Žijeme si krásně, ale to nebude dlouho trvat

Vedeme disputace zachování ekosystémů lučních travin nebo křepelek, ale uniká nám, že beze změn není naše společnost trvale udržitelná. Člověk evropský (euroamerický) je ohrožen vlastní degenerací i invazivními druhy.

Projekt Rekonstrukce státu zahájený v roce 2013 má za cíl prosadit 9 zákonů proti korupci a klientelismu. Po několikaletém tlaku na politiky se dostal sotva do své poloviny. Úsilí aktivistů si zaslouží úctu, ale vzhledem k rozsahu potíží Česka jsou zapotřebí daleko radikálnější  změny. Nacházíme se v oku bouře, symptomy společenské krize se pouze přechodně skryly. Hrubý domácí produkt (HDP) v minulém roce vzrostl o 4,3 procenta, index vnímané korupce klesá, lidé hodnotí ekonomickou situaci nejlépe za posledních 17 let. Problémy státu však zůstávají stále stejně fatální. Populace stárne a pyramidová hra s názvem průběžný důchodový systém míří ke krachu. Výdaje na zdravotní péči, státní byrokracii, sociální dávky a nápady ekologistů rostou. Investice z rozpočtu Evropské unii a českého státu, zdroje současného anabolického hospodářského růstu, budou klesat (po odchodu Velké Británie odejde 25 % příspěvků do rozpočtu Unie). Stát je nezdravě zadlužený a utěšovat se nějakými poměry k HDP je hloupost nad hloupost. Stejně tak jsou předluženi občané, kteří přitom platí obrovské daně. Všichni znají jen svá práva, ale odmítají povinnosti. Vše podtrhuje sluníčková výchova doma i ve školách prostá facek, která produkuje rozjívence. Naše společnost se vnitřně stává čím dál křehčí, vnější hrozby sílí. Probíhá stěhování národů (Migraci jde přirovnat k problematice invazivních druhů) a na východě se opět rozpíná Rusko (Nová etapa dějin Ruska ale i světa).

Musíme začít s důkladnou opravou v podpalubí. Ladění hudebních nástrojů hudebníkům, kteří hrají na palubě potápějící se lodi nedává smysl. Pokud má Česko v dlouhodobém horizontu přežít, je třeba přijmou tři zásadní opatření:

 1) Ukončit deficitní financování veřejné sféry, obcí, krajů, státu i všech souvisejících institucí, splatit státního dluh v průběhu 10 až 15 let. Volební sliby (úplatky) začínají pohlcovat demokracii a svobodu. Žádné trvale udržitelné zadlužování neexistuje, ale státní bankrot je blížící se realita. Státní dluh prostě nejde splatit.

2) Zákaz vytváření nových peněz Českou národní bankou, fixace jejich stávajícího objemu. Členové bankovní rady, klanějící se modle dvouprocentního inflačního cílení, tímto veřejně vyhrožují zničením dvou procent našeho majetku. Vlastně chtějí, abychom si koupili méně jídla, benzinu, pastelek pro děti, květin pro ženy ....Jsme již tak otupělí nebo indoktrinovaní, že nechápeme důsledky? To se všichni zbláznili? Od listopadu 2013 centrální banka vytvořila jen tak, z ničeho přes půl bilionu korun (číslo vypadá takto 500.000.000.000 korun). Když ČNB spustila intervence, bylo cílem rozpoutáním inflace vyprovokování lidí k utrácení a tím posunout ekonomiku k většímu výkonu a růstu HDP. Stačí se podívat do archivu na tehdejší vyjádření centrálních bankéřů. Teď když je růst 4,3 % HDP za rok, tak jaký je cíl inflace? Jenom ta inflace sama o sobě? A k čemu má jako sloužit? To byli centrální bankéři na školení u agentury Tonda & Lojza na  téma "Jak předstírat, že jsem ekonom"? Jak to, že nehoukají sanitky a Na Příkopě neběží v bílých pláštích zřízenci doktora Chocholouška se sítěmi v rukou? Zde je článek Měnové manipulace centrálních bank nevedou k prosperitě. Pasivitu veřejnosti i intelektuálů v této věci považuji za naprosté rozumové selhání. Jako ovce se díváme a posloucháme, jak nám ČNB chce vzít peníze. A co? A nic se neděje.

3) Podmínění všech sociálních transferů veřejně prospěšnými pracemi a zákaz provádění souvisejících plateb skrytě přes bankovní účty. Lev, který dostává od malička vše až pod čumák, se o sebe nedokáže později postarat, nenaučí se lovit, ztrácí lví schopnosti. Proč si myslíme, že s lidmi je to jinak a když nemusí pracovat, přesto jim zůstanou všechny lidské schopnosti? Snad jediné v čem se lišíme od zvířat, že člověk dokáže médiím vykládat barvité historky, proč nemůže do zaměstnání, kdež to lev nám neřekne, proč se mu nechce honit za gazelou.

Vedeme disputace zachování ekosystémů lučních travin nebo křepelek, ale uniká nám, že naše společnost není bez shora uvedených opatření trvale udržitelná. Kdyby se jakýkoliv přírodní druhu ocitl ve stejném ohrožení jako dnešní člověk evropský, ekologové by křičeli a bili na poplach. Nemocen konzumerismem, pod tlakem státu, který rozbíjí jeho rodiny, se nemnoží, ale vymírá. Současně zažívá invazi nepůvodních druhů lidí z Asie a Afriky. Ubývá mu sociálně-ekonomických nik pro svobodný pohyb, jeho současné životní prostředí se podobá zoologické zahradě zkřížené s Disneylandem a Oceánií z románu 1984 George Orwella.

Zmenšeme dnešní dluhoekonomiku, vraťme se k odpovědnosti, a to i za cenu nepohodlí. Jinak ke změně dojde neřízeně a povede ke kolapsu společnosti. Až ten krach nastane, na centrálních bankéřích ani politicích si nic nevezmeme, u Singrů, Tomšíků ani Sobotků se nedozvoníme.

Již jsem to psal zde. Pokud má všechno zůstat tak, jak je, máme si zachovat prosperitu a spokojený život, musí se všechno změnit. Beze změny přijdeme úplně o všechno, vysokou životní úroveň, bezpečí, sociální zajištění, vyspělou lékařskou péči, svobodu i majetek. Zbydou po nás jenom rozvaliny bezpočtu úřadů, cyklostezek odněkud nikam a rozhleden v údolí. Řecko je případová studie krachu rozežraného státu. Vedle memento mori bychom měli říkat, a hlavně všem tzv. politikům a pořád dokola, memento Graecia.

(článek vyšel v MF Dnes 14.3.2015)