pardon pokusí zastupitelé naroubovat i na veřejné podniky.

Jenom malý příklad. V obci působí tzv. školní kuchyně, která vaří pro mateřskou školku, ale na obědy může chodit do této jídelny (a také chodí) za zdánlivě „nedotované“ ceny široké spektrum zákazníků. Tato kuchyně nemá vůbec žádné podnikatelské riziko. Stabilní počet zákazníků (předškolní nebo školní děti) na umořování fixních nákladů je zajištěno, reklama není nutná, papíry vždycky někdo vyřídí, když jsou potřeba investice, třeba se změnou předpisů, obec je plně k dispozici. Prostě čistá hlava, žádný problém. Srovnejte si to s tím, jak se musí "ohánět" soukromý podnikatel.

Je naprosto logické, že v takové obci nemůže vzniknout soukromý podnik, který by nabízel jídlo. Copak je příprava obědů nějaká strategická záležitost? Někdo řekne, kdoví jak by soukromník vařil a jak by šidil. Takže místo kultivace prostředí bude všechno státní?  (Senioři obědvají ve školních jídelnách, majitelé restaurací se bouří).

Státní a obecní firmy jsou cenné jedině v tom, aby generovaly osobní zisky pro politicky dosazené manažery, sloužily jako zdroj příspěvků do stranických pokladen nebo hradily volební kampaně. (Státní firma XY si objedná předražené služby u reklamní agentury a ta potom s výraznou slevou poskytuje reklamní služby pro volební kampaň příslušné politické straně. Ono předražení inkasuje partaj).

Veřejné podniky provozují majetek samosprávy (hokejové haly, plavecké stadiony, sportoviště, výstaviště), jsou na určitém území silně dominantní (rozvod elektřiny, vody, plynu, tepla) nebo jiné subjekty nechtějí služby za danou cenu poskytovat (dopravní podniky). Jelikož tyto firmy nemají konkurenci, nelze je zveřejněním obchodních informací poškodit. Opak je důkazem, že se nachází na soutěžním trhu a státní nebo obecní vlastnictví tam nemá co dělat. Registr smluv přináší problémy pouze manažerům „veřejných“ firem, kterým lidé vidí pod prsty a mohou srovnávat třeba nákupní ceny. Snaha dokázat opak je pouze účelovou konstrukcí.

I zde však může nastat problém. Teplárna v rukou městského zastupitelstva vede k blokaci vzniku  plynových kotelen, a to bez ohledu na zdánlivé oddělení samosprávy a státní správy. Město prostě bude blokovat zřízení rozvodu plynu, a to odepřením souhlasu o umístěním sítí, neformálně přes zdánlivě nezávislý Stavební úřad..... Dělo se tak v Brně a dnes jsou ve při České Budějovice a Budějovický Budvar.

Jestliže stát nebo samospráva pomocí svých firem vaří pivo (Budějovický Budvar, Měšťanský pivovar Strakonice), poskytuje ubytování (hotel Thermal), sváží odpadky, nebo provozuje "školní" kuchyň i pro běžné strávníky, či se jinak přetahuje na trhu o zákazníky se skutečnými podnikateli, vzhledem k nekalosoutěžnímu charakteru je zcela na místě, aby tyto činnosti byly cílem neustálých ataků. Informační povinnost podle zákona o registru smluv potom představuje  “sankci“ za nekalou konkurenci. Jestliže registr smluv komplikuje pseudopodnikání státu a samospráv, je to jenom dobře.

Proč vlastně Budějovický Budvar nebyl již dávno privatizován? Úkolem státu je zajištění obrany a bezpečnosti, nikoliv vaření piva. Ostatně, při pohledu na dalšího držitele značky Budweiser a na největší pivovar světa Anheuser-Busch InBev, se naskýtá otázka, kdo na kom parazituje.

Nebezpečným trendem současnosti se stal návrat k veřejnému vlastnictví a ovládání všeho skrze   peníze daňových poplatníků. Praha usiluje získání rozvodu vody, elektřiny a svozu odpadů. Kraje chtějí zřídit vlastní firmy pro autobusovou dopravu. Soukromé společnosti jsou vytlačovány z provozování letecké záchranné služby. Vede se obskurní nacionalistická kampaň za návrat vodáren do českých (veřejných) rukou s argumenty o šokujícím růstu cen, přičemž jeden litr pitné vody včetně stočného přijde zhruba na 9 haléřů. Zda je vodárenská síť spravována dobře nebo špatně lze objektivně vyhodnotit z procentu ztrát vody, která byla před 20 lety dvojnásobné oproti roku 2017 (zlepšování pokračuje, v roce 2000 byly ztráty v Praze 34,17 %, v roce 2020 12,49 %, v placeném článku zde (Hospodářské noviny 8.6.2020, Martin Biben) jsou uvedeny statistiky ztrát v zemích Evropy a v Česku). Lepší důkaz toho, že soukromé vlastnictví funguje lépe než státní, nejde poskytnout. Dnes vychvalované "národní vlastnictví" předalo po roce 1989 vodárny do soukromých rukou (v komunisty proklínané privatizaci) zhuntované a dnes probíhá cesta zpět do "národního vlastnictví". Komunisté v každém z nás ale fakta vidět nechtějí.

Víte co se stane po převodu vodáren do těch správných "obecních" rukou? Krom stálého dojení ve prospěch politiků a partají, které je budou ovládat, tak se omezí investice a ejhle. Vodárny budou najednou zdánlivě ziskovější než když je spravovaly ty zlé nadnárodní korporace. Možná si řeknete, lež má krátké nohy. Postupně začnou stoupat úniky vody, množit se havárie, dojde k přerušování dodávek vody což se projeví v naštvání občanů.... Jenže není nic jednoduššího než vše svést na nedostatečnou údržbu v důsledku kořistění těch zlých zahraničních vlastníků.

Řetězec COOP se začal dožadovat dotací na „udržení“ vesnických obchodů. Obce místo zákonem daných, vlastních příjmů jsou stále více odkázány na dotace z centra přidělované podle politické přítulnost k obdarovávajícím. Bez dotací z tzv. veřejných peněz by se zastavily nenormální (tzv. alternativní) elektrárny (vzpomeňme si na zděšení, kdy předsedkyně ERÚ Vitásková odmítla vypsat podporu), vlaky, autobusy, doprava ve městech, zemědělství, kultura a jak ukazuje poslední kauza na ministerstvu školství, i sport.

Objevují se také argumenty od "ekonomů" o vývozu dividend. Když někam dáte peníze (investice), tak si jích časem chcete užít, koupit manželce kožich a brilianty, sobě pěkné auto. Je to stejné, jako kdybyste si koupili zahradu, investovali do ní a potom si odvezli ovoce a zeleninu. Nebo je prodali a odvezli peníze. Úplně normální věc a je jenom na nás, jestli zde bude tak dobré prostředí, prosté byrokracie, plné chytrých a pracovitých lidí, aby se vyplatilo peníze zde ponechávat. Nebo může vzniknout atmosféra převážně nepřátelská k zahraničním investorům a potom se nedivme, že si peníze stáhnou domů dříve, než jim je někdo zde zablokuje či rovnou znárodní.

Shodou okolností v roce v polovině roku 2021 bylo oznámeno několik nákupů zahraničních podniků společnostmi z Česka (Česká zbrojovka- Colt v USA, Draslovka - .firmy v Jihoafrické republice a USA, Agrostroj Pelhřimov - koupě druhého největšího světového výrobce nakladačů – německou společnost Stoll; VCHD Cargo, která koupila německou spediční společnost Völker Logistik). Budou si čeští majitelé také převádět dividendy?

Zdálo by se, že spor mezi státním a soukromým vlastnictvím byl rozhodnut změnou režimu v listopadu 1989, který nastal mimo jiné i v důsledku krachu státem vlastněné a řízené ekonomiky. Jak je vidět, tento svár trvá a není bez zajímavosti, že hlavními zastánci veřejných podniků, kteří se snaží o „vykostění“ zákona o registru smluv, byli právě komunisté. 

(vyšlo v MF Dnes 16.6.2017)