V roce 2014 jsem napsal:
Rusku nelze věřit, ani s ním seriózně jednat.
Na troskách Ukrajiny se z Ruska může stát nová a jediná supervelmoc, a to díky ochotě použít sílu v mezinárodních vztazích. Dostane se do pozice ničím neomezeného třídního násilníka, který si vezme co se mu zlíbí. Po vítězství na Ukrajině by platilo, z vojenského, politického, ekonomického hlediska, jen a pouze to co řekne Moskva. Neomezená moc omamuje a vede k stále větší agresivitě a páchání zločinům, a to i ze strany dříve slušných lidí. Rusko však nemá vychování ani tradici demokracie či vlády práva. (Doporučuji knihu Richarda Pipese, Rusko za starého režimu).
Spusťme novou železnou oponu. Od Finského zálivu k Azovskému moři, od Narvy k Novoazovsku. Přerušme s Ruskem jakoukoliv vojenskou spolupráci, snad kromě funkce "červené linky" pro řešení krizových situací. Založme nový výbor COCOM pro společnou kontrolu vývozu vyspělých technologií. Omezme počet jeho diplomatů, zpřísněme vízovou povinnost i pro běžné Rusy. Propojme plynovody a ropovody, ukončeme odběr plynu i ropy z Ruska. Netolerujme Kremlu porušování pravidel WTO. Za obchodní šikanu svých sousedů si zaslouží sankce nebo i vyloučení. Jsme ve studené válce a zbytečnosti musí pryč. Ukončeme proto podporu tzv. alternativních energetických zdrojů a za získané peníze začněme stavět jaderné bloky. Určitě ale bez účasti ruských firem. Dostatek elektřiny Evropě zajistí energetickou flexibilitu. Utlumme kulturní a sportovní kontakty. V civilizované Evropě přece nemohou vystupovat Alexandrovci, tato nechutná esence Sovětského svazu či po novu imperiálního Ruska. Snad se v Praze už nikdy nebude hrát kremelská liga KHL. Zcela určitě Rusové nesmí na Západě investovat, užívat si nemovitosti, dávat děti do škol, prostě rekreovat se a mít zde možnost odpočívat o přestávkách při dobývání světa. Pokud Rusům šovinistický kurs Putina vyhovuje, ať jej snáší se vším všudy, s jeho nectnostmi i rizikem, že se režimu znelíbí, a kdykoliv o všechno přijdou.
