Máme ministrovi platit kursy čtení a psaní?

Bylo by správné, kdyby si ministři z veřejných peněz začali platit kursy stepování, klaunovství a žonglování s talíři, aby mohli zabavit novináře na tiskových konferencích a zvýšit svoji přitažlivost pro média?

Demisní ministr zemědělství Jiří Mílek si najal mediální poradkyni Mirku Čejkovou, bývalou to hlasatelku, na smlouvu, díky které si mohla přijít až na 180.000 korun měsíčně. Cílem bylo zlepšení mediální prezentace ministra a jemu dočasně propůjčenému úřadu s tím, že nebyl spokojen s prací svého tiskového oddělení obsazeného šesti zaměstnanci včetně mluvčího. Celkem bohorovně zdůrazňoval výhodnost tohoto řešení tím, že se nemusí platit sociální a zdravotní „pojištění“. Jinak řečeno, zákaz „švarc systému“ platí jen pro obyčejné (pod)lidi a nikoliv pro státní správu, resp. Jiřího Mílka, ministra zemědělství a současně velkoagropodnikatele.   

Sice tím naštval Andreje Babiše, ale došlo jenom ke změně organizačního uspořádání a Mirka Čejková se stala na ministerstvu zemědělství referentkou s platem „50.000 korun měsíčně“.

K tomu se dá říci následující. Pokud Jiří Mílek nezvládá ve své funkci komunikaci s médii a vystupování na veřejnosti, má k dispozici tiskové oddělení placené daňovými poplatníky. Pokud se mu nelíbí jejich práce, může je vyměnit. Jestli je nemůže vyměnit, protože je překážkou služební zákon, nikoho z občanů to nemusí zajímat. Vystupování nějakého ministra občanům nic nepřináší, nepřispívá k řešení nějaké krizové situace, nezachraňuje životy, zdraví, majetek lidí. Úroveň jeho vlastního vystupování je jeho vlastní ostuda.   

Každý jsme povinni se řídit zákony, ať se mohou zdát jakkoliv hloupé a není možné je porušovat, protože se pospíchá (jestliže se nejedná o krajní nouzi). Pokud chce na veřejnosti vypadat dobře, mohl si svoji poradkyni uhradit ze svého nebo když cítí, že na svoji funkci nestačí,  mohl se jí vzdát. Kromě toho je Jiří Mílek v demisi, kdykoliv může na postu ministra skončit, přijde jiná politická figura a vše bude jinak.

Určitě neplatí primitivní pravidlo, že ministr má právo provádět libovolné výdaje a stačí, že služby byly dodány a srovnatelné služby nenabízí jiná osoba za nižší částku. Ministr si nemůže z veřejných peněz platit kurs žonglování a pro legalitu tohoto výdaje nestačí, že byl skutečně poskytnut a jeho cena je přiměřená trhu.

Někdo by mohl namítnout, že ministr má právo uzavřít smlouvu ke své mediální prezentaci, protože styk s médii je spojen s výkonem jeho funkce. Kompetenční zákon určuje úkoly  ministerstev a zde se o žádné sebeprezentaci ministra nehovoří, takže tato je jen a pouze soukromou záležitostí osoby nacházející se v pozici ministra. Je to stejné, jako kdyby advokátní služby v trestním řízení vedeném ve věci skutku spáchaném v době výkonu funkce  politického hodnostáře, byla hrazena z veřejných rozpočtů. Jinak řešeno, jako kdyby obhajobu a všechny její kličky platil Davidu Rathovi rozpočet Středočeského kraje nebo Poslanecké sněmovny.

Ministr je většinou odborník v daném odvětví nebo alespoň organizátor, který dovede řídit odborníky ve svém úřadu. Šlo by ještě pochopit, kdyby si ministr najal externího odborníka na zemědělství nebo na oblast řízení, bylo by to rámci úkolů ministerstva. Převedeno na mluvu soukromého sektoru, „v oboru podnikání“. Jiří Mílek však byl do funkce jmenován jako domnělý odborník na zemědělství. I když spíše se jedná o velkoagropodnikatele, kterému se splnil sen všech podnikatelů, mít možnost nastavovat pravidla ve svém vlastním oboru tak jak si zamane. Čeští spotřebitelé, nevolníci místního agroprůmyslu.

Líbivá komunikace s médii ale není v „oboru podnikání“, resp. úkolů ministra vyplývajících z jeho funkce. Co kdyby si z veřejných peněz začal platit kursy stepování, klaunovství a žonglování s talíři, aby mohl zabavit novináře na tiskových konferencích a zvýšit svoji přitažlivost pro média? A platba za vylepšování mediální prezentace je na úrovni kursu žonglování. Právě v úplně stejné logice si Jiří Mílek najal z veřejných peněz Miroslavu Čejkovou, která z jeho suchopárného výkladu má udělat něco přitažlivějšího a tím zvýšit jeho osobní, politickou přitažlivost. Tato mediální přitažlivost však nemá pro občany žádnou hodnotu, neslouží plnění funkcí ministerstva. Nařízení, vyhlášky a zákony se zveřejňují úředním postupem, ministerstvo zemědělství nesoutěží na nějakém trhu s jiným ministerstvem. Jestli chce Jiří Mílek něco přednést na tiskové konferenci, číst snad umí a je úplně nepodstatné pro vzrůst ovsa nebo dojivost krav, jak nudným nebo přitažlivým způsobem to dělá. Kdyby neuměl číst a psát, měli by mu snad daňoví poplatnici platit také kursy?

Takže nějaké naučené líbivé rétorické „čulibrky“ nebo stepování pana ministra by nic pozitivního veřejnosti nepřinesli. Opět v mluvě soukromého sektoru, výdaj na mediální prezentaci ministra „není výdajem k zajištění a udržení příjmů“. Jde o soukromý profit jeho jako osoby.       

Je odpovědností a hlavně zájmem politického subjektu, zde Andreje Babiše, který určitou osobu nominuje na post ministra zemědělství, aby tato osoba uměla komunikovat s médii a byla pro ně přitažlivá. To je jeden z hlavních předpokladů pro získání politické funkce ve standardní demokracii. Pokud to neumí, určitě tu nejsou daňoví poplatníci od toho, aby se to za jejich peníze učila.