Vykopejme příkopy mezi normálními lidmi a ruskými kolaboranty

Nebojme se pohrdání vůči těm, co chtějí kapitulovat před Ruskem, vůči lidem, co chtějí slibu levnějšího plynu dosáhnout jednáním s novodobým Hitlerem, lidem, kteří by za pár korun prodali nejen babičku, ale i národní suverenitu.

Někteří politici omlouvali účastníky proruských demonstrací na Václavském náměstí tím, že mají  obavy z budoucnosti, z cen energií, zdražování. Takto by se dalo uvažovat pouze o první akci tohoto druhu 3. září. U všech dalších bylo dopředu jasné, kdo je kdo, co se bude říkat, o co půjde. Je na zamyšlení, jak na situaci reagovat, kromě uspořádání shromáždění v pozitivním duchu, proti strachu a nenávisti, jako 30. října. Slušní lidé nesmí zůstat pasivní, nebo jak vyhrožuje jedna z hlav ruských protestů „převezmeme tuto zemi“.   

Poznej svého protivníka

Pokud někdo chce s něčím bojovat, musí to poznat. Dlouhodobě chybí studie důvodů, proč občané Česka šíří ruské dezinformace. Co je k tomu motivuje? Věří jim sami? Proč to dělají, když by (asi) v ruském ráji žít nechtěli? Jde o zástupný argument obecné nespokojenosti (nepřítel mého nepřítele je můj přítel)? Ta zloba je tak velká, že by chtěli v Česku ruský režim? Nespokojenosti s čím? Co se s tím dá dělat?

Sociologický ústav AV v minulém roce vypracoval studii o důvodech odmítání očkování proti pandaviru. V případě příklonu k Rusku mi jakýkoliv materiál chybí. Nechápu, proč na tom nepracuje Akademie věd, vysoké školy, analytici BIS či policie? (Zde jsou nastíněny otázky a možné příčiny). Třeba ale z takové studie vyplyne, že škála motivací je tak rozdílná, že nejde nic dělat. Pořád lepší než nedělat nic.

Dejme lidem pocit hrdosti

Na kamarádovi názorně vidím, jak podvědomě hledá. Na začátku války na Ukrajině měl pro tuto zemi jenom pohrdání (korupce, vše rozkradou, zbraně prodají…) a najednou po úspěších ofenzívy má pro ni (někdy) i slova chvály. Veďme válečnou rétoriku, v případě Česka nehrozí, že takto vybuzená veřejnost bude chtít obsadit třeba Slovensko.  Představujme zbraně, co byly dodány na Ukrajinu, popisujme jak byly použity. Tak jako tank Tomáš, zaslaný na Ukrajinu iniciativou Dárek pro Putina. Mě by se ale líbilo spíše jméno Tumáš ……Putine. Proti legendě o nutnosti se přikrčit a uzavřít dohodu za každou cenu je nutné nasadit jinou legendou. O hrdinných Češích, co pomohli jak hostům z Ukrajiny, tak armádě Ukrajiny. Síla a vojenské úspěchy umožní lidem, kteří si myslí, že Unie řeší samé nesmysly, jako LGBT, genderovou rovnost, opět se ztotožnit s většinovou společností.

Carské Rusko, bolševický Sovětský svaz (SSSR), Putinovské Rusko jsou jedno a totéž. Vládce stojící nad zákonem, který vlastní celou zemi a jemuž jsou lidé otroky. Proto je zbytečné do rozpadu SSSR v roce 1991 mluvit o Ukrajincích v souvislosti s rokem 1968. V srpnu 1968 jsme kapitulovali a ruský imperiální režim, jehož je Putin hrdým následovníkem, naši zemi 20 let přímo okupoval. Od roku 1948 nás ruští bolševici hospodářsky i surovinově drancovali, udržovali komunistický režim, který má na rukou krev stovek lidí a desítky tisíc zmařených lidských životů. Vězněných, vyhozených z práce, ze škol. Ve většině rodin se dodnes předávají historky o tom, jak v roce 1945 byli naši předci okradeni, tu o bicykl, hodinky, krávu, koně, jak s východní armádou táhly vozy naložené lupem (třeba obrazy z kostelů jak dokládá naše rodinná paměť), jak se babičky, matky, dcery musely ukrývat, aby se vyhnuly znásilnění.

Západ od roku 1945 balancoval ve vztahu k Rusku na hraně konvenční a následně jaderné války. I když po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 nepřátelství opadlo (např. v hollywoodských filmech se omezil výskyt ruských padouchů), všichni věděli, že jediných kdo připadá v úvahu jako nepřítel, je Rusko. Stejně tak jsme to věděli i my i když nikdo takto nemluvil.  

Dnes máme možnost Rusku, které je pohrobkem Sovětského svazu, k čemuž se hrdě hlásí, vše vrátit i s úroky, vybojovat válku, co se neodehrála v roce 1968. Odstraňme pomníky „osvobození“, což bylo ve skutečnosti obsazení Československa při Stalinově tažení k dobytí Evropy. Pes svoje teritorium „obchcává“, Rusi na znamení „toto je naše" staví pomníky. Přesněji, aby lidem ještě více ohnuli páteř, donutili porobené národy, mezi nimi i Česko, stavět pomníky, ruské imperiální svatyně, kde se občané ještě chodili klanět okupantům. Dávno měly být odstraněné někam do muzea ruského fašismu. Jako v Pobaltí. Jde o bezpečnostní riziko recidivy a shlukování extremistů. Ze stejných důvodů byla po úmrtí nacisty Rudolfa Hesse, zbourána berlínská věznice Spandau.

Neutralita neexistuje. Rakousko a Švýcarsko si tento luxus mohou dovolit, protože jsou obklopeny a chráněny členy NATO. Finsko a Švédsko jsou nedaleko Ruska, takže nebezpečnou hru s neutralitou ukončily a vstupují do NATO. Ukrajina byla neutrální a jak dopadla? Nějaké řeč, co je nám po válce na Ukrajině, proto svědčí o minimálním intelektuálním rozhledu. I my jsme od Putina dostali v roce 2021 jasná ultimáta a bez NATO bychom jako bezbranný králíček čekali, až si pro nás Rusko přijde. Ukrajina bojuje i za nás, a čím více vyřazených Rusů, tím méně jich může zaútočit dál do Evropy.      

Rusku nefunguje Pozemní vojsko, Letectvo ani Námořnictvo, takže došlo k vyřazení i čtvrté bojové složky ruské armády, kterou byl Strach. Strach, který ruská armáda jak se v praxi na Ukrajině ukázalo neopodstatněně, naháněla minimálně od roku 1989. Putinovi proto nezbývá, než všechno vsadit na poslední bojovou sílu, Pátou kolonu. Nachází se za frontovými liniemi, přímo na území jeho protivníků. Zde se Rusku daří verbovat vojáky, kteří jsou oproti mobilizovaným Rusům skutečně Putinovi oddaní. Ke všemu za něj bojují za něj převážně zadarmo (až na Vrábela), a nechtějí jako Čuvaši své rubliky. Nebo dělají jen "pomocné" práce, jsou jen užitečný „idioty“ volajícími třeba po míru. Jako zbraně používají naprosto cokoliv. Pomluvy, lži, polopravdy, výzvy k ukončení dodávek zbraní bránící se Ukrajině, řeči o nutnosti jednat a o míru (za situace, kdy ruské hordy boří, ničí, mučí, vraždí, podpalují, kradou, drancují, znásilňují, deportují, provádí genocidu), manipulace s dodávkami energetických surovin, vyvolávání sociální nespokojenosti, stávky…..

Ani sám Putin se nevyhýbá snaze osobně vést hybridní válku. V diskusi tzv. Vajdajského klubu letos 27. října (odkaz na stránku TASS.ru v originále), kromě mnoha lží a nesmyslů (třeba vyzval k "budování symfonie lidské civilizace" nebo dal k lepšímu džouk "Rusko prostě brání své právo na existenci a svobodný rozvoj", slíbil "Zároveň se my sami nestaneme novým hegemonem" nebo "Smyslem současného okamžiku je, že všechny země mají možnost zvolit si vlastní, originální cestu rozvoje" či "Nový řád musí být založen na právu a právu, svobodný a spravedlivý").

vzkázal do Evropy:

"Bojujte za vyšší mzdy. <... > Nevěřte, že Rusko je váš nepřítel nebo dokonce váš protivník. Rusko je tvůj přítel." ("???????? ?? ????????? ?????????? ?????. <...> ?? ?????? ????, ??? ?????? ???????? ????? ?????? ??? ???? ???????????. ?????? - ??? ????").

Nebojme se dát najevo pohrdání

Žijeme v právním státě, demokracii. To ale neznamená, že názorům ohrožující naši bezpečnost, svobodu a demokracii budeme naslouchat či dokonce je respektovat. Ano, nejvíce se svobodou a demokracií ohání flastenci, kteří by těmto institucím, tak jako komunisti, zakroutili krkem. Ostatně je to názorně vidět na úrovni demokracie v espédé. To jim nebrání se tvářit jako novodobí disidenti nebo oběti politických perzekucí.

Nebojme se dát najevo pohrdání vůči těm, co chtějí kapitulovat před Ruskem, vůči lidem, co chtějí slibu levnějšího plynu (ničeho více by se ve své malomyslnosti nedočkali) dosáhnout jednáním s novodobým Hitlerem, lidem, kteří by za pár korun prodali nejen vlastní babičku, ale i národní suverenitu. Klidně podporovatele Ruska nazývejme kolaboranty, zbabělci. Tím nabouráme jejich aureolu tzv. vlastenců, udělejme z nich flastence. Ano, jak jsem viděli na proruských demonstracích, ruští kolaboranti nejvíce mávají českými vlajkami. Třeba se alespoň malá část z nich zastydí a začne přemýšlet, proč podporuje vraždění na Ukrajině a proč obdivuje ruský režim, který představuje bezprostřední ohrožení bezpečnosti Česka.

Žádné zasypávání příkopů, naopak jejich hloubení. Žádné vysvětlování, apel na morálku, etiku, poukazování na ruská zvěrstva na Ukrajině, totiž nefunguje. Nikoho nepřesvědčíme, nepřetáhneme na svoji stranu. Tak je nechme na druhé straně příkopu.

Dejme "na papír", že jsme ve válce

Je potřeba formálně vyjádřit a popsat situaci, v jaké se nacházíme, a to nejlépe zákonem. Politici mohou vykládat, že proti nám útočí Rusko (a mají pravdu), premiér Petr Fiala řekne, že musíme přijmout válečný rozpočet na rok 2023 (a je to pravda), ale nemá to ten správný mediální dopad. A představitelé bezpečnostních složek, kteří jsou útoky Ruska a jeho Páté kolony naprosto frustrováni, zase o nich z důvodu utajení nesmí veřejně mluvit. Kdo chce ale vidí.

Proto je zcela na místě zákonem definovat nějakou formu krizového stavu a napadení ze strany nepřátelského státu, v tomto případě Ruska, ať již v oblasti energetické, kybernetické a informační bezpečnosti. Ať rozhodne Sněmovna zákonem nebo na základě zákonného zmocnění česká vláda, že Rusko je nepřátelská země (či „ne přátelská“, tak jak Rusko označuje Česko), a to by znamenalo následující:

- žádná víza a ukončení víz a povolení k pobytu občanům Ruska,

- zákaz pobývání občanů Ruska na území Česka,

- zákaz působení médií nepřátelského státu,

- zákaz používání symbolů nepřátelského státu,

- zákaz a trestání vyjadřování podpory nepřátelského státu,

- zákaz cest a práce (tzv. sportovci) českých občanů do nepřátelského státu

- zmrazení majetku nepřátelského státu a jeho občanů (k uvolnění by došlo až po prokázání, že se dotyčný nepodílí na válce nebo potlačování lidských práv; jak třeba zjistila skupina Belingcat, zatímco muž programuje dráhu raket a střel s plochou dráhou letu proti Ukrajině, „pořádala jeho žena v Paříži módní přehlídku“ (irozhlas.cz, Jakub Lucký mluví s Christem Grozevem, šéfem investigativní skupiny Bellingcat),

- ztráta soudní ochrany "práv" institucí a občanů nepřátelského státu

- přezkoumávání působení firem v Rusku (vše co tam kdo ještě vyrábí je vhodné pro válečné úsilí           Ruska, ať to jsou boty, oblečení, podvlékačky, konzervy, polévky v sáčku…...). 

Západ, myšleno včetně Ukrajiny, je ekonomicky i vojensky daleko silnější než Rusko. Porazit nás  může jedině nejednotnost a bázlivost. Dovolím si příměr. Do 18. století bojovali regimenty tváří v tvář. Zvláště při útoku jízdy hrála zásadní roli schopnost vydržet s nervy. Stačí si představit si ryk a dusot koňských kopyt, mohutné jezdce v sedle se šavlemi v rukou. Přesto jízda proti správně mířeným salvám pěšáků neměla šanci. Pokud ale někdo ze strachu opustil řadu a otočil se k boji zády, zemřel a s ním i jeho spolubojovníci. Stejně je to v tomto případě. Pokud se začneme, my jako jednotlivci (voliči) a tím pádem i evropské státy, uzavírat do sebe, otáčet se zády s tím, že válka na Ukrajině není naše věc, nic tím nezískáme. Zdánlivě zvolíme mír za cenu hanby (někdo ani tu nebude pociťovat), ale dřív nebo později dostaneme válku. Jestliže dnes dopustíme, aby Ukrajina padla, dříve nebo později budeme cílem ruských výhružek, vydírání a nakonec i okupace. Francie a Německo za východní Evropu bojovat nebudou.