Voda nad zlato

5. 09. 2018 13:59:12
Přestaňme místo potravin pěstovat plodiny na spálení, redukujme velkoprůmyslové zemědělství, v rámci pozemkových úprav ať jsou zřizovány krajinné prvky, stát musí pomáhat majitelům půdy s ochranou proti nájemců.

Dnešní podoba českého velkoprůmyslového zemědělství poškozuje životní prostředí (používáním herbicidů, fungicidů, zoocidů, pesticidů), půdu (zhoršováním větrné a vodní eroze, snižováním podílu humusu v půdě), krajinu (neslučitelností s remízky, vlnolamy, mezemi), zhoršuje dopady sucha a při deštích ztěžuje obnovu vodních zásob (utužování má za následek zhoršení nasákavosti). Jenom glyfosátu se použije ročně cca 750 tun v podstatě pro zbytečný krok „usmrcení“ rostlin nastojato, aby pěkně uschnuly. A jak se zdá, místo jeho velkouživatelů budou, omezováni malospotřebitelé, kteří potřebují zlikvidovat trávu ve spárách dlažby na 10 metrů čtverečních.

Je znakem šílenství doby, že zemědělství, největšího znečišťovatele a ničitele krajiny zároveň masivně dotujeme. Průběh tohoto léta a vývoj počasí několika posledních let snad bude podnětem ke změně našeho chování.

Ekonomický (ne)význam zemědělství

Abychom vůbec věděli, o čem se bavíme. O zemědělství se mluví a píše, jako by na něm stálo hospodářství celého Česka. Přitom v roce 2016 zde pracovalo 100.000 lidí, tedy 1,9 procenta všech zaměstnanců a vytvářelo 1,78 procenta hrubého domácího produktu. Celkové podpory agrárního sektoru dosáhly 55,3 miliardy korun, z toho dotace činily 42,9 miliardy korun. (Zelená zpráva 2016 Mze ČR). Dotace do zemědělství překračují dotace solárním baronům a přitom je v této věci na politické frontě ticho.Nikdo se na tím nepohoršuje jako v případě nenormálních zdrojů energie.

Další zajímavý údaj je 354 mld. korun, které šly od Unie do zemědělství z celkových dotací 810 mld. korun, obdržených od vstupu 1.května.2004. A někteří si ještě stěžují, že čeští jezeďáci měli menší platby a jak je to nespravedlivé. Větší dotace se rovná větší a rychlejší ničení krajiny a celého životního prostředí.

Vláda nedávno schválila (15.8.2018) aktuální Zprávu o stavu zemědělství za rok 2017, kde stojí za povšimnutí následující pasáž..... Dotace, které šly přímo zemědělcům, se meziročně zvýšily o 5,7 % na 45,5 miliardy Kč v roce 2017, celkové podpory (včetně obecných služeb jako výzku, informatika...)dosáhly 59 mld. Kč. V přepočtu to představuje téměř 13 tisíc Kč na jeden hektar zemědělské půdy. Takže dotace rostou ještě rychleji než HDP celého hospodářství. Vše co se odehrává v zemědělství, je prostřednictvím přerozdělování zaplaceno daňovými poplatníky (mzdy, zisk, prostě všechno). A kdo platí, měl by poroučet. Jenže, co je přání (rozptýlený zájem) neničit krajinu možná milionů občanů proti koncentrovanému zájmu pár velkoagroprůmyslníků pobírat co nejvíce dotací?

Zemědělství v žádném případě nerozhoduje o prosperitě, chudobě a technologické vyspělosti Česka i když podle PR spojeném s tímto oborem se zdá, že naše hospodářství s ním stojí a padá. Udržování zemědělské výroby je jako udržování výroby bičů, loukotí a koňských postrojů jenom proto, že se přece tady vždycky vyráběly. Škoda, že Andrej Babiš podniká v tomto marginálním oboru jehož sláva pominula. Kdyby to alespoň bylo v biotechnologiích, superpočítačích, robotice, tak by bylo v jeho vlastním zájmu umetat těmto oborům cestu. K čemu nám ale je zlepšování podmínek pro jezeďáky?

Úvaha ministra zemědělství Miroslava Tomana: „..... ať se dovážejí věci, které se tady nevyrábějí“, a všem jemu podobných „kozlů v zahradnictví“, jsou absolutní nesmysl. Co kdyby si v Německu a dalších zemích dovážející škodovky řekli: „U nás se vyrábí automobily, tak proč bychom je dováželi z Česka?“. Kvůli exportu pár prasečích půlek by se měl zlikvidovat základ zdejšího průmyslu? Sorry jako.

Takže, jestli se velkoprůmyslová část zemědělství zmenší na polovinu a zaměstnanci, vesměs řidiči strojů, přejdou na jinou práci, třeba řidičů autobusů, nákladních automobilů a kamionů, nepůjde o společenský problém.

V internetových diskusích je od těch, kterým chybí znalosti zemědělství, stále zmiňován pokles výroby cukru. Tak pro jistotu to uvedu hned tady. V Zelené zprávě se také dozvíme, že v Česku se dnes vyrábí stejně cukru (550.000 tun při domácí spotřebě 350.000 tun) jako za komunistů, i když z 53 neefektivních cukrovarů zůstalo dnešních sedm. Na uvedeném objemu produkce cukru není vůbec nic k chlubení, protože tuto jednoduchou výrobu zvládá každá rozvojová země.

Spalování potravin

V Česku se na statisících hektarech půdy produkují nikoliv potraviny, ale plodiny na „spálení“ v motorech automobilů a bioplynových stanicích. Do kotlů lokomotiv se sice nepřikládá obilí, jako za Velké krize v 30. letech minulého století, ale jde o stejný etický problém. Opět „topíme“ chlebem. Moje babička i maminka před rozkrojením křižovali bochník, ale dnes si darů přírody (ani Boha) nevážíme.

Ukončení těžby „paliva“ z polí by dovolilo opustit svažité či jinak rizikové pozemky ohrožené erozí a dát jim neprodukční rostlinné pokrytí, zatravnit břehy řek a potoků, vracet do krajiny nivy a mokřady.

Vymrskávání cizích polí

Zemědělci hospodaří z 80 procent na pronajaté půdě a existuje velice pravdivé přísloví: "Prodej někomu skálu, za 10 let tam bude zahrada. Pronajmi někomu zahradu, za 10 let tam bude skála". Každý 3,2 miliónu vlastníků polí by si měl uvědomit, že voda a vítr eroduje právě jeho půdu, která tím ztrácí na hodnotě. Když v televizi vidíte, že bahno z polí zaplavilo vesnici, přemýšlejte, zda to není ornice právě z vašeho pole po babičce. To stejné platí v okamžiku, kdy váš automobil je pokrytý hnědým prachem. Může to být vaše pole mizející v povětří. Nehledě, že všichni potom vdechujeme chemii používanou na vymrskání co největších výnosů. (Na Kyjovsku zuří prachové bouře jako v poušti, na polích vznikají duny).

Manažeři agroprůmyslových podniků nemají motivaci zacházet s cizími pozemky ohleduplně. Proto je třeba změnit pravidla pronájmu orné půdy, aby se po určitém čase, hlavně při zahájení i skončení nájmu, prováděla kontrola počtu žížal, obsahu humusu a utužení. Vždyť dnes nejde na poli zasadit strom jinak než pomocí krumpáče. Stejně tak státní správa musí za pronajímatele a pod veřejnou kontrolou (dálkový přístup k fotografiím krajiny s identifikací plodin) dohlížet na správné osevní postupy, a to i podle typu a svažitosti pozemků. V době kosmického a leteckého snímkování se nejedná o problém. Jen chtít.

Možnosti státu a obcí v modelaci krajiny

Česká krajina postrádá remízky, větrolamy a meze. (Zde se můžete podívat na historických leteckých mapách z roku 1956, jak tenkrát vypadala krajina). Vlastníci půdy, hlavně obce však mají nástroje jak zemědělcům rozčlenit širé lány. Stačí rušit pronájmy historických cest i dalších vhodných parcel, které by převzala do péče státní agentura a zahrnout do pozemkových úprav zřizování zmíněných krajinných prvků. (Mimochodem 30. srpna 2018 vydalo Mze zprávu uveřejněnou v Hospodářských novinách, že pozemkové úpravy budou prováděny s ohledem na protierozní funkci a budou zadržovat vodu v krajině. Snad se jednalo o reakci na tento novinový článek). Ono to ale není tak jednoduché, jako když ministr zemědělství něco plácne do médií. Krajinný prvek musí být nejlépe osvobozen od daně z nemovitostí, jinak by se z neprodukční meze platilo stejně jako z orné půdy. Nesmí se na něj vztahovat povinnost „údržby“, tzn. odstranění volně rostoucí rostliny, keře a stromy. Dále se stát musí vyrovnat s náhradou za ztrátu výnosu, kdy krajinný prvek bude zabírat ornou půdu a majiteli pozemku ležícího takto ladem, by nic nebylo placeno. Úhradu by měla provádět státní agentura v průměrné výši úplaty v daném katastrálním území (pěkně tolik, kolik dávají jednotlivým pronajímatelům, kteří nemají vyjednávací sílu).

V reakci na sucho bychom měli zakládat nové rybníky a čistit ty staré. Přestaňme proto vyvolávat problémy s ukládáním rybničního bahna. Nejedná se o nebezpečný odpad. Jinak nezbývá než „blato“ přehrnovat buldozerem z jednoho konce rybníka na druhý. Tak jak se to za peníze Unie a bez kontroly dělalo dosud.

Zemědělci také nemohou dostávat "kompenzace" za sucho, které v podstatě sami způsobují. Kromě toho, musí se přizpůsobit klimatickým podmínkám, prostě tomu, co se stalo normou.

Skončeme s tmářstvím ohledně GMO

Musíme konečně vzít také na milost tzv. geneticky modifikované rostliny, které nabízí odolnost proti suchu, škůdcům i nižší poškozování půdy. Jejich dosavadní odmítání se podobá odporu proti očkování s pseudovědeckými argumenty, že způsobuje autismus.

Město a naše zahrádky

V létě všichni chtějí parkovat ve stínu stromů. Přitom se k nim chováme jako k mrtvé věci. Komu přijde na mysl, že mají také žízeň, zadlážděné až ke kmenům se dusí a kořeny, kterými v podzemí mezi betonem a kabely hledají poslední zbytky vody, jim zraňují projíždějící auta. Nekřičí, a tak nevnímáme, jak tiše umírají. Zůstávají po nich jenom smutné čtverce hlíny obklopené asfaltem. Važme si stromů, pomáhejme jim, chraňme je.

Považujeme za samozřejmé, že když otočíme kohoutkem poteče voda. I v nejdražších lokalitách Česka stojí jeden litr okolo 9 haléřů (90 korun za 1000 litrů, tj. jeden metr kubický), a to včetně vyčištění po použití. Spotřeba v domácnostech dosáhla v roce 2017 celkem 88,7 litru na osobu a meziročně stoupla o 0,4 litru.

Vodu můžeme přímo z hadice buď pít, nebo ji nechat bez hlubšího smyslu vytékat na zem. Jenom pro srovnání, stejně kvalitní balená voda stojí 4 až 5 korun litr. Jde o stejný etický problém jako zmíněné spalování obilí. Zalévání trávníků pitnou vodou se musí stát společensky nepřijatelné jako vypouštění motorového oleje do řeky.

Nesmyslnost našeho přístupu ke světu ukazuje zpravodajství o počasí. Moderátor říká...o víkendu bude krásně, bude svítit slunce, až v neděli večer přijdou mraky. Podle mě by zpráva měla znít....o víkendu bude krásně, stálý déšť.

Jestliže nezměníme náš přístup k zemědělství a necháme velkoprůmyslové podnikatele dále „řádit“ v krajině, vše může skončit nepoužitelností povrchových zdrojů pitné vody. Potom již nepoteče z kohoutku pitná voda a budeme vláčet PET láhve s balenou vodou.

Klidně, ať se cena vody při spotřebě nad průměrných 35.000 litrů na osobu a rok, což nejde překročit jinak než pěstěním zahrady a napouštěním bazénů, zvýší na několikanásobek běžné sazby.

Konflikt zájmů

Redukce velkoprůmyslového zemědělství a podpora malých farem je v přímém rozporu se zájmy Andreje Babiše. Výkřiky ministerstva životního prostředí o boji se suchem jsou velice pokrytecké, protože jakékoliv opatření musí být činěna na úkor zemědělství. Stejně tak již dávno měla být vypracovaná strategie regulace zemědělství v zájmu ochrany krajiny a životního prostředí.

Tzv. potravinová bezpečnost

Čeští spotřebitelé jsou nevolníci místního velkoagroprůmyslu. Někteří lidé stále dokola opakuji blud o „potravinové bezpečnosti“. Zde stojí za povšimnutí, že hnutí ANO ve svém volebním programu požadovalo úplnou soběstačnost u co nejširšího spektra potravin. Z programu ANO pro parlamentní volby 2017, kapitola č. 18 uvádím jenom hlavní myšlenku: „Nesoběstačnost ve výrobě základních potravin vytváří velmi významné bezpečnostní riziko a především pro budoucnost příštích generací.“.

S trochou nadsázky, jde o obdobu severokorejského doktríny čučche (totální nezávislosti). V době volného pohybu zboží nejen v Unii, ale i globalizovaném světě působí argumentace bezpečnostními riziky jako nápad šílených generálů, kteří se v blázinci připravují na válku. Naštěstí pouze v jejich hlavě. Krátce a jednoduše. Jako potravinářský velkopodnikatel vstoupím do politiky a následně prosazuji, aby se do země nic nedováželo, resp. aby byla "soběstačná". Jestliže toto není konfliktem (nebo spíše souladem) zájmů, tak již nic.

Je to stejné, jako kdyby Česko usilovalo o „vojenskou soběstačnost“, tedy jako kdybychom se chtěli bránit sami, bez NATO. Kromě toho, v moderní historii došlo pouze jedinkrát k embargu na vývoz potravin, a to vůči SSSR (Sovětskému svazu) potom, co obsadil Afganistan. Spojené státy však byly v exportu pšenice nahrazeny rozvojovými státy typu Brazílie.

Politici chtějí bojovat se suchem, jak jinak než našimi penězi, ale sami je zhoršují protěžováním velkoprůmyslového zemědělství. (Zemědělci zničili půdu, jižní Morava se mění v poušť, varuje odborník). Zaměřují se na nepodstatné věci nebo spřádají fantasmagorické plány typu výstavby nových přehrad, omezení emisí CO2...., (Řekněme ekologistům konečně dost)rozšiřováním závlah.... Přitom stačí málo.

Vilém Barák

(publikováno v Lidových novinách 24.8.2018)

Autor: Vilém Barák | středa 5.9.2018 13:59 | karma článku: 21.09 | přečteno: 770x

Další články blogera

Vilém Barák

Dálniční síť patří k vojenské výzbroji

Neschopnost opravovat dálnice snižuje kvalitu života občanů a ohrožuje bezpečnost Česka i našich spojenců. V souvislosti s průjezdem amerického konvoje je dobře, že české dálnice se se staly ostudou probíranou v centrále NATO.

10.6.2019 v 13:15 | Karma článku: 17.43 | Přečteno: 466 | Diskuse

Vilém Barák

V každé obci jiné právo

Máme zákony, není však nikdo, kdo by je průběžně vymáhal. Takže v každé z více jak 6200 obcí platí jiná pravidla. Velice to připomíná středověk, kde každý feudál na svém území uplatňoval vlastní právo

3.6.2019 v 12:09 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 472 | Diskuse

Vilém Barák

Kdo kryje toky peněz okolo Velké ceny Brna?

Nikdo nemá zájem odkrýt karty ohledně peněz pro Velkou cenou Brna. Předchozí garnitura ve vedení města obsazená ANO, současná garnitura ODS, ministerstvo školství vyhazující milióny z našich daní ani jediní spravedliví Piráti.

29.5.2019 v 14:55 | Karma článku: 27.09 | Přečteno: 1126 | Diskuse

Vilém Barák

Proč být vděčný Rusku za činy Sovětského svazu?

V dnes již neexistující Rudé armádě sloužili příslušníci patnácti dnes samostatných států. Rusko bylo pouze jedním z nich. Určitě nemá monopol na nějaký vděk či oslavy konce 2. světové války. Chlubí se něčím, co mu nepatří.

16.5.2019 v 13:39 | Karma článku: 20.46 | Přečteno: 617 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Martin Braun

Je mi líto- ale já tomu Minářovi prostě nevěřím

a díky tomu má pro mně milion chvilek, trošku nahořklou příchuť. Aby bylo jasno, vítám to probuzení společnosti a občanskou aktivitu, která formou demonstrací probíhá.

25.6.2019 v 4:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Lubomír Sedlák

Mohla Rudá armáda v roce 1945 dojít až k Atlantiku?

„Druhou frontu si přál hlavně Stalin“, oznamuje titulek nedávné glosy na téma v Mladé frontě Dnes. Tato formulace mne přivedla k zamyšlení (pro někoho pravda možná naprosto nesmyslnému), proč si ji sovětský diktátor vůbec přál.

24.6.2019 v 22:03 | Karma článku: 9.41 | Přečteno: 358 | Diskuse

Michal Svoboda

Vláda na Andreji Babiši skutečně nestojí

Je vidět, že mají voliči ANO a politici strach a podle toho také reagují. Posměšky o lepšolidech najednou střídají obavy o fungování demokratických principů a otázky, kdo demonstrace platí.

24.6.2019 v 20:43 | Karma článku: 11.90 | Přečteno: 231 | Diskuse

Luděk Niedermayer

O třech malých věcech na Letné

O volební demokracii, o tom, že občané nejsou zaměstnanci a že čeští politici chrání a objevují hodnoty.

24.6.2019 v 18:27 | Karma článku: 16.61 | Přečteno: 545 | Diskuse

Magdalena Westman

Prof. Klaus a konec jedné éry

Jsem manželka Jihoafričana. Tchyně Tchajvanky, Slováka a čvrtečního Němce. Teta polovičních Američanů a čtvrtinového Súdánce. Neteř naturalizovaného Francouze...

24.6.2019 v 17:13 | Karma článku: 19.89 | Přečteno: 903 | Diskuse
Počet článků 134 Celková karma 20.36 Průměrná čtenost 2098

Každý má právo hledat své štěstí, pokud to není na újmu jiným lidem. Vycházím ze zásady, že stát je tu pro občana a nikoliv naopak. Každý z nás má právo hodnotit, zda pravomoci vykonávané státem by nešly vykonávat lépe nebo jinak, například zda je nevrátit občanům. Neustále je třeba hledat, jak věci dělat levněji, rychleji, přesněji, prostě efektivněji.

Najdete na iDNES.cz