Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kino bez šatny. To je dnes normální?

1. 03. 2017 13:35:31
Nedávno jsem po dlouhé době navštívil s rodinou multikino. Všechno hyper, super, mega, ale kabáty jsme museli držet na kolenou. Nebyla zde šatna. To mě přivádí k otázce, nakolik se současná společnost mění a stává buranskou.

Nedávno jsem po dlouhé době navštívil s rodinou multikino, samozřejmě vybavené digitálními technologiemi, klimatizací, 3D obrazem, prostorovým zvukem. Všechno hyper, super, mega, ale kabáty jsme si museli držet na kolenou, protože šatna byla zrušena. Přesněji, jako v Orwellově románu 1984, nikdy neexistovala. Manažer směny nám dal najevo, že v žádných kinech na světě šatny nejsou a nebyly. Zeptat se uprostřed africké buše domorodce, kde mají splachovací záchod, tvářil by se úplně stejně udiveně. Samozřejmě, že do podobného "fast kina" už nepůjdeme.

V sále usedáte do ještě teplých, prosezených křesel, protože přestávky přece snižují tržby. Uslintané kelímky a krabice od popcornu personál uklízí holýma rukama, bez rukavic. Jako v rozvojové zemi, kde obyvatelé slumů přehrabávají na skládce odpadky. Zkrátka a dobře, lidé zde přestali být hosty a zaměstnanci hodni úcty, změnili se v pouhé statistické položky finančního plánu.

Po tomto zážitku by mě nepřekvapilo, že v restauraci dostanu oběd na papírovém tácku s plastovými příbory nebo mi naservírují Cordon bleu na polévkovém talíři spolu s „bagrem“ a číšník bude argumentovat jak je to úplně normální a nikdy tomu nebylo jinak.

To mě přivádí k otázce nakolik se současná společnost mění a stává buranskou. Kompletní příbor začíná být zbytečný. Strávníci jedí pouze vidličkou, kterou si na talíři jídlo napřed naporcují. Druhá ruka zůstává volná pro ovládání „telefonu“, ať jde o hraní her nebo volání známým a přátelům, které nuceně sdílí celé okolí. Ostatně způsoby a okolnosti používání mobilu představují problém sám o sobě (článek Chytré telefony způsobují blbnutí). Ono stačí, když do vlaku nebo tramvaje přistoupí vyznavač hlasité hudby se sluchátky na uších a to co mu hraje k „tanci a poslechu“ slyší všichni pět metrů daleko.

Po městě chodí lidé s kelímky, jako kdyby neměli čas napít se doma. Zvláště mladé „vystajlované“ slečny se díky tomu považují za děsně „busy“ „in“ a „cool“. A o to tady jde. Marketingovým cílem firmy bylo vzbudit pocit, že ten kdo má v ruce ten správný papírový šálek kávy se stává něčím víc než ostatní. (Tak se vyjádřil šéf jedné nejmenované firmy). Člověk žasne, o jakých hloupostech lidi přesvědčit.

Když vidím „srkače“, jako bych se vracel do dětských let. Babička mi kupovala 10 deka gothaje s rohlíkem, který jsem jedl na ulici a za jízdy tramvají. Dodnes tuto kombinaci mám rád, ale od pěti let už jsem takto na veřejnosti nejedl ani nepil. Kromě toho, hromadných dopravních prostředcích se pít a jíst nesmí.

V minulosti bylo tetování symbolem zločinců, kteří tímto dávali najevo příslušnost k určité (a)sociální skupině a současně malováním těla zaháněli nudu ve vězení. Dnes jde o snahu být alespoň něčím zajímavý. „Kérku“ začala tolerovat při náboru i česká police a není to jenom kvůli tomu, že by pomáhala při infiltraci do zločineckých struktur (jde o názory samotných policistů). Padouch i hrdina, všichni budou co nevidět vypadat stejně.

Běžným oblečením se staly šedé tepláky vymačkané na kolenou, které vypadají už po vyprání špinavé a nebo šusťáková kombinéza. Dříve se tak chodilo pouze dvůr ke slepicím a králíkům. Není se ale co divit, protože i na formálních společenských akcích lze běžně spatřit svetry, rifle a vyznamenání se 28. října připíná na mikinu z PET lahví. Divadla, restaurace či Prezidentská kancelář nemají odvahu odepřít vstup nevhodně oblečeným lidem, což dříve bývalo normální i v Česku. Strašně bych si přál, aby nastávalo alespoň to, co ve filmu Lepší už to nebude (Jack Nicholson). Ve dveřích číšník vám nabídne sako a kravatu, jinak se otočte a jděte.

Ani na pohřbu smuteční hosté neprojevují úctu zesnulému odpovídajícím oděvem. Lyžařská bunda, rifle, pohorky, tak vypadá dnešní poslední rozloučení. Je zajímavé, že vyšší kultura oblékání přetrvává spíše na vesnicích. Ve městech snad není událost, která by lidi přiměla si vzít na sebe něco jiného než modely á la Vyvolení, resp. Kramný, nejlépe kraťasy a pomalované triko.

V dnešní racionální době, kdy všichni chtějí všechno zaplatit, lidé ze sebe dělají úplně zadarmo reklamní poutače. Obchody, ve kterých se většinou nezdraví a příchozí zůstává přehlížen, jsou regály plné oblečení s velkými nápisy přes celý hrudník či záda. Přece výrobce by měl být hrdý, že zákazník používá jeho zboží, nikoliv aby tomu bylo naopak. Zvláště, když se jedná o běžné, sériové, všem dostupné výrobky, které nemají vliv na sociální status uživatele. Pokaždé se ptám personálu, kolik peněz dostanu, když tohle budu nosit na sobě. A bavím se jejich nechápavými pohledy. Lepší už to ale asi nebude.

(vyšlo v MF Dnes 28.2.2017)

Autor: Vilém Barák | středa 1.3.2017 13:35 | karma článku: 36.96 | přečteno: 1829x

Další články blogera

Vilém Barák

Veřejných peněz je ve sportovní špíně škoda

Sportovci soutěží za sebe a své sponzory a kdo má touhu vyniknout, bude sportovat i bez státní podpory. A jestliže si někdo přeje, aby Czechia získávala co nejvíce medailí na světových šampionátech, je to jeho věc a jeho peníze.

20.8.2017 v 13:52 | Karma článku: 27.45 | Přečteno: 613 | Diskuse

Vilém Barák

Státní se opět vydává za lepší než soukromé

Jestliže registr smluv komplikuje pseudopodnikání státu a samospráv, je to jenom dobře. Proč vlastně Budějovický Budvar nebyl již dávno privatizován? Úkolem státu je zajištění obrany a bezpečnosti, nikoliv vaření piva.

21.6.2017 v 14:53 | Karma článku: 31.78 | Přečteno: 3264 | Diskuse

Vilém Barák

Není zájem řešit zadlužování

Několik nepopulárních poznámek o úvěrech, věřitelích, dlužnicích, morální odpovědnosti, o materiální spotřebě a všeobecné neochotě jít ke kořenu věci (vyšlo v Lidových novinách v rubrice Orientace 6. května.2017).

15.5.2017 v 15:44 | Karma článku: 24.04 | Přečteno: 1219 | Diskuse

Vilém Barák

Česko není schopné postavit vysokorychlostní tratě

Plány na zprovoznění rychlovlaků v Česku lze přirovnat ke snaze postavit atomovou elektrárnu v Africe. Po nějaké době bychom místního šamana nalezli v reaktorové nádobě, jeho kozu uvázanou u příruby.

10.5.2017 v 11:58 | Karma článku: 24.15 | Přečteno: 775 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Martin Braun

Dobrých zpráv není nikdy dosti

Zatímco Česko se ještě plně nevzpamatovalo z volebního masakru, a faktu, že vládu bude sestavovat nejen obviněný z dotačních podvodů ale z příslušnosti k Stb, tady mám na mysli tu slušnou část Čechů a Moravanů.

24.10.2017 v 6:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 141 | Diskuse

Martin Bělík

Pohled na volby očima marketéra

Nechci hodnotit programy stran ani jejich kvalitu a kandidáty. Chci se jen trochu zamyslet, proč byli úspěšní a proč ne. A také bych přidal zamyšlení pro mladé o sociálních sítích.

24.10.2017 v 0:05 | Karma článku: 12.20 | Přečteno: 232 |

Otto Černý

Kdepak přistěhovalci, národe švédský, vy sami.

Švédskem otřásá skandál. Úspěšný a oblíbený programový ředitel švédského kanálu TV 4 byl svými kolegyněmi nařčený ze sexismu, rasismu, homofobie a sexuálních obtěžování.

23.10.2017 v 21:17 | Karma článku: 38.42 | Přečteno: 1955 | Diskuse

Iva Kabosch

Chci premiéra s koulema aneb ne machiavellismu v praxi!

Otevřený dopis Andreji Babišovi v jeho médiu. Chcete mluvit s občany, tak tady mě máte. Čtěte, reflektujte, diskutujte, reagujte. A hlavně: buďte chlap, nefňukejte a makejte!

23.10.2017 v 21:13 | Karma článku: 23.84 | Přečteno: 1016 | Diskuse

Jan Dvořák

Časy se překotně mění. Švejk narazil zpochybněním IQ třetiny voličů

Ano, nastal čas klást si vyšší cíle. A hlavně, už nešvejkovat, a makat. Když nadávat na nové poměry, tak otevřeně, bez dvojsmyslů, aby bylo jasné, jak to myslíte, že nejste anarchistický bořič, ale konstruktivní buřič, buříček.

23.10.2017 v 18:55 | Karma článku: 16.56 | Přečteno: 791 | Diskuse
Počet článků 77 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2456

Každý má právo hledat své štěstí, pokud to není na újmu jiným lidem. Vycházím ze zásady, že stát je tu pro občana a nikoliv naopak. Každý z nás má právo hodnotit, zda pravomoci vykonávané státem by nešly vykonávat lépe nebo jinak, například zda je nevrátit občanům. Neustále je třeba hledat, jak věci dělat levněji, rychleji, přesněji, prostě efektivněji.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.