Sorry ale staci se jenom zamyslet jak by to tady vypadalo kdyby Nemci vyhrali valku.

Heydrich prohlasil; “Cesi nemaji v teto krajine co pohledavat.”

Meli v planu vhodnou cast populace poNemcit ostatni by otrocili nekde na vychode.

Nebo by byli vyhubeni.

Omluva za zločiny při odsunu již byla učiněna dávno i na oficiální bázi, o poválečné době se píše i mluví, zločiny se nezastírají.

Jenže, i kdyby česká strana udělala COKOLIV dalšího vstřícného, hned druhý den se ozvou různí publicisté, že jsme se nevyrovnali s minulostí, zatímco Němci ano, že se pořád musíme stydět a nejlépe bychom svůj stud vyjádřili bezpodmínečnou podporou čehokoliv z Berlína.

Nechápu, proč by ausgerechnet s Německem mělo být neustále usilováno o jakési zvláštní přátelství, stejně jako s ostatními státy stačí vzájemná spolupráce, slušné a korektní vztahy, pomoc při napadení či živelné katastrofě....Každý germanofil (polonofil, hungarofil.....) může svoji orientaci plně praktikovat soukromě, nechápu umanutost, proč se to kdokoliv snaží vnutit ostatním.

Když se podíváte na volební kampaň ing. Zemana, ryk po jakémkoliv vstřícném gestu i když se podívám na Váš příspěvek, tak je potřeba muzeum soužití..., prostě všechno o čem píši.

No když vidím jak se učí dějepis, tak budoucí děti si budou myslet že koncentráky - jako je třeba Osvětim, vyhnání Čechů ze Sudet v roce 1938 byly báchorky a to díky takovým jako jste vy !

O 360 tisících zastřelených a umučených Češích se nemluví.

Trpěli přece jen Němci při odsunu...

Jen co vzniklo ČSR, tak by jen těžko ukázalo na spřáteleného přeshraničního souseda a to pokračuje dodnes.

Někteří lidé žijí ve vlastním světě neustálého ohrožení ze všech stran. Takoví jsou nejlépe manipulativní pro kdejakého politického kašpara.

Stav česko-německého soužití dobře demonstruje obraz "Ponížení Němčíků v Kutné Hoře" namalovaný před WWI, masově šířený v éře první republiky v rámci série pohlednic, věnovaný českým dějinám. Když se jimi dnes probírám, tak si říkám, no to fakt nemělo smysl. Prapor českého nacionalismu vlál hodně vysoko. To nutně muselo končit v podobě panem Kindlem zde uváděných vystoupení Beneše.

Dr. Edvard Beneš v londýnském rozhlase 27. 10. 1943:

„Mluvím k vám, přátelé, důrazně, vážně a slavnostně. Konec této války bude u nás psán krví. Bude se u nás bojovat jako všude jinde na evropském kontinentu a bude se vracet Němcům nemilosrdně a mnohonásobně všecko to, co od r. 1938 v našich zemích napáchali. Celý národ bude zapjat v tomto boji, nebude Čechoslováka, který by nepřiložil ruky k dílu, a nebude vlastence, který by nevzal spravedlivé odplaty za prožité utrpení národa."

3) Dr. Edvard Benešve Státní radě Československé v Londýně 3. 2. 1944:

„Krátce, náš domácí boj a převrat v této válce bude a musí být revolučně a vojensky organizovaný a násilný a bude a musí znamenat u nás velikou lidovou odplatu a pro Němce a fašistické násilníky konec opravdu krvavý a nelítostný."

4) Dr. Edvard Beneš Počítáme dnes tedy s možností provedení transferu našeho německého obyvatelstva. Nelze však dnes definitivně říci, že by celých více než tři miliónů Němců mohlo být transferováno na základě nějaké mezinárodní úpravy. Touto cestou bude možno snad se jich zbavit jen zčásti, snad maximálně asi dvou miliónů a nemůžeme tedy spoléhat a vyčkávat mezinárodního řešení. Jest třeba, abychom si mnoho vyřídili sami ihned v prvních dnech po osvobození.

Hoďte sem prosím v rámci vyváženosti také nějaký projev Adolfa.

Bezprostředně po ukončení války během nastupujícího zápasu o nové politické mírové uspořádání odvolávali se jak Češi, tak Slováci a zároveň sudetští Němci na 14ti bodový program prezidenta USA Wilsona z 8. 1. 1918 a v něm obsažené právo na sebeurčení národů v bodě 10: "Národům Rakouska-Uherska, jejichž místo ve společenství ostatních národů chceme vidět jako stabilní a jisté, je třeba přiznat možnost ke svobodnému autonomnímu vývoji.Už 6. 10. 1918 prohlásili němečtí poslanci rakouské říšské rady: "Uznáváme právo slovanských a románských národů na sebeurčení a požadujeme stejné právo pro německý národ Rakouska. K požadavku sudetských Němců na sebeurčení vysvětlil T. Masaryk" Němci obývané části českého území jsou a zůstanou naše. My jsme tento stát vybojovali a státoprávní postavení našich Němců, kteří k nám kdysi přišli jako imigranti a kolonisté, je tím jednou provždy dáno. My máme právo na bohatsví celé naší země.Prof. dr. Coolidge, zvláštní poradce americké delegace na mírové konferenci v St. Germain, napsal ve své zprávě z 10. 3. 1919\"Kdyby se Čechům přiznalo právo na celé území, které si nárokují, nebyla by to jen nespravedlnost ..., ale bylo by to i nebezpečné pro budoucnost nového státu a pravděpodobně i neblahé.

"My jsme tento stát vybojovali a státoprávní postavení našich Němců, kteří k nám kdysi přišli jako imigranti a kolonisté, je tím jednou provždy dáno. My máme právo na bohatství celé naší země".

Přesně tato myšlenka nadřazenosti vedla přímo do Mnichova.

Nemate tak docela pravdu pane Baraku. Ne sice cesko-nemecka politicka reprezentace, ale lidova iniciativa uz nastava. Ne sice cesko-nemecka, ale moravsko-nemecka iniciativa se schazi kazdy rok k "Pochodu Smireni" z Brna do Pohorelic nebo z Pohorelic do Brna k ucteni pamatky tech kteri ten historicky pochod v petactyricatem neprezili. Ve smyslu "neco takoveho se uz nikdy stat nesmi".

Já se ho také účastním. Jistě ale víte, co po něm vypuklo v Brně. Jednotlivé iniciativy zde jsou, ale ze strany politiků?

Nejak jste nezaznamenal jednu zasadni historickou zkusenost. Nemci, po likvidaci a asimilaci Polabskych Slovanu (a pozdeji Slezska a casti Poska) se tisic let cpali do ceskeho prostoru. Nikdy se nechteli prizpusobit, vyminovali si svoje odlisne zakony a potlacovali ceske obyvatelstvo. Po zverstvech druhe svetove valky byl jejich historicky vpad zvracen a byli vraceni tam, kam si vzdy prali, do jejich rise.

Vy jste nezanamenal jednu věc, že na asimilaci Polabskych Slovanů se podíleli Češi. Přemyslovci spolupracovali a pomáhali Němcům a za to jsme obdrželi třikrát královský titul a poslední třetí byl už dědičný No a jakých zvěrstev se dopouštěli komunisté všude ve světě. Třeba v SSSR i u nás.

Hm, poněkud jednostranné. Chyby jen na naši straně a na německé žádné.