Bílá hora lží

Oprava hlášení Radia Jerevan. Na Staroměstském náměstí nebylo popraveno 27 českých pánů, ale 27 Bohemů, jedenáct se před smrtí zpovídalo německy, panského stavu byli pouze tři z nich a k žádné "národní" tragédi nedošlo.

"Bitva na Bílé hoře 8. listopadu 1620 a následná poprava 27 českých pánů 21. června 1621 byla počátkem nejtemnějšího období českých dějin". Věta, která od tzv. obrození rezonuje ve společnosti a stále dokola ji omílají generace českých nacionalistů. Na světlo Boží byla vytažena ve sporech o církevní restituce nebo při obnovování Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. (zde něco o jeho symbolice). Za svůj život jsme ji slyšeli a četli nesčetněkrát, ve škole, v televizi, knihách, novinách. Přitom se hodí leda do historického koutku vysílání Radia Jerevan. Každé třetí slovo je totiž lež.  

Není Čech jako Čech

Pro pochopení událostí let 1618-1621 musíme u slova „český“ klást důraz na význam „pocházející z Čech“. Čeština totiž stále nemá výraz pro obyvatele Čech, jako třeba Bohemi, Boemi, bez ohledu na jimi používanou řeč. Toto se nedá vysvětlit jinak než českým kulturním imperialismem, který se tragicky zhmotnil do poválečné jazykové (etnické) čistky. Začalo to Josefem Jungmanem a jeho definicí (1806)  českého národa, jako lidí mluvících česky s vyloučením všech ostatních (mluvících jinou řečí). Ta Čechy vede k domněnce, že mají na "české" země výhradní právo a současně umožňuje lhát o historii. Jak mluvíme, tak myslíme. Takže měli bychom začít opravovat učebnice, historické publikace, články a tam, kde je České království dávat Bohemii, tam kde Češi tak Bohemové, kde český, tak bohemský. Nebo si tohle alespoň uvědomit.

Matoucí je i tuzemská mánie počešťovat jména (místa), což postihlo nejen tehdejší účastníky stavovského povstání, ale zvyk přetrvává dodnes. Veřejný prostor se jenom hemží patvary jako Spearsová nebo Jolieová. Jsem zvědav, kdy se místo Reinhard Heydrich začne psát Ríša Hajdrych. Humorná vsuvka, jak to máme popletené s tím „český“. Žofie hraběnka Chotková se stala manželkou následníka trůnu Ferdinanda d´Este. Hovoří se o ní jako o české šlechtičně. Pod vlivem Járy Cimrmana jsem přesvědčení, že si vzala Habsburka, aby jej počeštila. No ouha. Ona totiž podle všeho česky neuměla, kdežto Ferdinand d´Este ano. Alespoň podle tradovaných svědectví v seriálu o bohemské šlechtě Modrá krev.

Určitě se ale nejmenovala Žofie Marie Josefína Albína hraběnka Chotková, resp. sama sebe takto nepředstavovala jiným lidem. O problému počešťování a přivlastňování v bohemských dějinách zde.

Na straně stavů i císaře bojovali katolíci, protestanté, česky i německy mluvící vojáci, Tataři, kozáci. Takže první oprava hlášení Radia Jerevan. Na Staroměstském náměstí nebylo popraveno 27 českých pánů, ale došlo k exekuci 27 Bohemů, jedenáct se před smrtí zpovídalo německy, panského stavu byli pouze tři z nich.

Naše prohra nebo výhra?        

Bitva, či spíše vzhledem k rozsahu střetnutí šarvátka na Bílé hoře, je prezentována jako „naše“ prohra a zároveň triumf zla. Jaké dobro by však  přineslo vítězství vojsk „českého“ krále Fridricha Falckého? Narodil se v Oberpfalz (Horní Falci), česky nerozuměl a byl kalvinista, což je odlišná konfese než protestanté (luteráni) nebo kališníci (ultrakvisté). Jak byla situace složitá vypovídá to, že když stavovské vojsko prohrálo, protestanté nechali sloužit slavnostní Te Deum na oslavu prohry kalvinisty.

Kdo byli oni "my" v roce 1621? V čele stavů stáli ve většině německy mluvící Bohemi, jejich vojevůdci Thurn, Anhalt, Hohenlohe či Schlick vůbec česky neuměli. Protestanští faráři přišli z německojazyčného Slezka a Pruska. Úspěch stavů by nejspíš vedl k podobnému vývoji jako v Lužici, připojené k Sasku po roce 1635 nebo ve Slezku, odstoupeném Prusku roku 1742 a ve finále k Česku (spíše Tschechien) na pozici dnešní 17 spolkové země Německa. Nebo by Bohemie dopadla jako Polsko vyčerpané až k zániku rvačkami šlechty o moc? V protikladu s obrozeneckými mýty, právě vítězství Habsburků vedlo k zachování češtiny.

Pobělohorské konfiskace majetku představovaly trest, v principu používaný i v současnosti, za přímou účast v povstání. Ostatní šlechtici a měšťané, kteří nechtěli konvertovat ke katolicismu, mohli majetek prodat a za tímto účelem se i vracet do země. Ne, nejsme žádní evropští nejmučenější mučedníci. Když Ludvík XIV. vyhnal hugenoty z Francie, bylo to horší. Museli odejít zcela bez majetku. Podobně, opravdu jenom podobně, protože v tomto případě žádný soud neproběhl, se odehrála čechyzace (výhnání německy mluvících Bohemů) po roce 1945 a s „holým zadkem“ lidé utíkali z komunistického "ráje" i po roce 1948. Většinu majetku konfiskovaného po Bílé hoře, s výjimkou pár vojenských dobrodruhů, kteří se ale nedobrali politické moci, koupila nebo dostala od císaře darem „česká“ (bohemská) šlechta. Jinak žádný "cizinec" nezastával v Bohemii až do reforem Marie Terezie významnou politickou funkci, vždy to byla bohemská šlechta.

Protestanté, aniž by museli konvertovat, odcházeli do jiných míst království, a to Ašska (říšské léno), Slezka, Lužice. Za hranice říše emigrovalo asi 36 000 lidí, mluvících zhruba ve stejném jazykovém poměru německy a česky. Ovšem mimo poddaných, kteří museli zůstat. Mimochodem, zásada „cuius regio eius religion“ (čí země, toho náboženství) byla původně protestantská, zavedená Augšpurským mírem roku 1555, dávno před Bílou horou.

Germanizace, ale kdeže

Žádná cílená germanizace se po Bílé hoře neodehrála. V důsledku třicetileté války byla země zbídačena, počet obyvatel klesl o třetinu, takže temnota zasáhla všechny Bohemi. V důsledku toho nastala přirozená migrace, logicky hlavně z německy mluvícího okolí, ale také z dnešní Belgie, Itálie, Francie, Holandka. Proč? Protože česky mluvící Bohemi, kteří by doplnili obyvatelstvo, v zahraničí nežili. Jestliže fanatický páter Koniáš pálil knihy, tak ne kvůli jazyku, ale pro jejich nekatolický obsah. Současně knihy v češtině psal a šířil po venkově. Jeho kolega, jezuita Bohuslav Balbín byl obhájcem českého jazyka a celý řád se zasloužil o její udržování.

Politika panovnického domu, odrážející realitu mnohonárodnostní říše, směřovala k uchování češtiny. O tom svědčí třeba dekret Marie Terezie z roku 1763 k povznesení českého jazyka. Co k tomuto tématu říká jazykovědec Karel Oliva. Cílem bylo získat správní a soudní úředníky znalé místního jazyka.

Takže druhá oprava Rádia Jerevan. Po šarvátce na Bílé hoře nenastala tragédie česky a německy mluvícího národa Bohemů. Pokračoval v evropském kontextu normální vývoj centralizace moci panovníka. Zvyklosti i způsob jeho vlády odpovídaly dané době, nic výjimečného se nedělo. Žádné temno a třistaleté úpění nenastalo.

Čím dříve přestaneme věřit na pohádky tzv. obrozenců, TGM, Jiráska, tím lépe.  Stalo se, co se stalo, ale nic zvláštního to nebylo. Nejsme ani hlavními mučedníky světa ani jeho středem.

(vyšlo v MF Dnes 11. listopadu 2020)