Dovolená v Česku, Karlovy Vary nikdy více

Na každý hotel můžete napsat hodnocení, ale města a obce jakoby žádnému hodnocení nepodléhala. Takže se to pokusím napravit. Karlovy Vary určitě nestojí za návštěvu. Nejedná se o žádné lázeňské město, ale o „navoněnou bídu“. 

I jali jsem se vypravit na výlet do Karlových Varů a okolí. Tak jak ukazoval autoatlas z roku 2005, z D 6 sjíždíte na silnici okresního formátu stále v Novém Strašecí. Alespoň se člověk nemusí bát nějakých překvapujících změn.

Z okolí Karlových Varů doporučuji prohlídku městečka Loket a stejnojmenného hradu. Něco tak pěkného se hned tak nenajde. Hrad můžete prolézat sami bez průvodce a nejspodnější patra kobek jsou snad 3 patra pod nádvořím. V městečku je plno podniků, ale doporučuji restauraci (i když její název by v Praze spíše nabádal k útěku) přímo naproti Černé věže. Zde vládne majitel se smyslem pro pořádek, který neváhá vyčinit obsluze, že přišla pouhých 5 minut před začátkem pracovní doby. Proto její služby vypadají, jak vypadají.

Bečov nad Teplou naproti tomu nestojí za návštěvu. Městečko je to sice pěkné, ale v zámku v podstatě není nic moc k vidění. Podle zmínky průvodce, v roce 1945 bylo vše místními rozkradeno. No a potom kradl stát. U skříně s pár vojenskými puškami a šavlemi průvodkyně vykládá, že jde o lovecké zbraně, potom chce upoutat pozornost výrokem „podívejte se na ten krásný gauč“.  Turisty láká hlavně relikviář sv. Maura, podle dostupných informací umná replika původního předmětu s využitím některých původních částí. Můžete být v klidu, sv. Maur nebyl konvertovaný mohamedán, to se ale při výkladu „sprievodničky“ nedozvíte. Jinak na wikipedii se nachází asi šestkrát více informací, než jich získáte při jejím výkladu.  

Hlavní problém je ale morální. Osobně se mi příčí obdivovat něco, co bylo ukradeno, o čem si komunisté natočili oslavný normalizační film a poslouchat, od lidí, co o událostech i minulé době evidentně nic nevědí, chlubení českou vyčůraností. Vrcholem nechutnosti bylo spílání za nekvalitní ukrytí relikviáře a líčení údajného vděku českému státu ze strany rodu Beaufort-Spontinem. Jak  byl relikviář krásně restaurován, oni by prý na to neměli peníze. To jsem chtěl vyběhnout na nádvoří zvracet. Zloděj kárá okradeného, že se před ním ukryté věci poškodily a vyžaduje vděk, jak se odpovědně stará o lup. 

Jáchymov se teprve probouzí, náměstí, silnice a domy se opravují. Doporučuji navštívit prodejní galerii obrazů u Mincovny a naproti obchod se sirupy. Mají výborné limonády. Zajímavá byla výstava v Mincovně (horní část Jáchymova), zvláště expozice "Mýtus atom" zapůjčená z Německa. Škoda, že zde nebude nastálo. Popisovala těžbu uranu v tehdejší sovětské okupační zóně, resp. v Německé demokratické republice odkud bylo odvezeno do SSSR na výrobu mírových atomových bomb více smolince než od nás. Výklad při prohlídka štoly č. 1 a následné putování po naučné stezce Jáchymovské peklo dokumentuje tragické období českých dějin. Zhruba 200 metrů nad Mincovnou, nad odbočkou k dolu Svornost se nachází netušeně kvalitní hospůdka připravující dobré jídlo.

No a dostáváme se do Karlových Varů. Po příjezdu na místo ubytování, podotýkám, že jedním kolem po chodnících, protože silnice blokovala odstavená auta, jsme zjistili, že lázeňské zóně platí tvrdá rezidentura. Samozřejmě jen teoreticky. Ten kdo se nebojí, pro něho zákon neplatí a stojí si kde chce a jak chce. Třeba obstarožní Jeep parkující celé 4 dny na chodníku, předkem do protisměru s nálepkou na kapotě „Nečum“. Takže ať na něj nikdo nečumí, sleze z chodníku do vozovky a obejde ho. Prostě selektivní právo v praxi. Na veřejném prostranství mohou legálně parkovat pouze ti, co mají v občance zapsané trvalé bydliště Karlovy Vary. „Only for white“, zde „only for Varáky“ (jinak moje zásadní výhrady k rezidenčnímu parkování se týkají jakéhokoliv města, ať je to Praha, Brno a další). Jedná se o protizákonnou diskriminaci). Pro ostatní, v tomto kontextu podlidi, zbývají komerční (placené) parkovací plochy. Protože jich je nedostatek, tak na koho nezbude, má smůlu. Nejedná se o nějakou poplašnou zprávu. Podzemní parkoviště na Libušině třídě například den nepřijímalo auta. V tom případě nezbývá parkovat než třeba …….., třeba u letiště, jak radí městské stránky.  

Zajímavé, že i když je dnes v Karlových Varech zhruba polovina ubytovacích kapacit mimo provoz, neb se ještě nevzpamatovala z úderu pandaviru, stále je parkovacích míst nedostatek. Co se zde děje při plné obsazenosti hotelů, bytů, penzionů, to bych nechtěl zažít. Aby město jednalo s majiteli aktuálně nevyužívaných parkovacích ploch a podzemních garáží a tím řešilo dnešní koronavirovou krizi cestovního ruchu? To by vyžadovalo aktivně přemýšlet, zvednout zadek ze židle a něco dělat …..a jsme přece v Česku. Místo zajištění pohodového parkování město rozdává peníze prostřednictvím voucherů v ceně 1000 až 5000 korun. (Ne každý ubytovatel je ochoten byrokracii s tím spojenou podstupovat). Rozdávat z cizího je jednodušší než pracovat.

Abych byl konkrétní. Ubytovaní jsme byli v ulici Moravská. Podle sdělení místních, její předláždění trvalo 2 roky. Původní dlažba někam zmizela a jsou zde středně velké, nové žulové kostky (s nepříjemně drsným povrchem). Jenže nějaká hlava vymyslela, že je zaspáruje kamennou drtí a ta ke všemu není stále zametená. V době našeho pobytu se odehrávalo tzv. blokové čištění. Znáte to, rozmístění značek a hrozba odtahu….bububu. Celá akce spočívala v tom, že dva dědoušci, v nikoliv reprezentativní ústroji, za sebou unaveně táhli plastové popelnice na kolečkách a občas sebrali nějaký papír. Čekal jsem, jak bude zametací vůz hltat tuny drtě ležící na dlažbě. Vyřešilo se to pěkně po česku. Nebo snad po rusku? Drť zůstala tam kde byla, nic nikdo nezametal.

Ulice Moravská se svažuje ke kostelu sv. Maří Magdalény a dál k Vřídelní kolonádě, tedy do údajně nejnóblovější části města. U kostela zřejmě došel stavbařům dech nebo někdo utekl s penězi. Uprostřed hlavní sezóny místo blízko kolonády rozkopané, nikdo nikde. Prý se zakázka musí znovu vysoutěžit. Okolo svatostánku, v kopaništi, jsou vidět ostrůvky původní žulové dlažby s obroušenou horní pochůznou stranou, ovšem přelitou vrstvou asfaltu. Protože tato zvěrstva se odehrával naposledy za komunistů (tedy snad, v Karlových Varech je asi možné všelicos), jde o důkaz, že 30 let nikdo na chodník ani nesáhl. Skutečně odpovědná porevoluční péče o lázeňské město.

V naší ulici byly kanálové vpusti zakryté pouze mříží. Mělo by se tedy jednat zaústění dešťové kanalizace. Pokud je to jinak, nemohou být přece kanály otevřené. Stačilo se však přiblížit na 2 až 3 metry a byl cítit pořádný smrad. I když nepršelo, dnem a nocí bylo slyšet zurčení proudu sraček. Ne, nebyl to pramen minerálních vod. Zvláště v noci klokotání navozovalo pocit, že spíte někde u potoka. Prostě domy v ulici mají splašky svedeny do dešťové kanalizace a lázeňskému městu Karlovy Vary to evidentně nevadí, nic neřeší. Doufám, že tento zdroj nenapájí vřídla na kolonádě. Nebo že by zde byl původ svérázné chuti, vůně a léčivé síly karlovarských pramenů?  

No a tak se to má v Karlových Varech se vším. Okolo chodníkových obrubníků, některé jsou vyvrácené, roste přímo ve městě půlmetrová lebeda  (Libušina ul., Vřídelní ul., tedy přímo na kolonádě). Možná Rusům, když mají lebedu v ulicích 2 metry vysokou připadá půl metru jako pažit a znak pořádku, ale pro Středoevropana je to šokující. Můj kamarád spravuje meruňkové sady a od 30 centimetrů porostu začíná mulčovat. Takže doporučuji městu, aby někdo vzal traktor Zetor a alespoň dlažby na kolonádě projel mulčovačem. Třeba ponechaný odpad zabrání dalšímu růstu buřiny. (Nějaké výmluvy na vydatné deště a s tím spojené bujení kytek nejsou zajímavé).

Na kolonádě, přímo před obchody s módními hadříky chybí v chodníku kostky. Nataša nebo Marfuša, spěchající k výkladu, aby si nohy polámaly. A že by někdo před boutique údajně světových značek zametl? Pokud si to neudělají sami obchodníci, což by ale mělo být samozřejmé (a situace se opravdu liší obchod od obchodu), je vidět, že město nic takového neprovádí.

Turistická pěšina do městských lesů za Grandhotelem Pupp směrem k rozhledně Diana je neupravená, vyhlídky (zastavení) zdemolované. Člověk nechápe, že ti Němci neudělali věci kvalitněji, když bez údržby nevydrží ani 80 či 90 let.

Pěkné posezení bylo v cukrárně u Linharta (patří městu) na Sovově stezce, kde si na nic nehráli. Železniční stanice Březová a Doubí představují body zmaru, dodnes jsou zde vidět důsledky vyhnání Němců.

Krátce a jednoduše. Karlovy Vary určitě nestojí za návštěvu. Nejedná se o žádné lázeňské město, ale o „navoněnou bídu“, které parazituje na své věhlasné c. a k. minulosti. Dnes se snaží hrát na něco co není. Opravdu mi nečiní potěšení kontrolovat výplň dlažby, organizovat opravy a údržbu ulic nebo odtok sraček, ale příčí se mi ze svých daní (ano, města dostávají peníze i ze státního rozpočtu, kam většina z nás přispívá) platit nemehla, která tohle neumí.  A poslouchat k tomu, že se jedná o věhlasné lázeňské město.

Absurdnosti tohoto města dal korunu taneční candrbál na terase hotelu Thermal. (Ostatně, tato stavba je pro mě hnusný komunistický lidojem, který měl být dávno zbourán a parcela prodána. Je nepochopitelné, že stát jej vlastní a ještě do něj nevratně sype naše peníze. Zbourány měly být již dávno také komunistické ratejny nad vřídly, které zprznily zprznily vzhled kolonády). Zde tančily jive (:džaiv) a jiné kusy páry v kraťasech, popsaných tričkách, teplácích, pantoflích, teniskách a obligátních sandálech s ponožkami. Veskrze trapné. Borat by byl mezi přítomnými švihák a etalon společenské etikety. Nic tak strašného jsem dlouho neviděl a nic tak ubohého jako Karlovy Vary (ve srovnání s pověstí) jsem nezažil. Jediný důvod, proč jet do Karlových Varů je přesvědčit se, že tam člověk již nikdy nemá jezdit.