Je načase zkrotit Microsoft

Současné chování Microsoftu je příkladem, jak obchodní společnost, která dominuje na trhu, přebírá móresy státní mašinérie. Jeho počínání volá po vyšetřování antimonopolních orgánů a úřadů na ochranu osobních údajů.

Když byl Microsoft ve své době vyšetřován Evropskou komisí za vnucování prohlížeče Explorer, napsal jsem do novin na jeho obranu několik textů. Základním argumentem bylo, že ani ta největší firma nemá sílu přimět lidi k určitému způsobu jednání, a to na rozdíl od státu, který disponuje mocenskými nástroji. Spor o vnucování nějakého prohlížeče byl ale proti současnému stavu naprostou prkotinou, protože jste si mohli nainstalovat jakýkoliv jiný. Dnes jde do tuhého.

Chování Microsoftu je příkladem, jak obchodní společnost, která dominuje na trhu, přestává soutěžit o zákazníky a přebírá móresy státní mašinérie. Každá další verze programu se liší od předchozí asi tak, jako kdyby různé typy automobilu (téhož výrobce) měly jiné umístění pedálů brzdy, spojky a plynu a řadicí páka byla jednou v kufru, podruhé na zadních sedadlech a po třetí na střeše. K tomu by přístrojovou desku činily nepřehlednou ovladače radlice sněžného pluhu a výsuvného stožáru pro mezihvězdné spojení, prostě věci, které nepotřebujete, nechcete, nikdy je nebudete používat a nezajímají vás.

Je nepochopitelné, proč vzhled i ovládání programů nezůstávají i při rozšířené nabídce stále stejné a nové funkce se nezapínají pouze na přání. Pochybuji ale, že by někdo dobrovolně spouštěl funkci, kterou by šlo nazvat „výmaz 30 procent pracovních zkušeností“. Microsoft a vůbec všechny IT firmy ignorují fakt, že uživatelům vedle přímých peněžních nákladů spojených se zakoupení programu vznikají i finanční a časové výdaje na zaškolení (a to si odmyslím náklady vlastního přechodu, který má charakter táhlé havárie). Zákazník na začátku vlastně platí za to, aby vše fungovalo hůř než dosud. Možná je ale cílem prodat co nejvíce hodin seminářů na téma přechod z …..na……. Dokonce existují dotační programy Evropské unie na zaškolování v nových verzích programu  Když něco funguje, tak se do toho nevrtá a zákazník, pokud není masochista, nechce řešit zbytečné problémy.

V této krásné nové době jsou uživatelé nuceni přizpůsobovat se produktům, místo aby tomu bylo naopak. I když si IT specialisté mohou myslet něco jiného, programové vybavení lze přirovnat k splachovadle na WC. Uživatel zatáhne a očekává, že to co se nachází v míse, zmizí. Nic jiného ho opravdu nezajímá. Určitě netouží neustále „ladit“ vodoinstalaci, běhat okolo záchodu s čistícím zvonem ani lézt po zemi a hledat, pod kterou dlaždičkou je splachování ukryto tentokrát.

Microsoft se chlubí více než 300 miliony uživateli, kteří přešli z Windows 7/8/8.1 na Windows 10. Ještě více jich však vzdoruje a část z nich nechce aktualizaci ani zadarmo. Mají děs z toho, jak v programech  bude všechno jinak, „pojedou“ špatně nebo vůbec. Z tohoto důvodu jsou stále rozšířené Windows XP a Windows 7. „Konzervativci“ si je ochraňují jako oko v hlavě a brání je před nájezdy aktualizací na Windows 10.

Musím říci, že jsem svůj počítač neubránil a dopadlo to přesně tak, jak jsem očekával. Aktualizace na Windows 10 se mi nainstalovala svévolně, aniž jsem cokoliv odsouhlasil. Po nějaké době špatného fungování počítač zcela zamrzl. IT lékař odhalil, že k mému hardware výrobce nenabízí ovladače na  Windows 10, takže na něm nemohly korektně fungovat. Přeinstalace, tedy odstranění viru Windows 10 a vrácení Windows 8, mě přišlo na 2500 korun.

Snaha řešit věc s podporou Windows přinesla opravdu humorné zážitky. Na začátku hovoru byla automatická hláška, že je monitorován. Když jsem dotyčnému oznámil, že i z mé strany (recipročně) je hovor nahráván, bylo to jako píchnutí do vosího hnízda. Prý si to nepřeje, podá stížnost a hovor ukončí. Když jsem se zeptal, že je to to stejné jako vůči mě, tak odvětil, že já jsem chtěl volat Microsoftu a ne naopak. Takže opravdu vyvážené vztahy (č. hovoru 138 725 8071). Potom mě odkázal mě, ať se obrátím kamsi…. a aniž bylo uzavřeno (nedokázal jsem si hned poznamenat, asi do Indie), zavěsil. Byla to ukázka nové doby, kde jsou nabízeny pouze telefonní spojení, formuláře nebo chaty (tedy prostředky, které nezanechávají důkazy) a ve finále odkaz, řeš si v angličtině někde v našem call centru v Bangladéši. Vidím to úplně živě, jak tam lidi, co ještě minulý týden orali s buvolem rýžoviště, listují v pracovních knihách a "vyřizují" tak požadavky klientů. 

 
Vyzval jsem Windows k úhradě písemnou předžalobní výzvou, ale hádejte co se stalo? Samozřejmě nic. Přemýšlím, že jej zažaluji, ale náklady soudního řízení cca 7000 korun mě zatím odrazují. Možná se na věc pokusím udělat sbírku např. na Startovači.  

Pro uživatele je naprosto frustrující, že programy Microsoftu si dělají, co chtějí. Vypnutí počítače vyžaduje najet myší do rohu obrazovky a čekat (doba se odvíjí od toho, jak se počítači zamane), než se objeví lišta s nabídkou vypnutí. Kdo tohle vymyslel? Proč by uživatel měl na něco čekat? Co si to výrobce dovoluje? Kdo tady vládne komu? A je úplně jedno, jestli v další verzi bylo tlačítko okamžitého vypnutí vráceno zpět. Nebo po kliknutí na odkaz na mailovou adresu jste vyzvání k jakési registraci, která ovšem může skončit havárií počítače. Když jsem ji chtěl provést, musel stroj k IT lékaři. Pokud se už podaří spustit odhlášení, objeví se upozornění, že jej blokuje nějaký spuštěný program, i když žádný není otevřený. A nejhorší ze všeho jsou nikoliv trpaslíci, ale svévolné provádění aktualizací, aniž je zřejmé co a proč se mění a jak dlouho to potrvá.

Výše uvedené argumenty by šlo bagatelizovat s odkazem na neznalost a zpátečnictví uživatele, drobné nedokonalosti složitých systémů nebo pouhou necitlivost příliš velké firmy. Jsou ale věci, které vyžadují regulační zásah státu, pokud ovšem samy státně bezpečnostní služby neparticipují na nastoleném trendu.

Fungování Windows 10 je spojeno s nekontrolovatelným odesíláním dat ven z počítače a s automatickou aktualizací systému. Výrobce se ale neobtěžuje informovat zákazníka, co se odesílá, přijímá, aktualizuje a proč. Je to podobné, jako kdyby automobil předával bez vědomí majitele někam do datového centra provozní údaje, polohu, o čem se baví pasažéři a současně by jej v nestřeženém okamžiku prolézali technici od výrobce. Chybí kontrola a vláda uživatele nad tím, co kdy a kam počítač předává, prostě srozumitelný log. Bill Gates kdysi řekl, že používání počítače bude stejně samozřejmé, jako umět číst a psát. Není možné, aby používání něčeho tak samozřejmého bylo podmíněno naprostou (utajenou) kontrolou a ten, kdo by se chtěl vzepřít musel vymýšlet vlastní písmo (dodělávat si na koleni Linux).

V době Facebooku a další (a)sociálních sítí, kde lidé vystavují celý svůj život, to bude znít možná směšně, ale jedná se o nepřípustné praktiky. Když si kupuji nějaký produkt, chci jej plně ovládat.

Microsoft však u licenčních podmínek dává „na výběr“ „yes“, v překladu „ber nebo táhni pryč“. Vychází z axiomu bezpodmínečné kapitulace protistrany, která v tomto případě není zákazníkem, ale vazalem. Příčinu hledejme právě v dominantním postavení Microsoftu na trhu operačních programů pro osobní počítače.

Nic nevolá po vyšetřování antimonopolních orgánů a úřadů na ochranu osobních údajů více než současné počínání Microsoftu. Uživatelé se musí opět stát zákazníky. Mají právo na nerušenou práci, na odmítnutí poskytování údajů a na provádění aktualizací pouze s řádným vysvětlením a po jejich souhlasu.

(Vyšlo v MF Dnes 26.5.2016)