Evropská unie, jsem pro

Co nám Evropská unie dala a co vzala? Jak ji chceme změnit, co by měla přinášet a co by mělo nastat po vystoupení?

Popis benefitů, které přinesla Unie, nezabere mnoho textu ani nevydá na dramatický příběh. Z pohledu roku 2019 jde o obyčejné, naprosto samozřejmé věci, na kterých ale stojí důstojnost a svoboda člověka. Přirovnal bych je k očkování. Když vakcinaci absolvujeme, již nepřemýšlíme o tom, že nám nepraskají žebra k křečích černého kašle, zda prohnuti jako luk od strnutí šíje budeme umírat na tetanus nebo zda nás postihne obrna, což znamená pohyb na vozíku nebo lepším případě o berlích (pokud vůbec). Všechno je v pohodě a nic se neděje. Nanejvýš řešíme "zarudnutí kůže po injekci". S Unií se to má stejně. Inkasujeme s naprostou samozřejmostí benefity z členství, jsem ochránění od  zmrzačení a hudrujeme na marginální problémy. A ty ve většině případů nejsou způsobeny Unii, ale našimi vlastními politiky.   .

Někteří si možná pamatují, jak jsme se cítili na počátku roku 1990, při prvním výjezdu na Západ z ještě oploceného postkomunistického „ráje“. Vždy, když si vzpomenu na přejezd hranic, vybaví se mi ona bezmoc před drzostí úřední moci jak vlastního státu tak i cílové země, bezbrannost před vyhláškami a nařízeními které neznali a znát nemohli. A to nemluvím o době předcházející roku 1989, kdy jsme byli absolutně bezprávná socialistická zvířátka. Zde je odkaz na článek Luďka Veinerta z Hospodářských novin, Sedm zásadních rozdílů mezi EU a RVHP. Pomysleme na Ukrajinu, což byla první země, kde lidé právě kvůli integraci a šanci na budoucí vstup do Unie umírali.

Dnes díky Unii překračujeme uvnitř Schengenského prostoru hranice volně, a to bez čekání v ponižujících frontách. Ti co namítají, že nemají peníze na cestování, proto pro ně nepředstavuje žádnou hodnotu, tak jde o krátkozraký argument. Co vaše děti, ty budou zase stát v pozoru na hranicích? Přivážíme ze zahraničí zboží, aniž jsme obtěžování celními kontrolami. Pryč je  strach ze „šacování“, schovávání bot v motoru, oblékání dvou riflí, ukrývání dolarů a západoněmeckých marek do slipů, v zájmu ztížení odhalením, pomazaných čokoládou.

V prvé řadě se Unie podílela na dlouhodobém udržování míru v Evropě. Jde o platformu pro evropskou spolupráci a komunikaci. Kdo si myslí, že se jedná pouze o frázi, ať se zamyslí nad tím, zda by svět fungoval  bez této struktury stejně dobře. Podle mě určitě ne. Podívejme se na dnešní počínání Donalda Trumpa, který se přátelí s Ruskem a Severní Koreou a je schopen udělat "deal" o prodeji svých spojenců. To představuje zásadní důvod, aby se Unie začala spoléhat sama na sebe a tedy se i více integrovala.

Jsem rád, že státní příslušníci členských států Unie jsou automaticky i jejími občany EU. Práva i povinnosti, jež jsou zakotveny ve Smlouvě o fungování evropské unie (článek 20) a Listině základních práven (kapitola V) a zde je stručný přehled.

 Můžeme si pořídit bydlení v celé Unii, a žít zde i pracovat stejně jako domácí s tím, že nám bude uznána kvalifikace. Ve Velké Británii prošlo zaměstnáním na nejrůznějších pozicích desetitisíce Čechů, včetně těch nejchudších a nejméně kvalifikovaných, takže tato svoboda se netýkala pouze světa vysoce postavených manažerů. Našim dětem se nabízí vzdělávání v zahraničí i související podpůrné programy jakým je Erasmus.  Při cestách po Unii máme nárok na ošetření u lékaře za stejných podmínek jako místní. Soudní rozsudky českých soudů jsou uznávány a vykonávány v celé Unii. Pokud v jakémkoliv státě světa není velvyslanectví Česka, můžeme se obrátit na diplomatické zastoupení některé ze zemí Unie. Náš cestovní pas, díky členství v elitním klubu, dovolujecestovat bez víz do 183 zemí. Získali jsem ochranu při nákupech na internetu, díky regulaci roamingu máme mobilní služby po Unii za cenu volání po Česku. Právo kupovat zboží stejné kvality mohli čeští politici již dávno zařídit. Že nejsou spokojeni s řešením Unie? Co dělali celých 15 let a proč nevyjednávali? Mimo Unii by čeští politici tenhle posun nikdy nemohli „vybojovat“, nikdo by se jejich křikem vůbec nezabýval. Ostatně, vždyť jim toto téma bylo úplně volné. Seznam popsal, jak jim to bylo lhostejné. Nebo nás samotné snad trápí, jak se liší výrobky našeho velkoagroprůmyslu prodávané v tuzemsku a ty exportované do Srbsku?  

Zajímavé je, že sice žehráme na opatření Unie (které jsou samozřejmě schváleny státy), ale sami je rádi využíváme. například podle štítku o spotřebě na elektrospotřebičích se při nákupu orientuje 84 procent Čechů, oproti průměru 79 procent Evropanů. 

Těšíme se z civilizačního vlivu a vzorů Unie, a to v politické, morální, etické rovině. Čeští politici přece jenom musí korigovat své chování podle vyšších standardů než panují v Rusku, Bělorusku nebo Číně, a to je daleko cennější než cokoliv jiného, včetně dotačních miliard.

Legislativa již nemíří pouze do slepých českých uliček, protože 30 procent (podle VK ml. 70 procent) práva přichází z Unie. Například přelomový zákon o spotřebitelském úvěru byl přenesením směrnice Unie do českého práva, což ale moc lidí neví a politici se svou neschopností nechlubí. Díky GDPR na ochranu osobních údajů a síle Unie i se musel i Facebook sklonit před určitými pravidly a jeho majitel nedávno požadoval, aby toto nařízení platilo celosvětově. V současnosti se hovoří ve Spojených státech o tom, že dostane za únik údajů opravdu tučnou pokutu.

Díky společné lékové politice s léky dostávají na trh daleko rychleji, než kdyby to stejné dělala každá země sama. Kromě toho farmaceutické firmy se snaží registrovat léky co nejdříve, právě kvůli rozsahu jejího trhu.   V Unii díky dohledu neexistuje v podstatě problém s padělanými léky.  

Opíráme se o ekonomickou sílu dalších 27 zemí, kdy názor Unie, tedy i náš, musí respektovat globální korporace jako je Apple, Google, Microsoft, Uber a další. Naše pozice v Unii dává jistotu investorům, kteří na oplátku přinesli hospodářský rozvoj. Koupili a postavili zde fabriky a je jenom chybou tohoto státu, že jim nedokáže nabídnout přívětivější prostředí, aby zde nechávali větší část dividend. Štvaní proti cizákům a mudrování o možném vystoupení z Unie působí proti našim vlastním zájmům protže investory jenom zneklidňuje.  

Jednotný trh vede k nižším cenám a vyšší kvalitě i v Česku. Čerpáme výhody z dohod o celních tarifech a volném obchodu, které bychom sami nikdy nevyjednali. Spolu s odstraněním cel a administrativních překážek mezi zeměmi osmadvacítky se naplno otevřela šance pro český vývoz. Pro ty, kteří tvrdí, že nebyl problém ani před vstupem do Unie v roce 2004, tak celkový export se mezi lety 2006 až 2017 zdvojnásobil na dnešních 4,202 bilionu korun, a z 85 procent míří právě do Unie. Zdá se, že pro některé Čechy bylo tohoto pokroku dosaženo nikoliv díky Unii, ale jí navzdory. Tak jsme domýšliví a nasáklí "namistrovaností" obou Klausů. Čistý příjem Česka z dotací za dobu našeho členství dosáhl 809 miliard korun (do 31.12.2019), za které se zlepšily dálnice, silnice, železnice, opravily památky. A Brusel opravdu nemůže za to, že Češi tyto dary rozkrádají.  

Kladné saldo plateb od Unie do Česka je někdy účelově a nesmyslně dáváno některými "pseudoekonomi" do protikladu s převodem zisků (dividend) zahraničních firem z Česka. Kromě toho, prostě když někam dáte peníze (investice), tak si jích časem chcete užít, koupit manželce kožich a brilianty, sobě pěkné auto. Je to stejné, jako kdybyste si koupili zahradu, investovali do ní a potom odvezli ovoce a zeleninu, nebo je prodali a odvezli peníze. Úplně normální věc a je jenom na nás, jestli zde bude tak dobré prostředí, prosté byrokracie, plné chytrých a pracovitých lidí, aby se vyplatlo peníze zde ponechávat. Nebo může vzniknout atmosféra převážně  nepřátelská k zahraničním investorům a potom se nedivme, že si peníze stáhnou domů dříve, než jim je někdo zde zablokuje či rovnou znárodní. Česko je také zapojeno do výzkumných programů a grantů.

V posledku, můžeme být hrdí na neformální mezinárodní postavení Česka v Evropě a ve světě, přece jenom je považováno za větší váhu než Makedonie, Srbsko nebo Černá hora. Vystoupení z Evropské unie by byla obrovská hloupost. Jsem pro členství České republiky v Evropské unii.     

V současnosti se o Unii nevede racionální debata. V podstatě se pouze nálepkují lidé, plivou jedovaté sliny a používají falešná slovíčka, vzbuzují emoce, padají fráze nebo hanlivé výrazy jako nálepky bez obsahu. Co si třeba představit pod "hen takými slovy" bruselští neomarxisté?  Velice užitečný, je myšlenkový test, který nabízí známý ekonom Tomáš Sedláček. Vyberte si jeden konkrétní problém co vám vadí na Unii a detailně jej rozeberte. Opravdu jde o rozhodnutí Unie nebo danou věc schválili představitelé členských zemí? Mluvíte o byrokracii Unie? Řekněte konkrétní věc z dílny Unie, která vás a vaše podnikání otravuje.  Ostatně, rozbíjení Unie začíná výzvami politiků, aby lidé kupovali české zboží.  Ukázkovým je "problém" Hustopečské mandlovice (složení: líh, tresť). Veřejné mínění za začátku června 2019 rozbouřila zpráva, že Brusel zakázal toto pojmenování, protože je vyhrazeno ovocným destilátům jako je slivovice, meruňkovice, hruškovice... a jak známo, mandle nejdou zkvasit a tedy ani přímo vypálit. Ukázalo se, že používání tohoto názvu zakázala s odkazem na nařízení Unie Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI). "Nařízení EU, které řeší správné pojmenování lihovin, pochází už z roku 2008. Loni ale bylo novelizováno. „Jedna ze změn spočívala v upřesnění použití přípon u kategorie ovocný destilát pro některé jazyky v zemích ČR, Slovensko, Bulharsko, Rumunsko, Řecko, Slovinsko, Chorvatsko, kde se přípony používají. V českém jazyce je touto příponou –ice,” řekl Novinkám mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. Zakázaná mandlovice. S přísnějším označováním destilátů nepřišel Brusel, ale slovanské země, Novinky). A byl konec senzace, která se nekonala. Jak někdo vůbec může říci, že něco zakázal Brusel. My jsem Unie.

Kromě toho, aktivity Unie je třeba poměřovat nikoliv s něčím naprosto dokonalým (žádný lidský výtvor není dokonalý) ale třeba s "racionalitou" .....českého státu. V srovnání s tím co činí čeští politici jsou nedokonalosti Unie naprosto marginální. 

Marně totiž přemýšlím o tom, co by přineslo vystoupení z Unie. Snad, že bychom mohli svobodně pít bramborový líh ochucený rumovým aroma (vyráběný zahříváním pyrolyzního oleje ze dřeva s ethanolem, oxidem manganičitým a kyselinou sírovou, které od roku 2007 nebyli výrobci schopni nahradit něčím méně exotičtějším) a nazývat jej rum. Mohli bychom pojídat pomazánku ze zakysané smetany pojmenovanou máslo, používat naddimenzované vysavače….Zde bych doporučil rubriku Euromýty na stránce Zastoupení Evropské komise v Česku. Ostatně, právě zde se jde dočíst, co je výmysl domácích politiků, co skutečně aktivita Unii a jak je to doopravdy. Ano, Unie není dokonalá, tak jako nic, co je dílem člověka, ale rozhlédněme se kolem sebe na výsledek činnosti našich vlastních politiků. Je snad dokonalý?

Víte třeba, že tzv. přerozdělování  migrantů dle kvót (které byly mezitím zavrženy) neměl znamenat automatický dovoz migrantů do země, ale zahájení bezpečnostní prověrky spojený se suverénním rozhodováním příslušné vlády, jestli daného člověka přijme nebo ne? Víte, že o kvótách nerozhodla Unie, ale samy členské státy? Vždyť to neví ani někteří poslanci z výboru pro evropskou integraci. Nenechejme se strašit lidmi, kteří si na na hloupostech staví politický byznys.  

Jako jeden z hlavních argumentů proti Unii je „zachování národní suverenitu“. Vidíte, a to je právě věc, z čeho mám největší strach. Suverenita představuje v českých podmínkách eufemismus pro umožnění Rusům, Číňanům spolu s oligarchy Klausovy a Zemanovy doby řídit si věci v Česku pěkně po svém, bez Unie.  

Nedávno vzbudil velký zájem kniha Kulturní boj ve třídě od Susanne Wiesingerové, učitelky ve Vídni, která se potýká s neschopností integrovat muslimské děti. V rozhovoru pro iDnes autorka říká: "Jednou stranou řešení je nabízet dětem velkou podporu a pocit sounáležitosti. Druhou je zaměřit se na rodiče. Pokud brání potomkům v integraci, měly by se zvažovat i finanční postihy, jako je krácení přídavků na děti". Sezbabělci v politice se muslimové nepřizpůsobí, míní učitelka z Vídně (3.10.2018)

 Všichni určitě s tímto názorem souhlasí. Proč ale potom nesouhlasit s krácením podpor od Unie pro státy jako Polsko, Maďarsko...Česko..., které také nechtějí dodržovat civilizovaná pravidla a odmítají se integrovat do západní společnosti? Čeští politici se v Unii nechtějí podvolit většině, a občané se podvolovat mají?

Bohatí lidé Unii ani z ní vyplývající prosperitu určitě nepotřebují. Po rozbitých silnicích budou jezdit v terénním SUV. Bezpečnost jim zajistí bodyguardi, ocelová brána a vysoká zeď kolem vily opatřená ostnatým drátem, případně útěk do Monaka. Zdravotní péči si koupí za peníze, na prosazení svých práv (zájmů) si najmou advokáty a přes hranice se dopraví soukromým tryskáčem, kdy případné výjezdní povolení, víza atd. zajistil tajemník. To poznamenávám například v souvislosti s Ivo Valentem, hazardním magnátem, spolumajitelem Parlamentních listů, občanem státu Monako, který vystupuje jako odpůrce členství v Evropské unii.  

Nás dolních 10 milionů potřebuje Unii kvůli udržení práce, volnému cestování (od příštího roku i do Chorvatska, které se stane členem Schengenského prostoru) a ochraně naší bezpečnosti, což plyne ze samotného faktu, že patříme do skupiny nejbohatších států světa. NATO opravdu není všechno. Nelžeme si do kapsy, jak se díváme my sami na Turecko? Sice je v NATO, ale určitě nesdílí naše hodnoty. A když je nesdílí, bránilo by je? Šlo by do války proti Rusku, které je dnes jeho nejbližší spojenec?

Irové slavili okamžik, kdy se stali čistými přispěvateli do rozpočtu Unie. Byli hrdí na to, že přestali být rozvojovou zemí inkasující pomoc, ale mohou pomáhat jiným. Mimochodem rozpočet Unie tvoří pouze 1 procento HDP členských zemí pro obsluhu entity, která má 510 miliónů obyvatel. Z toho na tolik kritizovanou byrokracii připadá šest setin (6 procent) jeho výdajů. Tedy když odpůrci Unie hovoří o "obrovské" byrokracii, výdaje na ni jsou 0,0006 procenta HDP členských zemí (slovy šest desetitisícin). V roce 2015 zaměstnávala Unie 46 356 byrokratů. Na rozpočtové období 2021-207 mají  být výdaje Unie 1,1 % HDP členských zemí a z toho výdaje 6,8 % na správu, což znamená jsou 0,0748 % HDP zemí Unie. Kéž bychom měli takové poměrové výdaje na domácí byrokracii. Zde je zajímavé srovnání s Českem (10 milionů obyvatel), kdy v roce 2017 pro stát pracovalo 445 000 zaměstnanců (z toho 161 000 učitelů a 25 000 vojáků) a v roce 2019 se počítá již s 463 000 státními zaměstnanci.  

V článku Jak Češi hledají smysl evropských zákazů a hájí zabijačku i selský rozum, Jakub Kotalík (7.6.2018, idnes.cz) je krásná pasáž..... sociolog Stanislav Biler hledá původ nepřiměřených reakcí na některé změny v nás samých. Občasnou hysterii přisuzuje malému povědomí Čechů o tom, jak Unie vůbec funguje a k čemu slouží a pokračuje: „Nejspíš to ani vědět nechtějí. Souvisí to s národním nezájmem o dění ve světě vůbec a s představou o vlastní chytrosti a důležitosti, která v kontrastu s naší velikostí a relativní zaostalostí působí absurdně,“

Sedm z deseti Čechů si myslí, že jejich hlas nemá v Unii váhu. Švédi, kterých je také 10 milionů, si ze 70 procent (přímo v obráceném poměru) naopak myslí, že slyšet jsou.

Přestaňme konečně hudrovat, usmívejme se, mysleme pozitivně a zkusme být šťastní.