Ruský mír, ruský svět (mir)

Rusko vede na Ukrajině ideologickou, totální, genocidní válku, která nemá ohraničení z hlediska cílů ani použitých prostředků. Dohoda, ve významu tohoto slova, je s Ruskem vyloučena, ono jde ohraničit pouze silou.

Válka na Ukrajině trvá již více než 149 dní (k 22.7.2022). Jaká jsou východiska pro uzavření míru? Tedy kromě stažení ruských vojsk z celého území Ukrajiny, úhrada všech škod a reparace výdajů na válku, kdy kompromis spočívá v netrvání na trestu smrti pro Putina a spol. 

Právník Raphael Lemkin, tvůrce pojmu genocida, v roce 1943 napsal, že nemusí znamenat okamžité zničení národa. Někdy má podobu dezintegrace politických a sociálních institucí, kultury, jazyka, národního cítění, náboženství právě s cílem zániku národnostní skupiny. Web ruské agentury RIA Novosti dne 3. dubna 2022 publikoval článek ruského komentátora Timofeje Sergejceva s názvem „Co by mělo Rusko dělat s Ukrajinou?“ (odkaz na originál zde). Jedná se o návod k realizaci genocidy. Autor v něm, ostatně jako jeden z mnoha kremelských poskoků, však pouze rozvíjí ideje Vladimíra Putina, tedy popírání existence Ukrajiny a nutnost tzv. denacifikaci jejího území.  

Pomiňme ideologické floskule, obsesi k používání předpony de- (chybí zde ale depračkyzace, demyčkyzace, deledničkyzace, dezáchodovace, deobilnizace...) a celkovou patologičnost textu. Sergejcev definuje „nacismus“ jako touhu po nezávislosti Ukrajiny a snahu jít evropskou (západní, proamerickou) cestou rozvoje. Denacifikace pro něj znamená odmítnutí etnické sebeidentifikace obyvatel Ukrajiny, deukrainizaci a deevropanizaci. To by šlo považovat za obskurní nápad jednoho propagandisty.   

Šokující jsou ovšem prostředky, jak toho dosáhnout. Má dojít k likvidaci (eliminace) ukrajinských elit a podrobení všech obyvatel, s výjimkou podporovatelů Ruska, útrapám války jako výchovné lekci k vykoupení viny (za nepřátelství k Rusku). A žádné Marshallovy plány se neuskuteční...píše Sergejcev. Příznivci ukrajinského režimu, s výjimkou těch, kteří budou „odsouzeni“ k smrti nebo do vězení, skončí na nucených pracích, jako formě trestu za dřívější aktivity. Na dobytém území má být zavedena ruská jurisdikce a zřízeny vyšetřující tribunály. Proběhne převýchova obyvatelstva ideologickým potlačením škodlivých názorů, a to s nasazením cenzury v oblasti politické, kulturní a vzdělávací. Dojde k ustavení ruského informačního prostoru, zabavení stávajících vzdělávacích materiálů a zákazu nesprávných výukových programů. V západní části bývalé Ukrajiny bude vytvořen demilitarizovaný protektorát pro vzpurníky, postrádající název Ukrajina, za to ovládaný ruskými vojsky. Nechybí plán na zřizování památníků a značek boje proti „nacismu“. Vše bude trvat minimálně jednu generaci, ministerstvo pro polepšení bývalé Ukrajiny má být zřízeno na 25 let.

Mohlo by se zdát, že se jedná o výplod jednoho chorého mozku. Sergejcevova stať však odráží jak minulost, tak i současnost Ruska. To zabíralo cizí území a nikdy nectilo pravidla pro vedení válek. Jeho armáda rabovala, znásilňovala a útočila na civilisty, váleční zajatci se stávali otroky. V roce 2022 jako v roce 1945. Například poslední skupina zajatých Němců se vrátila domů po deseti letech od skončení 2. světové války. Pokud někdo namítne, že mělo jít o mstu, potom jsou nacistické zločiny vyrovnány zločiny ruskými. I v české historické paměti jsou pevně uchyceny vzpomínky na excesy vůči ženám a majetku. Dokonce mají odraz i v jazyku, ono "chová se, jako by to tady osvobodil". Jen se o násilí a loupežích v protototalitním režimu po roce 1945 veřejně nemluvilo.

Současné válečné události a počínání Ruska na okupovaných územích Ukrajiny přesně kopírují text zmíněného článku. Buď jde o popis obecného názoru ruské věrchušky, jak nakládat s každou dobývanou zemí nebo přímo o dnes realizovaný plán, který díky arogancí Sergejceva unikl do RIA Novosti.  

Rusko mění Ukrajinu ve spálenou zemi, cíleně likviduje podmínky pro další život. Útočí na civilní cíle, energetickou, vodní, dopravní infrastrukturu, obilní sklady. Státní, podnikový i soukromý majetek podléhá ničení a rabování. Oblasti Luhanska, Donbasu, Chersonu, Záporoží mají být Ruskem ukradena. Probíhá zatýkání a mizení aktivistů, deportace a rozdělování ukrajinských obyvatel včetně dětí do nejzapadlejších koutů Putinovi říše. Vznikly tzv. filtrační tábory pro odhalování „prozápadní“ činnosti. Změny doznaly školní osnovy, je potlačována ukrajinština, do rozbitých měst dorazili kremelští propagandisté s pojízdnými obrazovkami, internet byl přesměrován pod ruskou cenzuru.  

Zajatí vojáci, kteří z pohledu Rusko nikdy nepodléhali a nepodléhají ochraně válečných konvencí, jsou „vyšetřováni“ jako zločinci, někteří byli „odsouzeni“ k smrti. Na tělech Ukrajinců jsou drze hledány jizvy a tetování jako důkaz o jejich příslušnosti k ozbrojeným silám. Služba v armádě vojenského protivníka je pro Rusko trestný čin. Vyselektovaným se potom dostává „zvláštního“ zacházení nebo najednou "nejsou".

Z výše uvedeného plyne, že Rusko vede na Ukrajině ideologickou, totální, genocidní válku, která nemá ohraničení z hlediska cílů ani použitých prostředků. Její cíle jsou dány pouze možnostmi, resp. co mu bude Ukrajinou a jejími spojenci dovoleno. Pokud Rusko bude mít sílu okupovat celou Ukrajinu, stane se tak. V každém případě i neobsazená část Ukrajiny má být protektorátem. Západ, hlavně západní Evropa nechť si odpoví na otázku, zda chce i nadále nečinně sledovat genocidu na Ukrajině. Dohoda, ve významu tohoto slova, je s Ruskem vyloučena, ono jde ohraničit pouze silou.

(text vyšel v MFDnes 16.7.2022)