Jak na silniční piráty

Absence trestu za porušování pravidel v silničním provozu vyvolává v pachatelích pocit nepostižitelnosti a eskaluje jejich patologické chování. A to nejen v dopravě, ale obecně ve všech životních situacích.

Uzavřený prostor automobilu obnažuje až na dřeň agresivitu a netoleranci. Na chodníku nezažijete, že by někdo dělal myšky, „vybržďoval“ ostatní chodce, ukazoval na ně sprosté posunky a nadával jim, když kráčí příliš pomalu. Bez ochranné obálky oceli, plastů a sklem, z očí do očí by si něco takového troufnul jen úplný magor. Svoji roli hraje i zbabělost, protože  takový bezohledný chodec by mohl třeba dostat pěstí. Dopravní experti tvrdí, že na silnicích roste agresivita , ale podle mě spíše dochází k postupné kultivaci a domestikaci divokých řidičů.

Situace na českých silnicích má sice k ideálu daleko, ale není zoufalá. Denně vyjíždí miliony řidičů a každý z nich na své cestě dodržuje desítky právních pravidel a omezení. Zapínají světla, dávají přednost v jízdě, spouštějí směrová světla, dodržují předepsanou rychlost, dávají přednost v jízdě, zastavují na červenou….. Ve svém součtu dochází mezi účastníky silničního provozu k miliardám interakcí a pouze mizivá část z nich končí dopravní nehodou. Kromě toho, ty nejdivočejší kousky, jako "vyblikávání", předjíždění zprava nebo rychlost 180 kilometrů v hodině jsou již od tuzemského obyvatelstva (snad kromě Pražáků) jsou málo k vidění, za to jdou očekávat od našich sousedů z Polska a Slovenska. Věda nestojí na místě, nová laboratoř v Brně bude zkoumat, co se děje v mozku pirátů.

Přesto je co zlepšovat. Slečna v kožené bundičce zastaví svůj Mercedes na komunikaci vedle tramvajového pásu (nebo přímo na něm), pustí výstražná světla a odchází do butiku nakupovat. (pro ilustraci ). Přitom podzemní garáže jsou zhruba 100 metrů daleko. Je to pro mě tak šokující a na stejné úrovni, jako kdyby se přímo na ulici vymočila nebo vykálela. A takto bychom na ni měli pohlížet. Ano, někteří jsou schopni parkovat kdekoliv. Na chodníku, v parku i uprostřed nemocničního heliportu (opravdu).

Chlapík ve Volvu S 90, mobil skřípnutý mezi ucho a rameno, s nepřítomně vytřeštěnýma očima projíždí pátečním provozem. Zřejmě aby udělal dojem před svým okolím, pořídil si automobil nad svoje příjmové možnosti a nezbylo mu ani 3 tisíce korun na hand free. Kdo ví, jestli má doma vůbec co jíst. Opravdu neznám nic trapnějšího, než auto za milion kde řidič drží mobil v ruce. Na Floridě bude při smrtelné nehodě hrozit za toto jednání až 30 let vězení, takže si vezměme příklad.

Nebo na dálnici při 130 kilometrech v hodině se na vás nalepí BMW X 6 a začne svítit dálkovými světly. Říkám si, chudáček pospíchá k míchačce házet písek a vápno a strašně se bojí mistra či má doma slíbeno pár facek od manželky, že jde pozdě a stydne mu na stole špenát (nebo chrousti)?

Korunu těmto konfliktním situacím dávaly protekční číselné kombinace na registračních značkách agresorů jejichž získávání šířilo mor korupce do státní správy. Jak dlouho trvalo, než si každý Véna z Balíkova mohl legálně a za peníze zaplacené do státního rozpočtu, pořídit značku BLB 007?

Agrese za volantem ale není výsadou nějakých zbohatlíků. Stejné věci dělají řidiči v omlácených kombících a specialisté na nezřízené řízení jsou šoféři firemních automobilů. Řidič služebního vozu, který jede jako prase, podává hodně nelichotivé svědectví o firmě a odvozeně i o kvalitě jejich výrobků či služeb. Certifikáty ISO, Ethnic Friendly zaměstnavatel, Zelená firma, podpora Fair Trade na tom nic nezmění. Společnost, která dbá na vlastní dobrou pověst by minimálně měla na svá auta umístit spojení na dispečink, kam lze takového výlupka nahlásit. Utrácet peníze za nějaké PR je potom úplně zbytečné. Kromě toho, takový zaměstnanec má být okamžitě propuštěn, protože bude podvádět i s docházkou, při plnění pracovních úkolů, prostě nerespektuje pravidla..

Pokud řídí jako pirát sám majitel firmy, je předpoklad, že se stejným pirátským způsobem bude přistupovat ke svým smluvním závazkům. Když nedodržuje pravidla silničního provozu, těžko bude ctít čestné slovo či zákony. Proto od takového člověka co nejdál, žádné obchody, žádné objednávky.

Bez ohledu na to co mají tito lidé na sobě, kolik peněz stál jejich automobil, v jaké jsou státní funkci nebo co si o sobě sami myslí, je takové chování stejně případné, jako kdyby přijeli na uvítání anglické královny traktorem s holínkami od hnoje. A křupani nemají ve slušné společnosti co pohledávat. Nic proti zemědělcům, jde jenom o příměr nevhodného chování ve vztahu k situaci.

I kdyby při televizních spotech BESIPu stříkala krev divákům z obrazovek až do obývacího pokoje, nebudou mít takový účinek jako útok na ego řidiče-piráta. Způsob řízení automobilu je odrazem mravů řidiče. Kdo si váží sám sebe, měl by být hrdý na výsadu jezdit podle dopravních předpisů. Jak říká John Travolta ve filmu Hoď se do klidu, „na skutečně důležité lidi počkají“. Strategie bezpečnosti na silnicích musí být založena na myšlence, že překračovat pravidla není „cool“ a kdo se něčeho takového dopouští, je obyčejný křupan. Posměch a pohrdání okolí bolí daleko více než dvoutisícová pokuta nebo odebrané body.

Na druhé straně je represe také důležitá. Když polovina dopravních přestupků, tak jako v Praze, zůstává neprojednaná, tedy nepotrestána, jedná se o parodii na právní stát. Procesní pravidla se musí  zjednodušit. Po odstranění „osoby blízké“ je třeba něco udělat s „osobou vzdálenou“, s možností zvolit si pro správní řízení zmocněnce s bydlištěm v Zimbabwe a eliminovat i jiné právní kličky. Každá akce policie by měl být dokumentována obrazovým záznamem. Všechny dopravní přestupky musí být vloženy do informačního systému s možností centrální kontroly způsobu jejich řešení. Doufejme, že třeba v Ústí nad Labem půjde někdo za neřešení dopravních přestupků natvrdo sedět .

Při vybodování, což postihne asi 400 řidičů měsíčně, by automaticky měla nastoupit kontrola finančního úřadu a ztráta dalších oprávnění (nejen k držení zbraně, ale i k řízení lodí, pilotování letadel apod.). Speciálně ve vztahu k držení zbraní představuje řízení motorového vozidla kontinuální psychologický test osobnosti v reálných podmínkách. Důvod je prostý. Kdo si nedělá hlavu s pravidly při řízení vozidla, nedodržuje pravidla i v jiných oblastech. Záznam v registru řidičů by měl být také přitěžující okolností pro trestní řízení, přičemž by se posuzovala celá historie, bez ohledu na zahlazení.

Předjíždění přes dvě plné čáry a jiné nebezpečné činy, tak jak je často dokumentováno záběry z policejních vrtulníků, nesní končit blokovou pokutou, ale zahájením trestního stíhání za obecné ohrožení (vždycky se věci řeší, až se něco stane; připravovaná novela zákona počítá s tím, že vjetí na železniční přejezd při zapnuté signalizaci bude považováno za obecné ohrožení). Nebo by jste chtěli potkat na silnici někoho, kdo jede 150 km/hod. obcí a ještě u toho filmuje tachograf. Naštěstí dotyčný vyhrál Darwinovu cenu a nikoho dalšího u toho nezabil.

Při řízení pod vlivem alkoholu a drog by se měl dostavit trest odnětí svobody v rozsahu tak 30 dnů (jako v některých státech USA). Při spáchání trestného činu pomocí automobilu, je na místě propadnutí věci. Stálo by také za legislativní námahu urychlit splnění záměru Evropské unie a zavést jednak přeshraniční výměnu trestání za dopravní přestupky (aby nikdo v jiném státě se necítil nepostižitelný) a nepřepsatelný formát digitálního snímání prostoru před (a za) vozem, který by sloužil jako elektronický důkaz např. agresivní jízdy a zároveň jako záznam „černé skříňky“ v případě nehody.

Prostřednictvím bezohledného parkováním (zřejmě ale i nepoužíváním směrových světel, nesvícením ve dne, nepoužíváním hands-free) si někteří řidiči dokazují svoji nadřazenost. Čím větší bezohlednost, tím větší macho (jak to vypadá v praxi lze zhlédnout na www.machoparking.cz). Pravidla pro odtah vozidel by se proto měla komercializovat (svěřit soudním exekutorům) s cílem vytvořit prostředí, kdy řidič si bude jist, že do 20 minut dojde k odtahu. Na obvyklou otázku, a kde máme parkovat, lze odpovědět jednoduše. Ústava nezná žádné právo na parkování takže každý je povinen toto řešit v mezích zákona sám. Je ale pravdou, že zastupitelům měst a obcí se nechce jít do konfliktu s občany a místo vynucování pořádku, trestání onoho pověstného "prvního rozbitého okna" (více o povinnostech obcí), se věnují třeba organizování maratónů (Praha), ohňostrojů (Brno) apod.

Něco pro zasmání na toto téma. Státní fond dopravní infrastruktury poskytuje obcím dotace na vybudování bezbariérových chodníků kolem komunikací cest od III. třídy výše. Bezbariérový, jak už sám název říká, znamená bez překážek, stavebně řešený tak, aby se na něm mohli pohybovat vozíčkáři, nevidomí. A teď si představte, že na tento dotovaný chodník se nastaví auta a starosta prohlásí: „Než bych se s někým hádal“. Samozřejmě, že tuto dotaci by takto "spravovaná" obec měla okamžitě státu vrátit.

V poslední době se rozmáhá nešvar kdy "babetysti" (od skútrů až po těžké motorky) kličkují mezi stojícími auty nebo dokonce projíždí mezi jedoucími auty (více Vyděrači na babetách a kolech).

Ještě jsem neviděl v televizi šot (co dělá ministerstvo dopravy a jeho BESIP?) nebo nějakou veřejnou informaci, kde by bylo vysvětleno, že motocykl nebo kolo nemůže jet mezerou mezi auty (když je více pruhů), ani stojící auta v pruhu podjíždět nebo předjíždět. Stalo se to novou módou, kdy od "tvrdých" motorkářů uvedené chování kopírují babetysti od 15 let výše. Z tohoto chování se stává norma a opět dochází k erozi veškerých pravidel.

Boj proti pirátům silnic není úkol pouze pro stát, resp. policii. Myslím, že tito lidé (včetně blázna skákajícího autem do prvního patra nebo Marka Pučka, který v Praze po oslavě svých narozenin zabil dívku), byli svému okolí známí, všichni věděli jak žijí, že řídí „pod vlivem“. Zde je důležité, abychom si nic podobného nenechali líbit. Kdo chce něco namítat o udavačích, tak asi sklapne, až mu někdo podobný zabije dítě, člena rodiny nebo kamaráda…… Nejde o udávání, ale ochranu sebe sama a svých blízkých.

Ve Spojených státech byla řidička, podjíždějící školní autobus zprava po chodníku, odsouzena k tomu, aby na veřejném místě stála s hanlivou cedulí na krku . V Česku se největším ochráncem psychopatů stal Úřad pro ochranu osobních údajů. Ať již kradou, loupí nebo používají automobil jako zbraň, tak tento úřad znemožňuje, aby slušní lidé znali jejich identitu a mohli se jich vyvarovat.

Jsou mezi námi lidé, kteří chtějí, aby ...každý parkoval jak chtěl.., jezdil rychle jak chtěl, telefonoval a psal za volantem jak chtěl..., každý mohl pít a potom řídit...,  ...kdy chtěl, tak předjížděl přes plné čáry,....motorky jezdily v pruzích mezi auty...Říkají, každý může zvážit sám, nakolik bude respektovat pravidla. Opak pro ně znamená fašismus atd. Připomíná mi to chlapíky co odmontovávají svodidla a když je chytnou policisté, začnou volat: "Policejní stát, rasízmus, fašízmus, to je svoboda, to je liberalismus?", i když u některých slov by nevěděli, co znamenají . Zajisté také vedou disputace na téma, že svodidla nikomu nepatří (kdo viděl stát jít po ulici nebo na veřejné WC) a že nejsou na daném místě potřeba (protože oni to přece vědí nejlépe), k ničemu nejsou (oni rozhodli, že jsou tam zbytečně) atd. Na téma relativizace pravidel. 

Absence trestu za porušování pravidel v silničním provozu vyvolává v pachatelích pocit nepostižitelnosti a dále eskaluje jejich patologické chování. A to nejen v dopravě, ale obecně ve všech životních situacích. Proto pořádek ve společnosti začíná pořádkem na silnicích a každé opatření k zlepšení vynutitelnosti pravidel lze jenom vítat.

(Základ textu pochází z článku uveřejněného v Lidových novinách 7.5.2014)

Doplnění na základě diskuse

Doplnění 29.6.2015: Považuji za nutné ozřejmit následující argumenty i z pohledu liberalismu. Jde o diskusi nad pravidly, který by mohly platit, kdyby silnice byly soukromé.  Nevidím tam nic, co by přesahovalo prevenci před útokem na moji svobodu. Z pohledu liberalismu je situace poměrně jasná. Vlastník, který se rozhodl dát majetek k dispozici dalším osobám, stanovuje pravidla používání tohoto majetku. Tzn. pokud státu a samosprávám patří komunikace (zde nehodnotím, zda je to správné nebo špatné), jsou oprávněné určit pravidla jejich užívání a vymáhat je. Takže mudrování nad pravidly silničního provozu, zda jsou či nejsou potřebné, je celkem zbytečné. Asi se zde sešlo pár neliberálů, kteří nehodlají uznávat vlastnictví a podřizovat se pravidlům vlastníka. To že se někdo prohlásí za liberála (pravičáka) neznamená, že není komunista.

Musím říci, současná pravidla (a samozřejmě daleko přísnější) by platila, kdybych nějakou silnici vlastnil já jako osoba. Někdo jiný by mohl na své silnici zavést vlastní "pravidla", třeba. že "žádné pravidla nejsou a každý jede podle svého uvážení". Lidé by si potom měli možnost vybrat silnici, po které pojedou, tak jak jim různá pravidla (moje, jiná) vyhovují. Já bych třeba silnici "bez pravidel" nikdy nepoužil a když, tak pouze v tanku.

Jestli je pro někoho vzorem bývalý ředitel Liberálního institutu Libor Ševčík, který aby nestál v koloně na dálnici, vytáhl modrý maják a jel v protisměru, tak to se nedá nic dělat. A jestli si někdo myslí, že toto je projev liberalismu, tak to se tedy hluboce, ale hluboce mýlí.

Podívejme se, jak by to vypadalo na silnici, kde by neplatila pravidla. Její vlastník by mohl rozhodnout, že bude platiti toto pravidlo. Škodu na zdraví a majetku by však musel dotyčný "uhradit". Vzhledem k neexistenci (pravidel) prevence, jednalo by se nutně o reakci ex post a ta by mohla být dost drastická.

V lidské společnosti by se neměla používat msta. Proto platí určitá pravidla (např. nemohu ohrožovat ostatní) jako prevence mezilidských konfliktů a z čistě sobeckého hlediska jsem pro, aby tato pravidla byla vymáhána nějakou třetí stranou (kterou si platím). Pokud by konflikt neřešila třetí strana (dnes stát) nebo v libertariánské společnosti sjednaná bezpečnostní agentura (také možnost), museli bychom své zájmy chránit sami. A až takový jezdec "bez omezení" někoho zabije, sám by nechtěl (protože je zbabělec a nikdy neuzná svou vinu), aby jej příbuzní nebo přátelé poškozeného na oplátku zabili. Ve "svobodné", resp. v hloupé představě svobody některých zdejších diskutérů, tedy společnosti bez pravidel, by to byla logická reakce. Tito "hrdinové" většinou vylezou z auta, krčí rameny a mektají "já nechtěl..." nebo také zbaběle utečou nebo ujedou, protože nechtějí nést následky své "svobody".

Je dobře, že na základě diskuse po tímto článkem můžeme vidět (samotného mě to překvapilo a doufám, že se jedná pouze o pár jedinců), že mezi námi žijí psychopati (z vnějšku vypadající určitě jako normální lidé), kteří myslí jenom na svůj prospěch a na své zájmy. Jedná se zřejmě o onu půl procenta nebezpečných řidičů kteří zaviní 25 procent nehod a úmrtí na silnici.  Neuvědomující riziko a nemají žádnou empatii vůči druhým (prdí na ně). 

Zajímalo by mě, zda tito piráti z přesvědčení by svoje kousky předvedli i před policejní hlídkou, protože jinak jsou jejich názory jenom póza.

Jedná se o sortu lidí, kteří člověka přejedou na přechodu a když leží pod autem, tak jej ještě několikrát kopnou do hlavy, protože nešel dostatečně rychle a odřel zlomenými kostmi lak na autě. Nebo tolik kuráže ani nemají a rovnou ujedou. Zřejmě to jsou lidé, kteří se poznali v následujícím textu (musí spíchat k míchačce nebo ze strachu před manželkou), koupili si kvůli ohromování okolí auto na leasing a již nemají peníze na hand free, za králíka dostali od Lojzy na obecním úřadě značku se shodu číslic a teď se strašně urazili, že se na ně někdo dívá jako na ............,

Doporučuji následující zprávu: http://praha.idnes.cz/ranni-nehoda-dvou-aut-v-radotine-da2-/praha-zpravy.aspx?c=A150619_094335_praha-zpravy_bur. Nejde o to, že se jednalo o nákladní BMW na sportovních pneumatikách, to je úplně jedno. Podstatou je, že ráno nějaký ožralec jedoucí jako prase, přizabije v obci dva lidi, aniž tomu mohli čelit).