Těch 35 000 pracovních míst krát 20 000 korun na mzdách tedy přináší do ekonomiky 700 000 000 kč měsíčně x 12 rovná se přibližně 80 miliard ročně.

Záporným efektem je tedy ztráta 2000 korun ročně pro jednu rodinu na dovolené, předpokládejme tedy celkové náklady zdražení dovozu ve výši 2 000 pro jednotlivce x 10 000 000 = 20 000 000 000 = 20 miliard ročně.

Jinak řečeno, teprve tehdy kdyby ta ztráta pro jednotlivce byla vyšší jak 8000, - korun ročně, mělo by to záporný dopad na prosperitu jednotlivce.

1) 35000 pracovních míst díky manipulaci ČNB nikdo nikdy neověří; je to politické prohlášení; opatření mohlo mít výsledek i -35.000 míst

2) i kdyby těch 35.000 míst bylo mých, vznikající peníze moje nejsou

3) jak a co počítáte je nesmysl,

Kde že zlatý standard je.

Odpověď samozřejmě není složitá: na inflaci vydělává vždy dlužník, protože nakoupil (na dluh) kvalitními penězi, ale splácet bude až za časový úsek penězi s nižší kvalitou, znehodnocenými. Tedy pořídí si věc v ekvivalentu 1000 korun, ale splatí jen ekvivalent 900 korun (± manipulace s úrokem). 

A pokud si jasně odpovíme, kdo je největším dlužníkem (stát), je jasné, že inflaci potřebuje k hodnotovému snížení svého dluhu. Žádný jednotlivec nedluží bilion korun, nebo více. Jen stát! Proto stát inflaci potřebuje a straší, že deflace způsobí přinejmenším jadernou, nebo meziplanetární válku. Dokonce ji prodává jako přirozenou, zdravou a nutnou. 

Příčinou toho jsou centrální banky (a režimy částečných rezerv), v ještě horším případě fantasmagorie QE (tisk bezcenných  peněz).

Nevzpomenu si které se to týkalo země, ale v minulých dnech zde byl článek, který chválil tuto zemi za růst HDP . Tento růst byl způsoben DEFLACÍ.

Členové bankovní rady věří - věří, že činí dobře. Je jim jedno, že někdo má dražší dovolenou. Berou dobro statisticky, myslí si, že většině to prospěje. Podobně si počínají politikové a nejenom u nás. Místo, aby byli správci, chtějí řídit. Dává jim to krásný pocit a také pěkný plat.

Protože ekonomiku chápou jako statistický výstup nějakých izolovaných (a často chybných) dat. Nepřemýšlejí v souvislostech příčin a důsledků, ale posuzují jen ty ukazatele, které jim keynesiáni na ekonomických školách vštípili jako Archimédův zákon.

Neumí rozeznat, ve své pýše vadné vzdělanosti, že selský rozum ty situace vyhodnocuje lépe, než oni.