Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Izrael zblízka

1. 07. 2016 16:17:22
Dobrovolnický program Sar-El pomoci izraelské armádě využívají lidé s celého světa a zpravidla se všichni rok co rok vrací. Umožňuje poznat zemi opravdu zevnitř a hlavně pomoci dobré věci.

Na konci roku 2015 jsem v časopise Respekt četl článek o možnosti služby v izraelské armádě (IDF) v rámci dobrovolnického programu Sar-El (bližší informace ohledně věkového nebo zdravotního omezení na www.sar-el.org). Podmínkou účasti je vyjádření lékaře, písemný souhlas s pravidly pobytu, úspěšné absolvování pohovoru a složení poplatku 50 USD (při prvním pobytu). Letenku si každý hradí sám. Dobrovolníci pomáhají hlavně na armádních logistických základnách, dopředu ale neznají jejich umístění. Programu Sar-El využívají lidé s celého světa a zpravidla se všichni rok co rok vrací. V lednu jsem tedy odletěl na 3 týdny pomáhat Izraeli.

Po příjezdu obdržíte uniformu s modrými výložkami a dostáváte stejnou stravu i ubytování jako vojáci a vojačky v izraelské armádě.

Mezi nejpůsobivější zážitek patří společný nástup spojený se vztyčováním vlajky. Sama přítomnost cizince na armádní základně představuje zvláště pro frekventanty socialistického vojska něco nepochopitelného.

Naše práce spočívala v třídění, opravách a balení montážního nářadí. Podobná pomoc umožňuje armádním zálohám věnovat se více odbornému výcviku. V Izraeli je běžné, že i důchodci chodí jednou, dvakrát týdně vypomáhat na základny. Popovídají si, smysluplně tráví volný čas, odpoledne společně s vojáky poobědvají.

Na rozdíl od našeho pracovního týdne je v Izraeli svátečním dnem sobota, přesněji doba mezi páteční a sobotním západem slunce, kdy se slaví šabat. V čtvrtek ráno, nejpozději po obědě dobrovolníci odjíždí autobusem do Tel-Avivu. K ubytování si můžete zvolit běžný hotel nebo armádní hostel nacházející se v městské části Jaffa. Zde je nocleh a strava zdarma, ale na druhou stranu platí „žádný alkohol“ (stejně jako na všech základnách), příchod do 24:00 a v sobotu po západu slunce zažijete pravé vojenské rajóny. Ubytovaní (ženy a muži, každý na svém patře) sami totiž musí sami uklidit celý hostel, chodby, ložnice, sprchy i záchody. Není to moc těžké, jde o práci asi na 2 hodiny. Člověk se při tom přestane dívat na lidi s předsudky podle toho, z jaké země pochází.

Společný návrat na základnu probíhá v neděli ráno. Ve volných dnech lze bez omezení cestovat po Izraeli. Já jsem jezdil každý víkend autobusem do Starého města v Jeruzalémě a půjčoval si spolu s kolegy auto.

Ohledně rizika pobytu. Ve zpravodajství vidíte, že na místech, kterými jste včera procházeli dnes leží zastřelený útočník. Když ale jedete po D 1, také na každém kilometru někdo umřel a nebo umře. Je třeba mít důvěru ve všechny „kluky a holky“, kteří se starají o bezpečnost. V Izraeli muži slouží v armádě 3 roky, ženy 22 měsíců (při dobrovolném vstupu do bojových jednotek 3 roky). Je pro nás opravdu nezvyklé vidět holku 18 až 20 let, vysokou 150 centimetrů s bojovou výstrojí a s útočnou puškou přes rameno. Nebo v uniformě s růžovou kabelečkou přes rameno. Snad jediné k čemu mám výhrady, je neustálé používání mobilních telefonů, pořád a za každé situace (i při službě na bráně). Zde je článek o zastřelení již ležícího Palestince izraelským vojákem (myslím si, že toto žádná armáda hodna toho slova nemůže připustit; kromě toho zlikvidoval zdroj informací a ohrozil své kolegy stojící okolo případnou odraženou střelou). Všimněte si, že další vojáci mají každý u ucha mobil a ani při střelbě jej nemíní odložit. nevím, jak funguje operační bezpečnost, kdy tyto přístroje nejen odvádí pozornost, ale umožňují určovat polohu atd. Zde je odkaz na článek publikovaný 12.1.2017, kdy izraelští vojáci si pod dojmem komunikace s "štabajznou" nainstalovali do matlače škodlivý program od fousatých teroristů z Hamásu, umožňující zjišťovat jejich polohu (něco podobného udělali Rusi Ukrajincům).

Myslím si, že odpovědnost za druhé, schopnost a ochota použít smrtící sílu dává pohledu na svět i celému životu úplně jiný rozměr. Nedoporučuji ale příslušníky IDF fotografovat zblízka, i když by to bylo velice zajímavé, a to z bezpečnostních důvodů. Nechtějí z pochopitelných důvodů vystavovat své obličeje.

I tváře pilotů na velkoplošných panelech v leteckém muzeu byly rozmazány. Zde je mimochodem část expozice věnována pomoci Československa v roce 1948.

Důležité je cítit vzdor, hrdost, odhodlání při jakémkoliv ohrožení. Zde bychom si měli všichni v Evropě vzít od Izraelců příklad.

Objekt byl ponechán v původním stavu jako memento. V jeho sousedství vznikl venkovní taneční parket, kde Izraelci tančí na dohled tomuto torzu a navzdory teroristům.

V Belgii na letišti se odpálí terorista bombou za pár set eur, ale následkem hysterické reakce veřejnosti a politiků vznikají škody v desítkách milionů eur. Izraelci reagují jinak, nenechají se zastrašit. Jezdí veřejnou dopravou, chodí na diskotéky, sedí v kavárnách, tlačí se ve frontách na tržištích, prostě normálně žijí.

Když z pásma Gazy přilétali do Izraele „hand made“ rakety, tak dobrovolníci programu Sar-El zůstali na základnách (jsou zde jednoduchá a účinné kryty) a nikam se nepřesouvali.

Mohli tak sledovat na vlastní oči odpaly antiraket systému Iron Dome. Filozofie je, jste jako my, vnímejte to jako my, žijte jako my. Přes izraelský důraz na bezpečnost jsem nezahlédl něco tak směšného jako v Česku bylo veřejné promenádování společných hlídek policie a armády. Nepotřebují takto předstírat činnost.

Zde stojí za připomenutí, že v Česku se odehrál čin, který měl všechny znaky teroristického činu. Jednalo se o známý útok v Uherském Brodě a reakce bezpečnostních složek ukázala, jak by to vypadalo při skutečném teroristickém útoku. Chaos, zmar, velení si přisvojuje "kdo má do zadku díru", desítky minut pročekaných, kdy pachatel(é) mohou své oběti v klidu "dorážet" střelbou zblízka, člověk schovaný desítky minut v objektu bez jakékoliv pomoci, i když o něm bezpečnostní složky věděly. nejhorší je, že toto fatální selhání policie, po které měla následovat demise ministra Chovance, bylo zapomenuto a veřejnost je masírovaná jeho siláckými řečmi. (zde je k této události článek).

Po útocích v Nice a v Berlíně se mluví o "izraelizaci" ve smyslu života se stálými bezpečnostními opatřeními (i když útok Amriho v Berlíně jde spíše na vrub selhání migračního systému; po násilném činu v Itálii nebyl vyhoštěn ani umístěn do detenční vazby, ale vypuštěn do Schengenského prostoru, v Německu byl sledován a informace nasvědčovaly, že páchá nebo připravuje trestnou činnost a opět nebyl zadržen....). Musím říci, že bezpečnostní opatření nejsou až tak obtěžující. Před autobusovými nádražími a jinými místy, kde se shromažďuje více lidí jsou rámy nebo namátkové prohlídky zavazadel. Jde si na to zvyknout, asi tak, jak si zvyknete, že při přecházení silnice se napřed rozhlédnete doleva a potom doprava. Neměli bychom propadat strachu a panice, která vede napřed k zbabělosti a když už potom nehrozí žádné riziko, k záchvatům hrdinství v podobě lynčů na bezbranných.

Izrael je sekulární stát, kde ale nikdo neskrývá svoji víru a hlavně tradice hrají obrovskou roli. Ve fabrice v odpočinkové místnosti visí místo plakátů sportovců fotografie rabínů a na poličce naleznete modlitební knížky.

Zhruba třetina mužů nosí pokrývku hlavy (jarmulku) na znamení zbožnosti a je běžné vidět v tramvaji lidi, jak se modlí. U stolu při večeři v hostelu na zahájení šabatu, devatenáctiletá holka v uniformě a útočnou puškou přes kolena řekne krátkou modlitbu, láme chleba a dává do soli. Stejná holka tu zbraň ale bez váhání také použije. Podle mě vůbec není důležité, kdo věří v Boha, ale i sekulární Židé dodržují tradice, které považují za základ státu Izrael.

V Česku byl schválen zákon, který má zakázat prodej v prodejnách (nad 2000 m2) o osmi svátcích. Křiku je, jako kdyby někomu hrozila smrt hladem. K tomu lze říci, že v době šabatu (svátečním dnu s významem ustat, odpočinout), se celý Izrael (kromě muslimů) zastaví, neprodává se v obchodech ani na tržištích, nejezdí doprava. Lidé tráví čas spolu a není vidět, že by tím trpěli. I když po pravdě, tento zvyk budí i v Izraeli diskuse.

Program Sar-El mohu jenom doporučit. Poznáte Izrael opravdu zevnitř, pomůžete dobré věci, zlepšíte se v angličtině a díky zdravé, ale i chutné stravě si můžete spravit figuru.

Autor: Vilém Barák | pátek 1.7.2016 16:17 | karma článku: 27.74 | přečteno: 1561x

Další články blogera

Vilém Barák

Veřejných peněz je ve sportovní špíně škoda

Sportovci soutěží za sebe a své sponzory a kdo má touhu vyniknout, bude sportovat i bez státní podpory. A jestliže si někdo přeje, aby Czechia získávala co nejvíce medailí na světových šampionátech, je to jeho věc a jeho peníze.

20.8.2017 v 13:52 | Karma článku: 27.45 | Přečteno: 613 | Diskuse

Vilém Barák

Státní se opět vydává za lepší než soukromé

Jestliže registr smluv komplikuje pseudopodnikání státu a samospráv, je to jenom dobře. Proč vlastně Budějovický Budvar nebyl již dávno privatizován? Úkolem státu je zajištění obrany a bezpečnosti, nikoliv vaření piva.

21.6.2017 v 14:53 | Karma článku: 31.78 | Přečteno: 3264 | Diskuse

Vilém Barák

Není zájem řešit zadlužování

Několik nepopulárních poznámek o úvěrech, věřitelích, dlužnicích, morální odpovědnosti, o materiální spotřebě a všeobecné neochotě jít ke kořenu věci (vyšlo v Lidových novinách v rubrice Orientace 6. května.2017).

15.5.2017 v 15:44 | Karma článku: 24.04 | Přečteno: 1219 | Diskuse

Vilém Barák

Česko není schopné postavit vysokorychlostní tratě

Plány na zprovoznění rychlovlaků v Česku lze přirovnat ke snaze postavit atomovou elektrárnu v Africe. Po nějaké době bychom místního šamana nalezli v reaktorové nádobě, jeho kozu uvázanou u příruby.

10.5.2017 v 11:58 | Karma článku: 24.15 | Přečteno: 775 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Martin Braun

Dobrých zpráv není nikdy dosti

Zatímco Česko se ještě plně nevzpamatovalo z volebního masakru, a faktu, že vládu bude sestavovat nejen obviněný z dotačních podvodů ale z příslušnosti k Stb, tady mám na mysli tu slušnou část Čechů a Moravanů.

24.10.2017 v 6:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 141 | Diskuse

Martin Bělík

Pohled na volby očima marketéra

Nechci hodnotit programy stran ani jejich kvalitu a kandidáty. Chci se jen trochu zamyslet, proč byli úspěšní a proč ne. A také bych přidal zamyšlení pro mladé o sociálních sítích.

24.10.2017 v 0:05 | Karma článku: 12.20 | Přečteno: 232 |

Otto Černý

Kdepak přistěhovalci, národe švédský, vy sami.

Švédskem otřásá skandál. Úspěšný a oblíbený programový ředitel švédského kanálu TV 4 byl svými kolegyněmi nařčený ze sexismu, rasismu, homofobie a sexuálních obtěžování.

23.10.2017 v 21:17 | Karma článku: 38.34 | Přečteno: 1955 | Diskuse

Iva Kabosch

Chci premiéra s koulema aneb ne machiavellismu v praxi!

Otevřený dopis Andreji Babišovi v jeho médiu. Chcete mluvit s občany, tak tady mě máte. Čtěte, reflektujte, diskutujte, reagujte. A hlavně: buďte chlap, nefňukejte a makejte!

23.10.2017 v 21:13 | Karma článku: 23.53 | Přečteno: 1016 | Diskuse

Jan Dvořák

Časy se překotně mění. Švejk narazil zpochybněním IQ třetiny voličů

Ano, nastal čas klást si vyšší cíle. A hlavně, už nešvejkovat, a makat. Když nadávat na nové poměry, tak otevřeně, bez dvojsmyslů, aby bylo jasné, jak to myslíte, že nejste anarchistický bořič, ale konstruktivní buřič, buříček.

23.10.2017 v 18:55 | Karma článku: 16.56 | Přečteno: 791 | Diskuse
Počet článků 77 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2456

Každý má právo hledat své štěstí, pokud to není na újmu jiným lidem. Vycházím ze zásady, že stát je tu pro občana a nikoliv naopak. Každý z nás má právo hodnotit, zda pravomoci vykonávané státem by nešly vykonávat lépe nebo jinak, například zda je nevrátit občanům. Neustále je třeba hledat, jak věci dělat levněji, rychleji, přesněji, prostě efektivněji.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.