Ještě nikdy jsem necítil takovou hanbu z počínání Západu. Včetně mé vlády. I když vyvěsíme modrožlutou vlajku a paní z Ukrajiny obsluhující v bistru dáte spropitné pětkrát větší než útratu, stud zůstane.
Nejde jenom o emoce cloumající člověkem při on-line sledování ruské agrese. I z čistě pragmatického hlediska jednáme hloupě.
Tisková konference amerického prezidenta Joe Bidena 24. února, na které oznamoval (pouhé) sankce, byla trapná z hlediska dojmu i obsahu. Jeho nepřítomné úsměvy na „pohřbu Ukrajiny“ navozují otázku, zda vůbec chápe situaci. Jím přijatá opatření proti Rusku ukazují, že ne. Neustálé opakování, že je třeba počkat, až sankce začnou působit, bylo směšné. Ukrajina krvácí, jde o hodiny, nanejvýš dny. A co změní sankce působící v čase? Katolická církev dobře ví, proč biskupové mají funkční období omezené věkem 70ti let. Snad Spojené státy budou mít ještě šanci přijmout ústavní dodatek v podobném duchu.
Co je vlastně dnes naším cílem? Bezprostřední záchrana Ukrajiny nebo budoucí potrestání Ruska sankcemi? Obstavení majetku oligarchům tanky, letadla a vrtulníky nezastaví. Na ně účinkují pouze rakety obsluhované vycvičenými vojáky. Nic z toho nejsme ochotni nasadit. Až bude po válce a Ukrajina prohraje, rozlije se snad nad námi duha a nastane ráj? Ne, začne normalizace. Sankce se začnou drolit a obcházet. Do veřejného prostoru nastoupí proruští trollové s relativizováním, rozmělňováním, srovnáváním nesrovnatelného, obrátí role oběti a agresora, potvrdí „Putinovu genocidu“ a válečné zločiny ukrajinské strany konfliktu. Což se ostatně děje již dnes. Za půl roku nikdo nebude vědět kdo je kdo a čemu věřit. Vždyť stačí říct, Západ byl s Ruskem dohodnut, proto Ukrajinu nechal bez pomoci. A bude to znít naprosto logicky, zvláště při pohledu na chování Německa. Elementární důvěra v soudržnost NATO a Unie zmizí. Jenže to nebudou všechny škody. Lidé, kteří byli rozčarováni ze směřování v oblasti multikulti, gender, LGBT, ekologismu mohla rázná odpověď Rusku dát šanci na opětovné ztotožnění se Západem, s jeho silou. Se slabochem se ztotožňovat nikdo nebude. Dnešní pasivita Aliance proto ještě více rozdělí společnost a znejistí spojenecké závazky.
NATO prý rozhoduje kolektivně. I trpaslíci jako Česko mohou Spojeným státům připomenout principy a historická poučení. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen řekla, že je ohrožená celá Evropa. Tak kruci v sídle Aliance podle toho jednejte. Trvejte na úplném odříznutí Ruska od mezibankovního systému SWIFT a prosazujme přímou vojenskou pomoc v podobě alespoň leteckého krytí. Kdyby se John. F. Kennedy za Karibské krize v roce 1962 bál jako současní politici, tak z Kuby je dodnes ruská letadlová loď. Západ má jaderné zbraně také a Putin musí vědět, že se při jejich použití vypaří. Jako kdyby přestalo platit vzájemné jaderné odstrašení. Atomové zbraně Ruska se změnily z prostředku odstrašení na nástroj aktivního prosazení požadavků pomocí výhružek jejich použití. Když na to přistoupíme, a nebude jasné, že také umíme zmáčknout červený knoflík, je s námi konec.
Ještě ke schopnosti obrany Česka. Všechny vlády po roce 1989 nesou díl viny, že vojáci stále používají 40 či 50 let staré ruské zbraně. Věnujme jej všechny Ukrajině. Na konci své životnosti alespoň poslouží dobré věci.
Když komunisté v minulém volebním období sebrali armádě 10 miliard korun, to bylo na politické scéně křiku. Teď, za nové vlády vojáci přišli o 15,5 miliardy a jako by se nic nedělo. A slibovaná 2 procenta HDP na obranu jsou kde? Fiasko s výběrem pásových obrněných vozidel evokuje otázku. Kdyby si ministerstvo obrany mělo vybrat mezi nejlepšími tanky světa jako jsou Abrams (USA), Leclerc (Francie), Leopard (Německo), Merkava (Izrael) a Challenger (Velká Británie). Byl by alespoň jeden z nich pro Čechy dost dobrý? Nechtěli by tzv. odborníci z „komis“ na korbě uši, schopnost jezdit po kolejích, plavat v moři a aby v tankové věži byla děla dopředu i dozadu? Důvěra se vytrácí a dost lidí si myslí, že celá tato fraška je způsobena nedohodou „mazaných“ a mazacích“.