Stavební úřad, ať je umístěno jeho pracoviště kdekoliv, by měl podléhat jen státu, tedy nějakému centrálnímu úřadu, jehož místní pobočkou by byly. A úředníci stavebních úřadů by měli být jasně personálně, to jest i co se týká odměňování, zcela odděleni od obecních/městských úřadů.

Není přece možné, aby stavebník, jehož projekt splní všechny podmínky dané platnými regulativy Územního plánu a je v souladu se všemi závaznými předpisy podle kterých se staví, byl vydán na milost a nemilost subjektivnímu rozhodování samosprávy obce. Pak se může stát, a já vím, že se stalo, že místostarosta, který nesnesl, že by vedle jeho domu stál hezčí nový dům "náplavy", dal "příkaz" vedoucí stavebního úřadu, že musí v projektu najít chyby, i kdyby si je měla vymyslet a zdržovat všemi prostředky stavební řízení tak, aby toho drzouna, který chtěl v obci stavět, to tak znechutilo,že by buď zcela zanechal snažení nebo musel jít za místostarostou a domluvil si s ním, jak by měl dům vypadat, aby mu vyhovoval. To, není vtip, to se opravdu v jedné jihočeské vesnici stalo. V jiné vesnici si starosta usmyslel, že všechny střechy nových domů musí mít jednotnou střešní krytinu co se týká typu i barvy a kdo se vzepřel, neměl šanci stavět.

Ano, tohle jsem měl na mysli.

obce by hlavně měly přijít o možnost vyhláškami omezovat chování občanů. nejsme na divokém západě, kde k nejbližšímu soudci to bylo 500km a tak si každé město tvořilo vlastní zákony. Absurdní situace, kdy před dovolenou, výletem nebo služební cestou by si měl občan nejdříve prostudovat obecní vyhlášky všech obcí, kde bude eventuelně pobývat, aby náhodou si třeba nedal pivo někde, kde se to nesmí nebo si dokonce, bůh odpusť, sedl někde na schody.