Proč si vážit Ruska?

Otrava Sergeje Skripala a jeho dcery v anglickém Salisbury nervově paralytickou látkou A 234, následné drzé výroky z Moskvy na adresu Česka ohledně její údajné výroby, okolnosti doprovázející vydání hackera Sergeje Nikulina do Spojených států, chování Miloše Zemana, který se stal bezpečnostním rizikem pro Českou republiku (podle některých politiků se stal loutkou Kremlu), to vše opětovně přitáhlo pozornost veřejnosti k Rusku. Šťastná epocha lásky, objímání a spolupráce, která nastala v roce 1989 po pádu komunismu, skončila nejpozději anexí Krymu v únoru 2014. Obětujeme za Ukrajinu trochu svého sádla a Spusťme novou železnou oponu.

Minimálně od jeho záboru a po rozdmýchávání občanské války na Donbasu lžeme sami sobě. Politologové se mýlí, když tvrdí, že po krachu komunismu Rusko nemá ideologii, na níž by mohlo založit novou konfrontaci. Někteří namítají, že Rusko má Ústavu, prezidenta, politické strany, parlament....tedy nijak se neliší od jiných států. Čistě formalisticky, stejné instituce mělo i stalinistický Sovětský svaz.  Současná studená válka je opětovně postavena na tradiční (carské) velmocenské rozpínavosti podepřené bludem o morální převaze Rusů, jako obránců „třetího Říma“. A my se stále tváříme, že se celkem nic neděje. Čím dříve se mezi státníky svobodného světa najde nový Winston Churchill, který oznámí spuštění železné opony, tím lépe.

V tomto konfliktu vypovídání tzv. diplomatů-špionů představuje směšné gesto, které díky existenci mnoha dalších, skrytých agentů Kreml vůbec nebolí. Je třeba vystavit účet za chování ruského státu všem jeho občanům bez rozdílu. Nejen umístit pár oligarchů na sankční seznam. Znemožněme jim na Západě studium, nabývání nemovitostí, ukládání majetku, cestování a podnikání. V současnosti studuje na českých vysokých školách 5.000 Rusů, potenciálních špiónů a pokud se učí v českém jazyce, mají to zadarmo. Vzhledem k jazykové příbuznosti jich nebude jen pár. Jestliže je většina Rusů přesvědčena o nepřátelství a prohnilosti Západu, není důvod, aby zde byli jakkoliv vítáni a my je podporovali v jejich mravní zkáze. Nebo si snad někdo myslí, že přijíždí pouze prozápadní Rusi? Západ už nesmí být rekreační zónou vlastních nepřátel, kde mohou v klidu odpočívat v mezidobí při „dobývání“ světa, nakupovat hadříčky, voňavky, módní cetky i technologie použitelné ve vojenství, dovolávat se ochrany právního státu, kterou doma nemají.

Neměli bychom jen trpně přijímat informační a kybernetické útoky Ruska. Má vlastní nespokojence, separatisty a dost vnitřních problémů, na kterých jde založit vlastní informační ofenzívu.

Vladimíru Putinovi by vznikl velký problém, kdyby jeho podporovatelé museli svůj majetek přemístit zpět do Ruska nebo do jiných rozvojových zemí, kde neplatí právní řád a mohou o něj kdykoliv přijít.  Upřednostnili by i  v takovém případě hru na velmocenské postavení, prestiž a status Ruska nebo osobním zájmem v podobě prospěchu dětí a bezpečí vlastního majetku? Myslím si, že to druhé je pravděpodobnější a Vladimír Putin by možná přestal být prezidentem. Určitě jde o lepší variantu než nedělat nic.

Vodítkem může být Velká Británie se svým zákonem o praní nelegálních příjmů. Jestliže nejde doložit, z jakých peněz si majitel koupil dům, může být obstaven. Nepomohou ani daňové ráje, bude povinnost prozradit konečné vlastníky, nebo hrozí až 2 roky vězení.

Rusko chce ve světě prestiž. Tu nejde získat agresivitou (to jde u domácího obecenstva zvyklého na cary, komunistické samovládce a Putina), ale pouze přitažlivostí tzv. měkké síly (kulturou, zajištěním práva…) a hospodářskými úspěchy. Kvůli snaze šířit strach se Rusku od Západu dostává pohrdání a stává se zcela logicky páriou mezinárodních vztahů. Přirozená rezistence světa vůči agresivitě Ruska  je z jeho strany považována za hrozbu ve stylu "podle sebe soudím tebe". Jenže Rusům, tak jak mnohokrát v minulosti pocit příslušnosti k "velmoci" nahrazuje funkční stát. Zajímavé, jak se zde udržela myšlenka vyjádřená Kateřinou II., Velikou (1762-1796) a je nedůležité, že pocházela z evropského civilizačního okruhu (anhaltsko-zerbstská princezna, narozena jako Sofie Frederika Augusta). "Záměrem a cílem monarchie je sláva občanů ve státě a monarchii. A z té slávy se rodí pocit svobody v lidech, jimž vládne panovník, který může ke štěstí svých poddaných přispět stejně jako svoboda". Nedostatek svobody a prosperity je v Rusku nahrazován "slávou" státu.

Prý Rusko musí být respektováno. A protože nic pozitivního nenabízí, respekt se má zrodit ze strachu. Zde je o "přípravě" Ruska na světový šampionát ve fotbale. Tak jak psal Richard Pipes, velký znalec Ruska a poradce prezidenta Ronalda Reagana, jeho poměry jsou odrazem patrimoniální tradice (majetek je jakoby propůjčen ze strany státu, soukromé vlastnictví podléhá zájmům politické moci, individuální svoboda není principem, na nichž stojí společnost a z toho důvodu i demokracie je pouze vnějším nátěrem), prostě kulturních vzorců. Proto se po odstranění komunismu z Ruska nestala země jako každá jiná.  

Je otázkou, proč se v Česku někteří lidé zastávají Ruska. Čím jim imponuje? V podstatě nic zajímavého nevyrábí. Když pomineme suroviny, jeho export je na úrovni Belgie. Obleky, boty, kravaty, automobily, hodinky, naprostá většina věcí užívaných kremelskou elitou a oligarchy nepochází z Ruska. Ani ti Putinovi psíci nepřijeli na motocyklech Ural, které jsou dodnes podobné mašinám zanechaným wehrmachtem v bývalém Sovětském svazu za 2. WW. Snad na nich chybí jen příprava montáže pro německý kulomet MG 34 na vozíku sajdy. Noční psíci "prijéchali" na strojích vyrobených ve Spojených státech a Japonsku. 

Schválně se rozhlédněme kolem sebe. Většina z nás by doma nic ruského nenašla, ani tu pověstnou vodku, snad kromě plynu ve sporáku a nafty v nádrži automobilu. Nevím ale, proč bychom měli milovat benzinku či plynojem. Žádné davy do Ruska na prázdniny nejezdí. Střední doba dožití ruských mužů je 65 let, stejně jako před 30 lety, hluboko pod rozvinutým světem (v Česku je to 76 let, o 8 let více než před 30 lety). Vysoká úroveň ruských zbraní je produktem propagandy, byly mnohokrát poraženy v lokálních válkách třetího světa. Současná hudba, literatura, filmy, módní trendy, filozofie, etika, zásady slušného chování. Kdo kdy o něčem takovém slyšel v souvislosti s Ruskem? A pokud někdo utíká, tak z Ruska na Západ a ne naopak. Stejně tak Rusové jezdí studovat na Západ.

Máme si snad Ruska vážit kvůli vítězství v II. světové válce, která skončila již před 74 lety? Zvítězil přece Sovětský svaz, který dnes neexistuje a Rusko si naprosto svévolně přisvojuje něco co mu nepatří. Sovětskou armádu tvořili lidé z Ukrajiny, Běloruska, Kyrgistánu, Moldavska, Azerbajdžánu, Ruska, Gruzie, Arménie, Kazachstánu, Uzbekistánu, Turkmenistánu...….Doufám, že další poděkování a účast na oslavách konce II. světové války bude v Kyjevě.

Úplné chucpe je, když obrovské ztráty Rudé armády způsobené vojenskou neschopností jejího velení a naprostým nerespektováním životů prostých vojáků, mají být dnes předmětem úcty. Proč? Ano, padlí vojáci si zaslouží úctu za své individuální hrdinství a politování za to, že byli zmrzačeni nebo zemřeli, když je hnali nevycvičené, špatně ozbrojené, jako dobytek proti kulometům. Samotný Sovětský svaz si naproti tomu zaslouží pouze pohrdání a odsouzení pro neschopnost svého politického vedení a vojenského velení, která vedla k úplně zbytečným ztrátám.

"Podle historika Víta Smetany z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky utrpení národů SSSR v letech války – vinou nacistické brutality, ale též stalinských represí – nikdo nezpochybňuje. „Ovšem bojové ztráty Rudé armády, tedy asi 10 milionů padlých, je potřeba kontextualizovat. V globální válce let 1939-45 vyřadili západní spojenci z boje zhruba stejné množství jednotek Osy jako Rudá armáda, ovšem za zhruba desetinových vlastních ztrát,“ uvedl. V podstatě opakoval co spolu s dalším historikem Jaroslavem Hrbkem uvedl v knize Draze zaplacená svoboda – Osvobození Československa v letech 1944–1945: „V globální válce … vyřadili Spojenci z boje za cenu několikanásobně menších ztrát téměř stejný počet nepřátelských vojáků jako Rudá armáda. Proto místo úžasu nad počtem padlých je namístě vyjádřit spíš lítost, že obětí bylo tolik, a pochybnost, zda jich tolik opravdu být muselo.“

„Sovětské velení totiž opakovaně projevovalo totální neschopnost, a to i vlivem grandiózních čistek v důstojnickém sboru z let 1937–38 a téměř až do konce války též naprostou neúctu k lidskému životu, včetně vlastních vojáků, vycházející z přesvědčení, že Sovětů je přece ‚mnogo‘,“ dodal.

Ostatně, asi by bylo stejně lepší se k této kapitole dějin ani nevracet. Nacistická a komunistická diktatura srovnatelných zločinců, pro které byl lidský život ničím, se po několikaletém bratření a vzájemné hospodářské pomoci (do 21.6.1941) střetly v boji na život a na smrt. Rok a tři čtvrtě Sovětský svaz hospodářsky pomáhal nacistickému Německu ve válce se Západem a obsazoval, co si navzájem dohodli. Sovětský svaz se měl stát čtvrtým členem Osy a dobývat britské impérium. Zdroj: www.idnes.cz, Technet.

17. září 1939 vpadl do zad Polsku, které bylo od 1. září 1939 ve válce s nacisickým Německem. 30. listopadu 1939 napadl Finsko, a to západní mocnosti zvažovali, že Sovětskému svazu vyhlásí válku a byl vyloučen ze Společenství národů. V červnu 1940 obsadil Litvu, Lotyško a Estonsko a začaly deportace (zabíjení) místního obyvatelstva. Ve stejném roce odtrhl od Rumunska Besarábii a Bukovinu.

Prostě a jednoduše, za masivní podpory Západu komunistická diktatura se stala také vítězem ve 2. světové válce. Americká válečná pomoc Sovětskému svazu.  Když uvážíme dodávky do roku 1942, což byl naprosto klíčový časový úsek, bez nich by zřejmě Sovětský svaz válku prohrál. Spojenci dodali Sovětskému svazu 53 procent válečné spotřeby výbušnin, 58,7 procenta leteckého benzínu, polovinu spotřeby mědi, hliníku, pneumatik, 56,6 procenta použitých kolejnic a 90 procent lokomotiv a vagónů provozovaných v době války. 

Následně, z moci vítěze musely být všechny jeho zločiny zapomenuty. Všechny, tedy ty jichž se dopustil na území své říše proti vlastnímu obyvatelstvu vojákům, proti vojákům a civilnímu obyvatelstvu Německa, proti civilnímu obyvatelstvu obsazovaných zemí, který bylo spojeno se znásilňováním a rabováním Ruští osvoboditelé kradli a znásilňovali. Co je pro Foldynu jen detail .

Signifikantní je popis historie vzniku fotografie dobytí Reichstagu, kdy důstojník má na ruce dvoje hodinky, které byly následně retušovány. Tzv. osvobození bylo pouze vedlejším produktem zápasu mezi nacistickým Německem a komunistickým Ruskem, který se v roce 1944, kdy Třetí říše byla na kolenou, proměnil v záminku k expanzivní dobývání území Evropy.  

Vstup Sovětské armády na území Československa těžko nazývat osvobozením, protože po roce 1945 nenastala svoboda. Došlo k vyhnání 3 mil. německy mluvících Čechů, které bylo spojeno se zabíjením a znásilňováním, čechyzaci jejich majetků, ukradení dolů, hutí, bank a jiných velkých fabrik, potlačení některých politických stran. Šlo jenom o předehru ke komunistickému puči v roce 1948. Podle mého názoru období totality nezačalo v únory 1948, ale 8. května 1945, resp. vznikem II. republiky v roce 1938. Jenže to si Češi nemohou přiznat, protože by se zhroutila restituční hranice a kromě toho, jediné na čem se shodnou, je "oprávněnost" čechyzace majetku vyhnaných nebo přesněji všeho, co si stát uzurpoval (viz majetek Německého řádu, Lichenstejnů...). . 

Shrnuto a potrženo, Sovětský svaz jehož následovníkem se prohlašuje Rusko, se pokusil přepsat dějiny, z půlky Evropy udělala vazaly a dalších 44 let ohrožovala jadernými zbraněmi celý svět. Ne nadarmo se říká (jako popis arogance) "chová se, jako kdyby to tady osvobodil".

Není mým  cílem zde vypočítávat neúspěchy ale i neúspěchy Ruska. Většině lidí by stačilo, kdyby o něm slyšelo co nejméně, tak jako o mnoha dalších zemích. Víme, že existují, tak nějak s nimi naše firmy obchodují a to je všechno. Více vědět nepotřebujeme.  Jenže Rusko svojí agresivitou, vytvářením problémů na mezinárodní scéně nám stále vstupuje do života.

Zde je třeba říci. Rusové, nechceme aby nás Rusko zachraňovalo a necítím jakoukoliv potřebu v tomto směru. Stejně tak nepovažujeme vaši vzdělanost, kulturu, "kultivovanost", tradice a "civilizační návyky"  za něco, co by nás obohacovalo. Naopak, znamenají pro nás ochuzení a návrat k primitivismu. I když, Rusové si pořád myslí, že nám i v roce 1968 "pomáhali".

Proč jsou tedy někteří lidé fandy Ruska? Část z nich cítí potřebu myslet si a dělat opak toho, co ostatní, jsou to takoví věční puberťáci. Jestliže ve společnosti lidé souzní s NATO a Unií, usí být ze zásady proti.

Další jsou mudrlanti, kteří se domnívají, že vědí všechno nejlépe a nerozlišují etické souvislosti. Přisuzují Rusku právo dělat si kdykoliv, s kýmkoliv, cokoliv. Chtějí chvíli korektně hodnotit pana Köhna, potom zase pana Hitlera a přitom opomíjí, kde je zlo a dobro, že pan Hitler nahnal pana Köhna do plynové komory. Argumentovat údajnou snahou o vyváženost ve vztahu k Rusku je naprosto směšné. Západní země nikomu neokupují území, jako Rusko ve vztahu ke Gruzii, Moldavsku, Ukrajině, nemají vůči Kremlu územní požadavky (třeba v podobě návratu Východního Pruska, enklávy okolo Königsbergu, dnes nazývaného "pa rúski" Kaliningrad), ani (ke své škodě) s ním nevedou hybridní válku.

Nezastupitelnou roli hrají panslavisté, kteří by nejraději viděli slovanské bratry semknuté okolo Ruska i když chiméru spokojeného života pod vládou cara odhalil například již Karel Havlíček Borovský (Zápisky z Rus). Tento názor úzce souvisí (doplňuje se a přechází v něj) se syndromem velikášství, s ruskou mentalitu postihující i některé Čechy, snahou patřit k někomu "velkému", kterého se všichni bojí. A tento pocit jsou tito lidé ochotni vyměnit za prosperitu. Jako v Rusku, budeme bydlet v zemljance, živit se chlebem a vodkou, hlavně když z nás všichni mají strach (nebo si to alespoň myslíme).

Čeští podporovatelé Putina by v jeho režimu  žít nechtěli. Jestliže skřípou zuby nad tuzemskou privatizací, nevím co by říkali na ruskou verzi. Zde stát zastavil akcie lukrativních těžebních podniků za zlomek jejich ceny ve prospěch bank oligarchů, a to oproti úvěru pro státní rozpočet. Na ty úvěry přitom poskytla (natiskla) ještě ke všemu peníze ruská centrální banka. No a potom ruští politici jakoby nechali propadnout tyto zástavy a "tadá", majetek se přesunul k oligarchům. To byla pravá loupež za bílého dne.

Obdivovatelé Ruska jsou pouze salónní rusofilové, kteří takto mstí polistopadovému režimu za své skutečné nebo domnělé problémy, exekuce, životní prohry a nevím co ještě. Pochybuji, že pijí kvas místo coca-coly, jedí pirožky místo kuřecích křídel z KFC nebo karbanátků z Mc Donalds, poslouchají častušky místo rocku a oblékají se do rubašky místo do džínů.

Jestli mají názor, že jsou na tom špatně, tak v Rusku by se měli několikanásobně hůře a ještě by museli mlčet. Pokud ne, mohli by dostat nagajkou (karabáčem, slovo ruské má turko-tatarský původ z doby vlády Zlaté hordy) přes hřbet od jakých si "kozáků" (civilních osob oblečených do kostýmů), tak jak se v Rusku stalo módou při nedávných demonstracích.