<!--td {border: 1px solid #ccc;}br {mso-data-placement:same-cell;}-->Dobrý den.

Jsem si zcela jistý, že navrhovaná radikalizace úvěrů a jejich negace pro společnost není v dnešní době reálná. Stačí se jen podívat, jak velká část ekonomiky (a výnosů bank) je na úvěrovém byznysu postavena. Vždyť i stát je zadlužený až po (naše) uši... Bohužel mám za to, že normálnímu občanovi nezbude, než se připravit na budoucnost sám za sebe. Tedy ideálně si spořit.

Zdraví JUDr. David Vozák, http://www.abivia.cz

Problémem jsou úrokové sazby, které nastavuje ČNB a monopol na vydávání peněz.

Souhlas. http://vilembarak.blog.idnes.cz/c/489456/nositel-nobelovy-ceny-za-ekonomii-navrhuje-znehodnotit-penize.html

Zapomínáte na skutečnost, že v úvěrové smlouvě jsou dvě strany a obě musí nést riziko ztráty. Když si věřitel nezajistí dobře úvěr, je to jen a jen jeho chyba. Když někdo v bance rozhodne o poskytnutí hypotéky ve výši 100% na základě současných vysokých příjmů a nevyhodnotí riziko, že se mohou den ze dne u dlužníka změnit, nese riziko banka. Když někdo poskytne úvěr , t.zv. sloučením a přefinancovaním současných úverů na zaklade zcela bykonstruovanývh informací dlužníka a dlužník pak nemůže splácet, je to jen a jen jeho vina, že si vše pořádně nevěřil.

Osobní bankrot, je instrument, který má být mementem pro nezodpovědné poskytovatele úvěrů, že mohou o své peníze přijít.

P.S. Proč si Řekové mohli tak dlouho půjčovat na zcela zbytné věci? No protože jim každý ochotně půjčoval. Jenže dnes nemá nikdo odvahu k tomu, aby Řecko bankrot vyhlásilo, i když je každému jasné, že dluhy nemůže nikdy splatit.

Je to stejný mechanismus: Když je někdo ochoten půjčovat, najde se vždy dost těch, kdo si půjčí.

Mně osobně starosti věřitelů nechávají v klidu.

Souhlasí a dokonce navrhuji, aby za neprozkoumání bonity byla "sankce" poloviny jistiny. Teď je v návrhu jenom ztráta úroků a možnost rozsudku splácet dle možností.

Pozor, osobní bankrot vypadá tvrdě, ale 70 % pohledávky věřitele je vyvlastněno (zaniká) a k tomu i úroky z jistiny za 5 let splácení (také zaniká).

Zánik pohledávky jde jakž tak akceptovat u úvěrů od 2008 (kdy ins. zákon vstoupil v platnost), ale ne na úvěry poskytnuté předtím, protože nemůže docházet ke změně pravidel při hře.

V principu i u Řecka máte pravdu, ale tzv. bankrot státu je úplně něco jiného. Stát k zaplacení jeho dluhů nelze donutit po zlém, jeho majetek na rozdíl od firemního nepodléhá exekučnímu ani insolvenčnímu řízení. Když vláda řekne, že nemůže platit (nebo nechce), celkem se nic nestane. Pokud by státu, který nehradí své závazky chtěl někdo z věřitelů něco vzít, nastoupí armáda a další bezpečnostní složky, které budou bránit tzv. státní svrchovanost a nezávislost.

Karma !