Švejk byl chytrák. A né blbec.

Myslím, že nejlepším důkazem chytrosti je současná situace v krajině.

Vážený pane autore,

buď jste Švejka vůbec nečetl, nebo možná četl, ale jeho obsah jste ani v nejmenším nepochopil.

Haškův Švejk byl totiž velice chytrý. Hloupým se záměrně dělal doslovným plněním příkazů, čímž chtěl odkrýt (a také odkryl) malost a hloupost rakousko-uherských papalášů a nesmyslnost jejich konání. Zároveň měla tato postava odhalit nesmyslnost války, takže můžeme hovořit, že toto dílo je zároveň protiválečným románem.

Josef Švejk je typickým představitelem literárního hrdiny - tzv. moudrého blázna, prostřednictvím něhož chce autor odkrýt nebetyčnou lidskou hloupost, která se skrývá pod maskou nejen mocipánů.

Podobným moudrým bláznem v literatuře je např. i postava Enšpígla.

Přesně, to, že nějaký blbec nazývá chování jiných blbců švejkováním, ještě neznamená, že to švejkování opravdu je. To si v této konkrétní situaci může myslet opravdu jen blbec, co Švejka vůbec nepochopil.

Souhlasím s názorem pana Bokůvky níže. Vy si pletete švejkování s vy-ebáváním.

Dovolím si nabídnout svůj pohled, mimochodem tématu švejkování jsem se v jednom blogu věnoval cca před třemi měsíci. Snad mi tu sebereklamu odpustíte.

"Člověk, který by v této době chtěl švejkovat, by musel chodit mezi lidi v plynové masce a skafandru. Vždy by měl u sebe dvoumetrový colštok a neustále si přeměřoval vzdálenost od ostatních. Švejkující člověk by si přebíral poštu pomocí třímetrové tyče a švejkující úředník by úřadoval ve vzduchotěsné telefonní budce s připojenou ventilací a filtrem. Švejkující zákazník by se v supermarketu dožadoval důsledného zajištění svých minimálních 15 m² a švejkující prodavač by mu je pomocí mobilní ohrádky 5x3 zajistil."

Člověče, vy jste Švejka buď nečetl nebo nepochopil. Švejk nedělal naschvály, neobčůrával. Naopak, Švejk plnil příkazy až absurdně do puntíku. A to je obrovský rozdíl. Z dnešního tématu vám píši pět.

Jak které. Jen ty, co se mu hodily. V jiných případech si dělal co chtěl, případně co uznal v daném okamžiku za vhodné.

Pan Trotter je chytřejší? A co to jméno? A ty nohy?

Prvně souhlas. V této vleklé krizi se naplno projevuje to, co tady po desetiletí, možná staletí, doutnalo. Na Švejka jsou různé pohledy a tak se to přirovnání mnohým líbí a mnohým ne. Největší brzdou vývoje a zvládání jakékoliv krize je přebujelý státní aparát s léta budovanou osobní nezodpovědností úředníků a politiků. Zásadně neviním jen současnou vládu - je to výslednice našeho způsobu vývoje a života.

Švejk a Honza se chovaly ...

stránka gramatická odpovídá stránce obsahové

Chyby jsem neviděl, ale pochopil jsem smysl. Zkuste ještě jednou a pomaleji. Poznání osvobozuje a ulevuje!

Je to provokativní, ale pěkné, zasloužená karma. Ještě dodám, že Jaroslav Hašek byl obyčejný zrádce a kolaborant, který zradil Čechy v legiích, dal se k bolševikům a v Rudé armádě dělal komisaře, což byli ti největší zločinci. Legionáři na něj tehdy vydali zatykač, bohužel se ho nepodařilo dopadnout, jinak by jej jako vlastizrádce popravili. A právem.

V podstate ano. Ovsem nemel byste zapominat, ze vlastne pozdeji oslavovani a jeste pozdeji nenavideni legionari byli podle tehdejsiho prava take vlastne zbehove a zradci.

S tim vyrokem "jsme Afrika ve stredni Evrope" jste mne ztratil.

Obávám se, že jste podlehl jaksi už zažitému národnímu omylu o Švejkově postavě. Švějk totiž není archetypem hlupáka, ale spíše ekvivalentem čehosi jako stoického filozofa. Švejk totiž není postavou, která by se vyznačovala hloupými či iracionálními činy nebo myšlenkovými pochody, pokud tedy nebudeme zveličovat jeho určité drobné přehmaty (jako když chtěl seznámit harckého kanára a angorskou kočku nadporučíka Lukáše, což skončilo tím, že kočka kanára sežrala). Nebyl ale ani postavou, která by obvykle doslovně plnila příkazy nadřízených, jak tvrdí další tradovaný omyl (opět i tady můžeme přimhouřit oko např. nad jeho splněním jistého přání milenky nadpr. Lukáše když byla ve vaně, kteréžto přání Lukáš určitě neměl na mysli, když Švejkovi ukládal, aby jí vyhověl ve všem, oč ho požádá). Pro tato tvrzení není v Haškově díle jednoduše opora, nelze je doložit. Můžeme o Švejkovi říci, že měl své lidské chyby, ale jeho hlavním osobnostním rysem bylo cosi jiného: jeho vnitřní vyrovnanost, přátelství, vlídnost a schopnost zachovávat a ctít ty nejhlubší mravní i lidské hodnoty v dobách, ve kterých k tomu měl sílu jen málokdo a kdy se nelidskost stala státní normou. Švejk nepodlehl dekadenci jeho doby a zachovával si bodrou mysl tváří v tvář hrůzám, se kterými se jiní ztotožnili. Právě tento rys dokládá Švejkova téměř neustále dobrá nálada a výřečnost i v situacích, kdy se od něj očekávala zděšení před zběsilou mocí státního a vojenského aparátu. Švejk opravdu nebyl hlupákem. Byl jedním z mála, kdo zůstal mravním příkladem (ohlédneme-li opět od jeho nepříliš korektní živnosti obchodování se psy). Švejk rozhodně není zrcadlem českého národa, bohužel na rozdíl od mnoha temnějších postav v románu se vyskytujících, které už jsou mnohdy cokoli jiného než veselé. Obávám se, že nejsme národ Švejků, ale spíše národ opilých prospěchářských polních kurátů Katzů, nenažraných Balounů, despotických nadporučíků Dubů... a to jsou ještě ty "světlejší" postavy.

Z Haškova doslovu ke Švejkovi:

"Nevím, podaří-li se mně vystihnout touto knihou, co jsem chtěl. Již okolnost, že slyšel jsem jednoho člověka nadávat druhému "Ty jsi blbej jako Švejk" právě tomu nenasvědčuje."

Možná by se pojem "švejkování" měl používat pro skutečnost, že odkazujeme k vlastnostem literární postavy, kterou jsme vlastně nikdy nečetli.