Chytré telefony vedou k zblbnutí

Nadužívání telekomunikací se změnilo na standardní závislost, která ničí volný čas, brání soustředění ve škole nebo v zaměstnání a narušuje partnerské a obecně sociální vazby.

Podle výzkumu university v německém Bonnu, majitelé „chytrých“ telefonů jej používají průměrně každých 18 minut, a to k psaní zpráv, hraní her, prohlížení internetu, desetina lidí tak činí dokonce v intervalu 10 minut. Autoři studie přišli s tezí, že se v mozku při „matlání“ odehrávají stejné chemické pochody jako v mozku kuřáka, když si chce zapálit cigaretu. 

Zde je článek, jak fungují  "facebookové brýle", kterými se denně vytváří závislost (Podívejte se, jak Facebook zkresluje realitu. Vybírá to, co se vám líbí, Technet). Spoluzakladatel Facebooku Sean Parker přiznal, že vyvolání závislosti je úmyslné. Facebook jsme udělali návykový schválně, (Technet 10.11.2017). Nastala doba k vážné diskusi nad omezením těchto manipulativních technik, stejně jako je zakázána podprahová televizní reklama. Problém se jeví o to větší po zjištění, jak (a)sociální sítě rozbíjí společnost, jsou používány k manipulaci s voliči a data uživatelů jsou zneužívána (kauza britské společnost Cambridge Analytica, kdy byly odcizeny údaje 50 milionu uživatelů). Na a třeba: "Server BuzzFeed tento týden (26.3.-1.4.2018) zveřejnil interní dokument sepsaný předloni viceprezidentem Andrewem Bosworthem, podle něhož má tato sociální síť maximalizovat množství uživatelů bez ohledu na to, zda umožňuje případnou kyberšikanu či přípravu teroristických útoků". (Facebook řeší další problém. Na internet unikl kontroverzní interní dokument, Novinky).  A takto si facebook představuje "revoluci" v ochraně osobních dat. 1.dubna 2019 (na Apríla) majitel FB zveřejnil svoji představu regulace asociálních sítí: Facebook má příliš velkou moc. Potřebujeme regulace, tvrdí Zuckerberg (Technet). Osobně to hodnotím jako snahu vyhnout se regulaci voláním po regulaci. Stále více se přijímá za fakt, že závislost na internetu je realitou Netolismus je společenská hrozba. Na internetu je závislá polovina mladých (22.9.2019).

Vůbec nezpochybňuji užitečnost internetu a aplikací šetřících čas či peníze. Nadužívání telekomunikací se ale změnilo na standardní závislost, která ničí volný čas, brání soustředění ve škole nebo v zaměstnání a narušuje partnerské a obecně sociální vazby. Například hrát počítačovou hru do 4 hodin ráno a potom jít do práce, jak to praktikoval syn mého bratrance, jde vydržet opravdu jen chvíli. Jestliže 17 procent dětí stráví denně u počítače více než 3 hodiny a 30 procent mezi jednou a třemi hodinami (zde reportáž ČT), potom není divu, že trpí psychickými, sociálními a zdravotními problémy. Předmětná reportáž České televize, kde maminka vede za chůze „matlající“ dceru k očnímu lékaři (oči si zkazila dlouhodobým sledováním do displeje) ukazuje, že jde spíše o problém v hlavě. Nejen holčičky, ale hlavně jejich rodičů.

Vedle mnoha dalších negativních vlivů jde o to, že obrazovka spotřebovávání času dětí místo pohybových aktivit a reálné komunikace (Dětem škodí obrazovky a displeje. Ale jinak, než si rodiče obvykle myslí, Technet)..

Pro začátek si stačí uvědomit, že výrazy jako „sociální síť“ či „přátelé na síti“ jsou newspeak hodný George Orwella. Člověk není schopen udržovat reálné vztahy s desítkami lidí ani mít více než 2 až 3 skutečné přátele. Místo fyzického setkávání „face to face" a komunikace s osobně známými lidmi, si někteří „povídají“ na (a)sociální síti s někým úplně cizím. Sociální sítě jsou rakovinou dnešní doby.

Zde je zajímavý článek, jak jde získávat informace od vojenských osob a dokonce je přimět k neplnění povinností Facebookové flirtování vs. NATO: kontrole se povedlo ovlivnit cvičení.

V posledním roce se díky mediím šíří bajky o tom, že rodiny přestávají mít hromadně na obědy ve školních jídelnách. Reportáže samozřejmě neuvádí, kolik těchto sociálně potřebných potřebné peníze propije, prokouří, utratí za chov psů (průměrné náklady 15.000 Kč za rok), ale dnes i "promatle" na mobilu (někdy se zdá, že ti nejchudší mají ty největší mobily). Prototypem „potřebných“ jsou matky pobírající od eráru rodičovský příspěvek (hrazených z daní) a současně na celý den odkládající děti do dotovaných školek (hrazených z daní¨). A když taková maminka odchází, v jedné ruce cigaretu, v druhé mobil s nastartovaným Facebookem, ještě houkne ode dveří na učitelku: “Když už půjdete do bazénu, umyjte mu hlavu“ (protože jak stále "matle", tak nic nestíhá).

Je důkazem iracionality světa, že (a)sociální sítě, tato novodobá verze hry hula hop (pro ty mladší, jde o obruč roztáčená kroucením boků a motající se kolem pasu) inzerenti „oblepují“ reklamou a ještě za to nadšeně platí. Kdyby někdo kroutil boky obručí na veřejnosti, v tramvaji nebo autobusu, bude blázna. Ten kdo „matle“, ale není o nic normálnější. Veřejné vystavování osobních fotografií a videí na síti  (zde) či oznamování a vesměs infantilním komentování, kdo se kde nachází a co dělá, či zda právě vykonal osobní potřebu, je projevem samoúčelného narcistního exhibicionismu. A je lhostejné, že tak činí na světě hodně skoro dvě miliard lidí. Ještě více jich kouří nebo pije alkohol, a přesto toto jednání není normou, ale je pouze do určité míry tolerované.

Současné telekomunikace jsou vlastně hračkářským průmyslem. Okolo 95 procent jeho provozu generuje pouhá zábava a hry. Zbytek tvoří společenská konverzace a aktivity manažerů, kteří s pomocí „chytrých“ mobilů maskují svoji neschopnost řídit, plánovat, předvídat a musí napravovat vlastní chyby neustálým úkolováním (otravováním) podřízených.

Pouze zlomek uživatelů potřebuje být na síti skutečně on-line, respektive něco řídí v reálném čase. Průvodním znakem práce manažera určitě nejsou telefonáty po osmé večer a maily odesílané v 1 hodinu ráno (i když na odložené odesílání mailů existují v programech funkce). Jsem si jist, že většinou jde o pouhé předstírání důležitosti (…podívejte jak jsem vytížen). Aktivity mimo pracovní dobu jsou naopak důkazem neschopnosti a takový šéf má být ze své funkce neprodleně odvolán.

Ještě jeden problém se v této souvislosti opomíjí. Na počátku průmyslové revoluce se pracovalo denně 12 a více hodin, od pondělí do soboty. Dnes se prostřednictvím telekomunikačním prostředkům vracíme jakoby zpět a pracovní doba by měla trvat 24 hodin, nepřetržitě sedm dní v týdnu. Braňme se non-stop práci.

Podle mě je třeba zaměstnance (zaměstnavateli nikdo volat asi nebude; představme si, že v neděli v 8:00 zavoláte svému šéfovi, že chcete zvýšit plat) chránit před pracovním maily a telefonáty, které mají formu dotazů, požadavků, získávání informací, tedy vyžadují jeho aktivní reakci po pracovní době. Myslím, že to jde udělat následovně. Pokud bude požádám po pracovní době telefonem nebo jinou elektronickou cestou o vykonání nějaké práce (zodpovězení dotazů, podání informací), musí mu být proplacena mzda tak jako by vykonával práci od skončení směny do doby ukončení elektronické komunikace (např. telefonátu, odeslání mailu.... ). Cílem je prodražit zaměstnavateli obtěžování zaměstnance po pracovní době s něčím, co při řádném řízení nemůže nastat. Tato věc má i filozofický rozměr. Volný čas je vedle zdraví a rodiny to nejcennější co máme. Pokud na věc pohlížíme prismatem tzv. státní prorodinné politiky (chovu lidí), toto je způsob ochrany rodiny.

Výjimky potvrzují pravidlo, ale v osobním i pracovním životě je nezdvořilé telefonovat před osmou, mezi dvanáctou a třináctou hodinou, po šesté večer. O víkendu by měla volat jenom rodina a opravdoví přátelé, ale ani ti v neděli v poledne. Ostatně, slušný člověk v této době mobil ani nezvedá. A čemu potřebují malé děti nebo puberťáci ve věku 12 až 18 let síťové připojení? Vždy když dcera bere do rukou mobil, tak se ptám, zda ji nakládají v Emirátech do tankeru ropu. Měli bychom naše potomky vést k tomu, že skutečně důležití lidé nejsou komukoliv stále k dispozici „na telefonu“, ale že se naopak jedná o znak malosti a podřízenosti. Má papež mobil?

Mobil v rukou dětí (a nejen těch) slouží jenom k erozi dohod. Když se řekne, budeš doma v 19:00, tak o půl sedmé přijde telefonát a snaha změnit příchod na pozdější dobu. Ale když potřebujete, tak svým dětičkám se stejně nedovoláte. Babičky, které těmto technologiím nerozumí, žasnou, jak moc to náš Venoušek umí s počítačem. To že někdo hraje hry nebo používá (a)sociální sítě ještě neznamená, že umí s počítačem zacházet. Zjistíte, že děti nejsou schopné si objednat pizzu, knížku ani najít poštovní směrovací číslo. Jako rodič mohu také potvrdit, že zabavením elektronických hraček dětem neublížilo, vlastně se jim nic nestalo a žijí dál.

Velice zajímavý je rozhovor s Natalyi Kaspersky, kdy kromě další zajímavých myšlenek řekla: "Hraní si s mobilním telefonem nemá vůbec co dělat s tím, zda se člověk stane inženýrem, nebo ne. A myslím, že dokonce platí, že čím víc si dítě hraje s mobilem, tím je menší pravděpodobnost, že se z něj stane inženýr" (Natalya Kaspersky, iDnes,Hraní na mobilu inženýra nevychová..... 15.7.2017.

Dospělý člověk se může svobodně oddávat různým nectnostem, neměl by tím ale zatěžovat nebo ohrožovat ostatní lidi. A o to tady jde. Krajně nezdvořilé je používání mobilů ve společnosti, školách, v divadlech, kinech, restauracích, hromadných dopravních prostředcích. Zde by mělo platit, zvláště pro hlasitou komunikaci a pořizování snímků či videí, ještě přísnější pravidla než pro kouření. Doufám, že stejně jako nekuřácké hospody se objeví "nemobilní" hospody, kdy personál slušně vyzve matlače, ať jde ven, nebude zde žádná wifi a nejlépe, kdyby v takové hospodě nebyl žádný signál (bylo instalováno rušení). Je třeba definovat nové skutkové podstaty přestupků a navazujících sankcí (a pro školy možnost odebrání mobilů do konce školního roku……..:-)).

Není výjimkou vidět rodinu nebo partu „kamarádů“ jak u stolu všichni „matlou“ nebo dítě, které sotva pije z láhve, které má jako hračku laptop. Děti se nesmí bít. Jak se ale liší, když matka "matle" a dítěti odpovídá na jeho krásné zvídavé otázky (proč je ten autobus modrý, kdy k nám přijede babička....) jen tak na "půl huby" nebo vůbec? Podle mě každý již potkal tyto "vystajlované" matky, které se věnující pouze samy sobě a svému "matlači". Podle mě se jedná o stejné ubližování, o psychické týrání. Proč jsou ti lidé vlastně spolu? Proč si vůbec pořizují děti? Proč si každý z nich nezaleze do své jeskyně? A pokud muž nebo žena v přítomnosti partnera opakovaně volá nebo něco píše na matlači, měl by to jejich protějšek brát jako pobídku k výměně (rozvodu).

Je až směšné se dívat na tyto závisláky. Přišla dcera s matkou (chováním a oblečením typ pravidelných návštěvnic nákupních center) do restaurace. Matka uchopila do ruky mobil hned jak se posadila ke stolu, dcera až za 5 sekund. Během 30 minutového oběda mobil použily každá asi pětkrát. Doufám, že tohle nedělají za volantem automobilu.

Bezpečnost silničního provozu ohrožuje nejen prosté telefonování, přičemž neexistuje větší trapnost, než když řidič či řidička automobilu za půl milionu korun nemá ve voze hands-free. Nevím, jestli je to snaha bojkotem pravidel dát najevo, že jsem něco více než ostatní. Možná nespárování mobilu s automobilem je důsledkem častého střídání přístrojů ve snaze získat krytí před nepříjemnými obchodními partnery (dealery drog, vymahači pohledávek.....) a ztížit tím policejní odposlechy.  

Přímo neslučitelné se zdravím a životem je psaní zpráv a surfování po síti při řízení automobilu (článek SMS za volantem je horší než alkohol. Píše je polovina řidičů, Technet). Jedná se o obecné ohrožení, které zasluhuje nejpřísnější trest. Při smrtelné nehodě bude na Floridě za takové jednání hrozit až 30 let vězení. I v Česku by vyšetřování havárií mělo začínat vedle testu na alkohol a drogy prověřením mobilní komunikace. Ve Spojených státech je před nasazením technologie izraelské firmy Cellebrite, umožňující rozeznat zda před nehodou bylo s matlačem manipulováno.(Technet).

V dnešní době totální elektronizace kdy automobily již umí rozeznávat značky a překážky na silnici, stále v nich chybí „černá skříňka“, on-line pořizování obrazového záznamu prostoru před i za vozidlem a technické řešení vynucení používání hands-free (znemožnění používání nepřipojených přístrojů).

Tzv. sociální sítě, neomezená hlasová a obrazová komunikace, přístup na internet, to vše má na naši civilizaci stejný účinek, jaký měla ve své době ohnivá voda na indiány. Snad se blýská na lepší časy. Zde je zpráva, že na Základní škole při PORG byly zakázány mobily a snad se snaha "nebýt on-line" (zde je proč dceři nepořídím matlač), přesněji nebýt k dispozici jako kus hadru" dostává do módy "Hloupé" telefony proti chytrým. Ne všichni chtějí být on-line.

Zajímavé je také zjištění České školní inspekce, že více matlačů ve vyučování neznamená lepší výsledky ve škole (zde). Této problematice se také věnuje kniha "Digitální demence" Manfreda Spitzera. 

I zaměstnavatelé si postupně počítají, že matlající zaměstnanci mají menší produktivitu než kuřáci (čas strávený vlastní matlání, ztráta soustředění). Bude trvat dlouho, než se s tímto fenoménem naučíme žít a vypěstujeme si obranné společenské mechanismy. Doufám, že co nejdříve nastane doba, kdy lidé neustále zírající na svůj „chytrý“ mobil budou vnímáni jako naprostí hlupáci.

(článek vyšel v MF Dnes 29.9.2015)