Česko, země psům zaslíbená

Obrovský počet psů v Česku plyne z přílišné snadnosti jejich chovu, jemuž stát neklade žádné překážky. A pokud existují nějaká pravidla, tak se obcházejí nebo přímo nedodržují (ignorují).

Zastupitelstva obcí upravují pohyb psů (např. i koní) na veřejném prostranství prostřednictvím obecních vyhlášek. Zpravidla stanovují povinnost mít psa na vodítku v zastavěné části obce, případně nasadit mu náhubek od určité kohoutkové výšky.

Dále platí, že nečistoty způsobené psem (koněm) je majitel povinen neprodleně odstranit. I když majitel psa sebere vzorně „bobek“ do igelitového pytlíku, zvláště na trávě a v případě řidší „stolice“, znečištění zůstává a to se týká i moči. Těžko si potom lehnout do takového parku na trávu, tak jako to vidíme ve filmech.  Za znečištění veřejného prostranství může být udělena pokuta až 20.000 Kč.  

Co se týká psí moči. Škody vznikající ve velkých městech jenom na sloupech veřejného osvětlení jdou za rok do milionů korun. Stejně tak škody vznikají na omítce a obložení soukromých i veřejných budov. Striktně vzato, jedná také o znečišťování veřejného prostranství a mělo by být také postihováno. Jestliže se majitelé ptají jak zamezit, aby jeho pes „čůral“ ve městě, třeba i po cestě do místa pro venčení, tak v úvahu připadají čtyři řešení:

1) Svého psa bude mít výhradně doma na zahradě a nebude s ním vycházet na veřejné prostranství.

2) Bude sebou nosit kartáč, hadr a vodu a vše po svém miláčkovi uklidí. Jen je otázkou, zda někdo bude souhlasit, aby mu namáčeli a drhli omítku domu.

3) Pes bude přepravován v kleci.

4) Nebude mít psa.

Kdo chce tomuto názoru oponovat, nechť si představí, jak mu někdo močí opakovaně na dům, případně v paneláku na dveře nebo rohožku. Asi by se mu to nelíbilo. Nedělej jinému to, co nechceš, aby ostatní dělali tobě.

Současně je možné zakázat vstup psů na do určitých prostor obce (sportovní areály, dětská hřiště, hřbitovy…..). Podle § 4 odst. 2, 3 zákona č. 251/2016 Sb., za nerespektování obecní vyhlášky, tedy výše uvedeného, může být udělena pokuta až 100.000 Kč.

Protiotázka zní, kde tedy venčit psa? Proč by to měl někdo řešit? Jestliže nelze vzhledem k zákonným omezením psa venčit, nelze mít psa jinde než na vlastní zahradě. 

Samozřejmě i pro pohyb domácích zvířat mimo zastavěné území obce platí určitá pravidla. Podle zákona na ochranu přírody a krajiny (č. 144/1992 Sb., odst. 2 a 3) má každý právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby (nikoliv však fyzické osoby), a to s výjimkou stavebních pozemků, dvorů, zahrad, sadů, vinic, chmelnic. Nesmí působit škodu na majetku či zdraví a zasahovat do práv na ochranu osobnosti či sousedských práv. Na ornou půdu, louky a pastviny platí zákaz vstupu v době, kdy může dojít k poškození porostů či půdy nebo v době pastvy. Volný vstup na cizí pozemky je také povolen u lesních porostů (§ 19 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., lesní zákon).

Ve většině obcí, bezprostřední návaznosti na domovní zástavbu resp. ploty zahrad, začínají honitby (zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb.). Ke škodě věci, v dnešní době mapových portálů připojených na internetové stránky obcí, neprobíhá aktualizace honebních pozemků v čase, takže mapový zákres honitby často není k dispozici. Bez ohledu na tento problém, považujme existenci honitby bezprostředně za plotem zahrady za fakt.  

Pozemek je po splnění výše uvedených podmínek honitbou, i když by byl obecní vyhláškou formálně prohlášen za veřejné prostranství. Některé obce totiž historicky označily veřejným prostranstvím všechny pozemky ve svém vlastnictví, a to bez ohledu kde se nachází (mimo zastavěné území) nebo jaký mají charakter (pole, louky…).

Dle § 10  odst. 1 je zakázáno vlastníkům zvířat, nechat je volně pobíhat v honitbě mimo vliv svého majitele nebo vedoucího. Při spatření zajíce nebo srny 99 procent psů „ohluchne“ a dostává se „mimo vliv majitele“, a to navzdory řvaní a pískání páníčka. Protože za porušení zákona o myslivosti hrozí pokuta až 30.000 korun, pes by měl být mimo oplocené prostory vždy na vodítku. Z tohoto důvody je výcvik psů v honitbě v podstatě vyloučen, protože nejde určit, kdy je cvičen a kdy volně pobíhá.

Dle § 14 e) zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb. je možné usmrcovat v honitbě toulavé psy (kočky), kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení, pronásledují zvěř. Imunitu před exekucí mají psi ovčáckých a loveckých plemen, psi slepečtí, zdravotničtí, záchranářští a služební.

Někteří majitelé psů mylně předpokládají, že zákaz volného pobíhání psů se na ně nevztahuje, protože mají tzv. lovecké plemeno. Loveckým se pes stává, když je správného původu, po složení zkoušek a honitbě se může pohybovat na volno, pouze když jeho majitele (vedoucí) v souladu se zákonem vykonává právo myslivosti. Na běžné vycházce tedy pro něj neexistuje jakákoliv výjimka.

Pokud volně pohybující se pes štve zvěř, nemá košík a netáhne za sebou vodítko, jde uvažovat i o trestném činu pytláctví, tedy že majitel poslal psa cíleně strhnout zvěř.

Podle zákona na ochranu zvířat proti týrání (č. 246/1992 Sb.) je chovatel povinen zabránit úniku zvířat (zvíře musí být pod trvalou kontrolou chovatele a nesmí se volně pohybovat mimo domácnost). Za porušení hrozí pokuta až 50.000 korun. Toto ustanovení se vztahuje nejen na psy, ale i na „kočičky“ chované mimo byt, které běhají po venku a domů se jdou pouze nažrat. Ze zákona má nastat již zmíněný odstřel nebo odchyt toulavého psa (kočky) a majitel je následně povinen uhradit veškeré náklady, včetně ubytování a stravy zvířete. Jestliže se vám taková toulavá kočka „peleší“ na zahradě třeba v mrkvi, a to pominu, že tam může močit a kálet, člověk nemá chuť tyto „bio“ výpěstky jíst.

V této souvislosti je důležité oprávnění obce dle § 13b odst. 2 výše zmíněného zákona, kdy obecně závaznou vyhláškou může stanovit chovatelům povinnost nechat trvale označit psy, kteří dosud označeni nejsou, zejména tetováním nebo identifikací čipem. Obec může obecně závaznou vyhláškou také stanovit povinnost přihlásit psy do evidence a upravit náležitosti a způsob vedení evidence označených psů a jejich chovatelů.

Zákon o provozu na pozemních komunikacích v § 60 odst. 11 říká, že vlastník nebo držitel domácích zvířat je povinen zabránit pobíhání těchto zvířat po pozemní komunikaci. A tak se postaví třeba cyklostezka za 12 mil. korun, aby se na ni nahrnuli majitelé psů se svými miláčky. Ještěže si zatím nevynucují právo konat procházky na dálnicích. Nestalo by se poprvé, kdy pes způsobí dopravní nehodu, zranění cyklisty nebo motorkáře.

Zavinění nehody spojené s újmou na zdraví nebo zranění psem může být kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti a požadovaná náhrada škody (poškozenému, zdravotní pojišťovny) nikoliv výjimečně dosahuje milionů korun.    

Dle § 2933 (nového) občanského zákoníku platí, že způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo.

Pánem je člověk

Pánem je člověk, nikoliv pes, i když zatím to vypadá opačně. Přizpůsobovat se situaci tedy musí pes, resp. jeho majitel (vedoucí). Pes nikdy nesmí ohrozit své okolí ani vzbudit obavy. A nelze se ani dovolávat nějaké tolerance. Chov psa (zvířat) je ryze soukromou, zbytnou zábavou jeho majitele a „nepsíčkaři“ nemohou být nuceni snášet vznikající záporné externality (hluk, znečištění, pocit ohrožení). Tuto věc nelze relativizovat tím, že existují problémy, které naopak mohou vadit psíčkařům. Dosažení změny v chápání priorit, tedy že nadřazena je pohoda „nemajitelů“ psů nad „svobodou“ psů, přesněji jejich majitelů, představuje hlavní problém v této oblasti.

Velice nízké poplatky ze psů neplní regulační funkci, a pokud jsou ve větších městech o něco vyšší, zvířata jsou registrována na malých vesnicích u příbuzných. Majitel bytu nemůže nájemníkovi zakázat chov zvířat, pouze smlouvu ukončit. Ve Spojených státech je obvyklé, že majitel bytu požaduje za zvíře příplatek, například 50 USD a to si jeden rozmyslí. Malá psí plemena zastírají problém, někteří je ani za psi nepovažují, a tak pronikají do supermarketů, kin, kostelů…… Stalo se normálním, že „psíčci“ jsou všude.

Všechny ostatní zmíněné povinnosti v podstatě neplatí. Psi bez náhubku a vodítka pobíhají volně jak v zastavěných místech tak mimo ně, kálí a močí kde je napadne, ruší noční klid, objevují se, tam kde je to zapovězeno, ohrožují nepsíčkaře a vzbuzují v nich strach…. Nejvyšší čas, aby nepsíčkaři začali spojovat své hlasy a požadovali ochranu lidí před psi.

Ochota dodržovat pravidla jsou znakem příslušnosti k civilizované společnosti a nikoliv „pruzením“, které když není vymáháno (pokutováno), tak nestojí za to je respektovat. Jenom v rozvojovém světě pobíhají psi volně po ulicích a proplétají se mezi lidmi.

To je vzkaz zastupitelům, kteří v honbě za volebními hlasy odmítají například stanovit v obecních vyhláškách povinnost mít psa na vodítku a s náhubkem.  

(základ textu vyšel v časopise Moderní obec č. 7/2018)